Přestává mi záležet na vítězství... je to dobře nebo špatně?
Chcete vědět, jak pokračuji v tříměsíční transformaci vlastního těla ve čtenářské soutěži časopisu Muscle a Fitness Do formy? Co je nového? No, nového je to, že mám depku a přestávám si věřit...
Když jsem četla v příbězích jednotlivých účastníků, jak se tak nějak v polovině přípravy zasekli a ztratili motivaci, čekala jsem, kdy mě to potká taky. Ale polovina zdárně za mnou a kdo jste četli mé předchozí články, víte, že žádná krize nebyla a naopak mě to pořád baví. Tak co se teda stalo??
Udělala jsem si kontrolní fotku. A protože jsem od Kris zjistila, ve které aplikaci se dají dělat z fotek koláže, hnedka jsem si ji pro srovnání přidala k té, co se tady objevila hned ve druhém článku. Tak. Koukám na ně a nechce se mi věřit vlastnímu oku. Vypadám líp... na té první fotce!!! Wtf??
Pořád se na ně dívám... To není možný! Vždyť v posilovně makám jak blázen, v kuchyni dělám věci, který jsem NIKDY nedělala, vážím jídlo, dávám do tabulek, opustila jsem své milované primal, začala jsem jíst věci, které jsem léta nejedla, viděla jsem na vlastní oči, že mi šly dolů centimetry na těch správných místech a narostly tam, kde měly. Cítím, že síla jde nahoru, že můžu dělat cviky, které mi zpočátku vůbec nešly. Cítím také, jak jsou mi volné kalhoty a že mám celé tělo pevné, jako už dlouho nebylo. Ráno několikrát týdně šlapu na spinningovém kole nebo stepperu, denně chodím se psem na x-kilometrové procházky, 3x týdně v posilovně při tvrdých trénincích téměř vypouštím duši. Včera mi dokonce jedna paní po tréninku řekla, že vypadám „děsně nabušeně“:-). Tak PROČ to není vidět na těch fotkách?!
Dneska jsem byla ráno tak unavená po včerejším „dvoufázovém“ tréninku (dopoledne výživný leg day v posilce a odpoledne ještě výživnější skoro tříhodinové sekání trávy na baráku v Sokolově), že jsem se převlékla do sportovního, stoupla si na stepper (no way), sedla na kolo (no way), zjistila, že mě k uzoufání bolí nohy a zase jsem se převlékla. Pak jsem prohnípala půl neděle, jedla (dneska naštěstí sacharidový den) a až odpoledne jsem se trochu probudila, když jsem byla s Doníkem venku na prochajdě. Jo, já vím, že potřebuju taky nějaký den volna, a zrovna jsme s Janou probíraly, že si mám udělat volnou neděli, ale... čas do konce se mi krátí, zbývají mi už jenom 4 týdny a já bych na sobě ještě potřebovala udělat TOLIK práce!
Zrovna jsme to počítaly – nohy by chtěly ještě opravdu hodně, ale nemůžeme je ničit každý trénink, jen 2x týdně, tzn. za 4 týdny už jen 8 tréninků!!! Taky mám pořád ještě dost zbytečného tuku všude, včetně břicha, a na tu zřetelnou celulitidu bych zřejmě potřebovala kouzelníka nebo liposukci:-). Zajímavé je, že teď, když je to tělo lepší, tak nějak víc vidím ty nedostatky a taky mi víc vadí! Touhu po dokonalosti jsem asi cítila vždycky a nejen, co se týče těla, ale když k ní má člověk daleko, tak ty „maličkosti“ a vady na kráse tolik neřeší...
No... a co teď? Mám to zabalit? Nene, to by bylo moc jednoduchý! Jedu dál, budu makat i poslední měsíc, jak nejlépe dovedu, určitě ještě dojde i k úpravě stravy, a uvidíme, jestli a jak se tělo ještě bude měnit. Doufám pevně, že ano. Prosím, držte mi palce!
Vložit komentář
Asi jsem rejpal, ale myslím, že ten pokus nemá takto nastavený cenu – se maximálně ukáže, že posilovat ano. Ale celkový efekt – posilka + strava se podle mne neprokáže. Ani do + ani do -. 3 měsíce je krátká doba aby se tělo adaptovalo smysluplně na všechen ten stres a byly vidět důsledky... A bude věčná škoda, pokud se z toho bude dělat nějaký zásadní závěr :-(
Péťo, nebyla jsem cíleně na nízkosacharidové stravě, jen jsem díky paleu/primal prakticky nejedla přílohy, resp. jako přílohu jedla zeleninu. Když jsem to pak dala do tabulek, vyšlo mi, že z těchto zdrojů jsem v každém případě pod 100 g denně. Takže nynější požadavek na čerpání "čistých" sacharidů z rýže a vloček je pro mne "nový", resp. staronový. Zeleninu můžu jíst v neomezeném množství, ta se nepočítá... Na to jsem si ale zvykla poměrně rychle:-), jen si stále nejsem jistá, jestli je to nutné... Nevím, jestli jsi na fb, průběžně jsem tam dávala (a dávám) fotky a popisy svých jídel. Takže dřív tam byla vajíčka, maso, zelenina, ovoce, ořechy, máslo, kokosový olej, avokáda... a nyní je tam rýže nebo ovesné vločky s ovocem (ráno), maso se zeleninou (večer), maso/rýže-brambory/zelenina (poledne), do toho by měly být ještě svačiny, které obvykle nestíhám, jen po tréninku si dávám protein. Hlavně mi vadí požadavek na drastické omezení tuků, na kterých já celoživotně jedu...
Co se týče dlouhodobého režimu – já se celoživotně pravidelně hýbu, mám to jako "odstresovač", potřebuju k uvolnění poměrně výraznou pohybovou aktivitu, a v posilovně s různou pravidelností a intenzitou cvičím, jak už jsem psala, skoro 30 let, takže to není o tom, že bych teď s začala s něčím novým, chtěla to dělat 3 měsíce a pak zase přestala. Obávám se, že kdybych na sobě doteď nepracovala, nevypadala bych tak, jak vypadám:-). Nová je pro mne hlavně ta koncepce, která je opravdu kulturistická, vycházející z mnohaletých zkušeností a celosvětových úspěchů trenérky, a s kterou (tou koncepcí, ne trenérkou:-)) se poměrně peru především psychicky, protože se neztotožňuji s principem mnoha malých jídel denně, nutností čerpat energii ze sacharidů, takže tohle určitě po skončení soutěže vynechám. Co se týče tréninků, musím přiznat, že trenérem vedené, koncepční a velmi intenzivní tréninky jsou pro mne super fyzickým i psychickým zážitkem, který bych si velmi ráda ponechala i po soutěži, ale leze to do peněz:-), takže to budu muset nějak vymyslet...
Dano, Ty jsi byla dříve na nízkosacharidové stravě, když jsi psala v prvním článku, že pro Tebe bude problém spořádat 100-150g sacharidů denně? Mohla bys, pro inspiraci, napsat příklad stravování před výzvou a nyní? Děkuji předem.
A jako důležité vnímám, jestli současný režim vnímáš jen jako přechodný, krátkodobý, ke splnění výzvy, či zda chceš něco z toho přenést i do dalších měsíců a let? V druhém případě by pak bylo snadnější udržet motivaci.
V každém pŕípadě držím palce a přeji spokojené dny.
Jíťo, k tvému komentáři možná jen jednu věc, a to tu nejpodstatnější: nevím, jestli někdy někoho napadlo, zda se mi líbí všechny ty (mnohdy šílené a lehce sebedestruktivní) běžecké akce, které podniká můj milovaný muž Miloš, a jestli to já nemám chuť vzdát dříve než on. Nelíbí a nemám. Je to můj muž, miluju ho takového, jaký je, i když je to tak trochu magor:-), a beru jako samozřejmost, že ho budu podporovat v jeho počínání, i když s ním třeba nesouhlasím. Posilovnu miluju už skoro 30 let asi tak, jako vy všichni tady milujete běhání. A můj muž miluje mě, i s těmi svaly. Upřímně, po 3 trénincích týdně ze mne kulturista určitě nebude, takže moc nevím, proč by se mu to nemělo líbit – útlý pas, pevný zadek a ploché bříško určitě není na škodu:-) a už vůbec nechápu, co a proč by měl vlastně vzdávat? Možná se zdá, že na tvůj dobře míněný koment reaguji poněkud nepřiměřeně, ale fakt se mě ten "dvojí metr" hodně dotkl, i když to určitě nebylo míněno zle... A děkuju za držení palců! :-)
Dančo, všeho moc škodí. Vždycky a ve všem. Musíme být dole a zase nahoře a zase dole. Protože jinak bych si nevážili ani jednoho.
Já osobně s tebou nesouhlasím, nepotřebuji své tělo vidět lepší a nervala bych se takto, ale každému dle jeho "dišputátu". Stejně neposlechneš. A je to dobře. Jsme dospělí a je potřeba si své sny plnit.
Tak ti držím palce, abys to zvládla a aby se to Milošovi všechno okolo líbilo až do posledních dnů. Aby to nevzdal dříve než ty. A často si čti komentář Pavla K.
Tfuj, tfuj! :)
Jitulíno neboj, já vydržím víc než se zdá a s formou si určitě taky poradím :)
Děkuju moc za diskusi!!
Téra: jo, tohle mi dokonce některé z vás píšete do zpráv!:-) (třeba "zrovna mi upadla sušenka, když tě vidím a jdu si vzít něco rozumného"... a tak:-))).
Kačka: Kačí, už je to dobrý, to byl (snad) jen jeden den:-), jedu dáááál!!
Rado: doktora bych v žádném případě ani v rámci přípravy, ani potom, navštívit nechtěla! :-)
Mili: ona to zatím není moc dieta, myslím, že ta teprve přijde. Jen si prostě některé věci teď nedopřávám a trošku dbám na to, abych splnila alespoň zhruba makroživiny... Těhotenství je úplně speciální stav nabírání:-) a já moc držím palce, aby bylo vše v pořádku a vy i děťátko jste se cítili dobře!
Pavel: Pavlíku, jako antidepresíva mám právě tu tělocvičnu, jen jsem "trošku" netrpělivá, no!:-) A Milošek mi svou podporu sice nevyjadřuje příliš slovně, ale vždycky mi přiveze hromadu krásné zeleniny a masa, tak předpokládám, že ano!! (?)
Hana: Hanko, právě proto, že je mi letos také 55, už ty výsledky nejsou tak rychlé, jako by byly s tímto přístupem v mých 30 nebo 40... Ale jde to, a to je super! Z pohybu mám (jak už jsem níže v komentáři a vlastně i v článku psala) pořád radost a celou přípravu si moc užívám, jen jsem na sebe asi moc náročná a sebekritická. Nezúčastňuji se žádných závodů, tahle soutěž je čestná výjimka. Moc vám přeju, aby zdraví vydrželo!
Klára: :-))) děkujuuuuu!!!!
Jeeeezis, tohle znaaam jak svy boty. Clovek vidi citi vysledky a najednou hlava vypne. A mam v zive pameti, jak jsem si loni tvemu milovanemu muzi stezovala na treninku (Mastercard), ze mam pocit, ze se to nelepsi. Tedy mozna lepsi, ale nejak z toho nemam tu euforickou radost, atd. A on me navedl k tomu, ze lepsi, a ze mam mit z ceho se radovat a pripadne at neco zmenim ci sleduju neco jineho a ono to ve finale a ve vire, ze kdyz to rika Milos, at to musi byt pravda nakonec klaplo. ;)))
Holt na zacatku zmeny jsou nejviditelnejsi, ale pockej, co za paradu to bude za mesic. Ja jsem o dost mladsi a presto velmi, velmi zavidim a obdivuji! Drzim palce! A desne se tesim na zaver a fotky a kg a cm a vubec... Jsi uzasna! ;D
Milá Dano,mám přes 55let,celý život sportuji,předcvičovala jsem dlouhá léta aerobic,jezdím na kole,lyžuji a také jsem stále chtěla se sebou závodit,být dokonalá,ale jak přicházely roky,šlo všechno hůře ,pomaleji,pak přechod,a to si tělo dělá co chce,jídlo nejídlo,k tomu ještě vyhřezlá plotýnka(při přípravě na Nike běh)najednou konec nucená pauza,a tak Vám to vše snažení projde hlavou a řeknete si,proč,? Takže jsem začala znova,ale už jen pro radost,žádné limity,jsem štastná,že uběhnu 50 minut,záda mi dovolí 40km na kole,a jsem štastná,že se ohnu,přeji Vám hlavně zdraví a radost z pohybu.
Danuš v lékárně je spousta velmi účinných antidepresiv, stačí si vybrat :-), ale teď vážně: neptej se svého zrcadla, jestli jsi nejkrásnější – zeptej se svého muže, jestli tě miluje :-)
Nevzdávejte do Dano, ženy vydrží hodně! Je mi jasný, že to chce pevnou vůli a disciplínu a člověk by za to rád viděl ty výsledky, nejlépe ihned. Jsem typ člověka, který to radši vypotí, než by držel nějakou dietu. Proto Vám moc fandím. Já mám teď spíš příbírací fázi, ale snažím, se na těhotenství moc nevymlouvat a alespoň trochu se udržet fit.
1 . 2
