Co by teď nešlo, aneb kterak Miloš a Vašek drandili napříč Českou republikou na koloběžce
Vydat se na koloběžce z Hodonína do Aše byl Vaškův nápad. Střihnout si to non-stop nás tak nějak napadlo oba – byli jsme zvědaví, jestli je koloběžka rychlejší než Miloš. Přátelé – je!
Tento článek vyšel na Běžecké škole 30.4.2013
Obsah [skrýt]
Před rokem jsem koloběžku znal jen skrze svého oblíbeného hrdinu Hurvínka. Když Petr Hruška oznamoval složení účastníků na prvním ročníku PUMu a psal, že to chce s námi absolvovat nějaký Vašek Jun na koloběžce, pomyslel jsem si cosi o totálním magorovi. Za pár měsíců už jsem byl magor do koloběžky taky. Od Vaška jsme zakoupili s Danou pro Běžeckou školu 2 koloběžky a založili na Komorním Dvoře Koloběžkový klub Běžecké školy.
No, co vám budu dlouze povídat. Za 7 měsíců, co od té doby uplynulo, jsem na ní stál cca 5x. Prvně při závodě v Českém lese, podruhé, když jsme jeli s Vaškem 211 km z Aše do Prahy, potřetí při natáčení běžeckého magazínu TEMPO, počtvrté před týdnem při závodě Okolo světa, no a popáté pak při našem přejezdu České republiky. Těžko se divit, že se mi z ní nechtělo slézat – že?
Vašek je do koloběžky ještě větší magor než já a tak není divu, že když už jsme na ní stáli, nechtělo se nám z ní příliš slézat. To byl asi hlavní důvod toho, že jsme jeli, jeli a jeli. Občas, když se před nás postavil větší krpál, nebo fouknul silnější vítr, jsme ji láskyplně tlačili, aby její kolečka byla stále v jednom kole. No a to byl nejspíš hlavní důvod, že jsme zajeli lépe, než jsme si původně předsevzali.
Jak jsme drandili napříč Českou republikou
Start
V neděli v 9 hodin ráno jsme nasedli, ještě se skupinou stejně postižených, na své koloběžky značky Kostka a vydali se na trasu… kudy my to vlastně jeli? Víte, že tohle bude pro mě zpětně pěkný oříšek? Ale zkusím si vzpomenout. Tak to bylo: Lednice, Mikulov, (), Jemnice, Slavonice, Jindřichův Hradec, Veselí nad Lužnicí, Týn nad Vltavou, Temelín, Protivín, Strakonice, Horažďovice, Klatovy, Kdyně, Domažlice, Poběžovice, Podivín, Bor u Tachova, Planá u Mariánských Lázní, Trstenice, Drmoul, Cheb, Hazlov, Aš. Těm městečkům a vesničkám, které jsem nejmenoval, se omlouvám, ale moje hlava není nafukovací, i když teď vypadá spíš jako meloun, jak je únavou chudák celá napuchlá:).
V Mikulově jsme zůstali na trase již jen 3. Společně se mnou a Vaškem ještě Petr Fischer z Aše, který měl pak „větší" potíže (větší znamená, že často a vydatně běhal na velkou), což se samozřejmě podepsalo na jeho kondici, a tak jsme mu s Vaškem nechali k dispozici vzadu servisní auto a modlili se, abychom nepíchli a pokračovali dál sami tempem, které bylo pro nás důležité držet. Ne kvůli dodržení času, ale abychom vůbec dojeli. Při takovýchto vytrvalostních akcích je totiž nesmírně důležité – víc než třeba při maratonu či 100 – jet svým tempem!
Průběh jízdy
Celou naši cestu velmi poznamenal protivítr. Mocně proti nám foukal prvních 100 km, ty jsme absolvovali za 8 hod a 30 min. Při 2. stovce se utišil a hned se to projevilo na čase 7 hodin a 30 minut. Průběh 3 stovky ovlivnily problémy Petra, na nějž jsme museli párkrát čekat, ale i tak jsme ji jeli 8 hodin a 30 minut. Čtvrtou stovku zase poznamenal silný protivítr, čekání na Petra, který se nás po krátkém vyspání snažil dojet a náš hodinový spánek, když jsme oba postupně usnuli nad rozjedeným obědem – tu jsme dali za 11 a půl hodiny. Pátou stovku už začala přeci jenom ovlivňovat únava, ale i tak byla za 9 hodin a 40 minut. No a pak už stačilo jen dojet zbývajících 9,6 km a byl z toho čas 46 hodin a 30 minut, tedy o 30 hodin rychlejší, než můj čas při přeběhu České republiky v roce 2002.
Podpora
Moc bych chtěl poděkovat všem, kteří nás podporovali hlavně na FB, ale hlavně Daně a Kristýně za úžasný doprovod a podporu. Na prvních 200 km, než zůstali vzadu s Petrem, nás též skvěle podporovali Marek Kostka s manželkou. Především Markova prdelačka neskutečně bodla. My jsme si s Vaškem vesele jeli – činili jsme si dobře, ale ony tam byly, aby udělaly všechno pro to, abychom byli plně zaopatřeni, pokud jsme si vzpomněli, že chceme to či ono. Holky moc, moc, moc díky! V podpůrném týmu pak byl Petr ze Streamu, který celou akci dokumentoval, takže si ji budete moci právě na Streamu brzo prožít, jako byste byli celou dobu s námi.
Jídlo a pití
Co se týče jídla, tak tady stojí zejména za zaznamenání Hotel Drnholec, kde jsme čekali víc jak hodinu, než nám přinesli „teplý" těstovinový salát s restovanou zeleninou a kuřecími kousky. Tak dlouho jsme na něj čekali, protože jsme si ho pro urychlení objednali skoro všichni (6 lidí), kromě Petra, který si objednal guláš. Dobu vyřizování objednávky pak servírka omlouvala slovy, že jim došla zelenina a museli ji jet koupit. No nejspíš vyběhli ulovit i to kuře, protože když nám salát přinesli, bylo vše studené a „orestovaná zelenina" byla ta nejlacinější rozmražená z pytlíku. Petr pak mohl použít knedlíky jako tenisáky – byly stejně gumové a maso bylo samozřejmě taky ledové. Zkrátka budete-li mít nápad zastavit se na oběd někdy v hotelu Drnholec, tak si dejte radši půst.
Tohle najdete v internetovém představení Hotelu Drnholec:
Anglický komfort, moravská pohostinnost. Ubytování v příjemném v hotelu na jižní Moravě. Výborná moravská i anglická kuchyně. Vinný sklep, firemní akce ...
Co mě však nadchlo a neváhám doporučit, je FAKEER, nový energetický nápoj čistě na přírodní bázi. Když jsem byl výrobcem a dodavatelem osloven, zda bych nebyl ochotný jej vyzkoušet, i když energetickým nápojům moc neholduji, tak FAKEER mě dostal. Nejdříve svým představením na webu a pak chutí a účinky. Fakt na tom webu nekecají – chutná skvěle a dodá vám lehkost bytí.
Kromě výše uvedeného jsme měli těstoviny, nad nimiž jsme oba s Vaškem usnuli, což však nebylo proto, že by nás uspaly, ale protože se naše hlavy potřebovaly opřít o stůl. V Country salonu, kousek za Klatovy směrem na Domažlice, jsme si dali výbornou česnečku, lívanečky s borůvkami a šlehačkou a pár piv (doslova). Na zastávkách pak třeba sýr, lovečák, klobásku – ta mimochodem velmi chutnala i jednomu pejskovi v Trstenicích. Nesmím ale zapomenout na Zdeňka Černého, který nám přivezl v jednu hodinu v noci kousek před Planou skvělou domácí hovězí polévku – ta bodla. Zdeňku, díky moc, jsi neskutečně skvělý kamarád a parťák. K pití pak voda, pivo, Kofola či Coca-Cola. Je fakt, že mě hlavně večer celkem nakopával i Nutrend, konkrétně Power bike bar a müsli tyčinky.
Krajina
Krajina na Moravě, na Vysočině, v Čechách – to je prostě zemský ráj to na pohled. Pastva pro oči i pro duši, která člověka nabíjí, jen na ni pohlédne. Mocný doping, který doporučuji užívat co nejčastěji, a když k tomu člověk přidá nějaký pohyb, tak to už vůbec nemá chybu.
Jestli jsem vás trošku do začínajícího jara naladil, tak neleňte a objednávejte koloběžky. Vašek vám je velmi rád předvede, brzo na Běžecké škole i naučí, jak na nich správně jezdit a pokud vás koloběžky osloví jako mě, tak vám je rád i prodá, abyste se měli v životě z čeho radovat.
Nyní trocha obrazu
ve sjezdu
Fackeer vždy připraven vás osvěžit
prdelačka od Marka Kostky fakt nakopla
kremrole jistily cukry v těle
Prvích 100 kilometrů je za námi
půlnoc může na člověka přijít i ve dvě odpoledne
a pak kdykoliv si sedne
v Podivíně padl 400. kilometr
v Boru Vašek dělal, že telefonuje
Hazlov – 500. kilometr
šťastni v cíli
A ještě malá hýbající se ochutnávka z www.priblizovadla.cz
Napsali o nás
Na závěr bych vám moc rád poděkoval, a to i za Vaška, za vaši velkou podporu. Je skvělé vidět a cítit, že jsou druzí s vámi. Díky moc!
Takže "trhněte si nohou!" – (jak se loučí koloběžkáři)
Vložit komentář
Kluci, gratuluji k parádnímu výkonu! Fotky vypovídají o mnohém. Je vidět, že jste si to užili. Mějte se krásně a těším se, až se zase někde potkáme.
od začátku do konce sleduji vaši vyjížďku na FB. Jste neskuteční chlapi !!! I vy v zázemí kolem celé akce !!! Už se těším na to, co dalšího vymyslíte :D
WOW. Obrovský výkon – obrovská gratulace....... Až pojedete příště, naplánujte si to přez jižní čechy. Udělám vám extrémě silnou hovězí polévku z červeného vína a čínských bylin...(kam se hrabe redbull.:)
Gratuluju vám k výkonu, jste neskutečný borci
