Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím
neděle 17.1.2010
Vzhledem k fyzické indispozici mi byl povolen trénink doma – dala jsem 20 minut veslo a měla jsem fakt dost.
úterý 19.1.2010
Ze stejného důvodu jsem běh nahradila spinningovým kolem, ale je pravda, že jsem to nijak neflákala a dala jsem 60 minut. Přetáhla jsem si do nového mobilu paměťovou kartu s hudbou a když jsem si to pustila do nových sluchátek, výsledný efekt mě tak nadchl, že jsem nebyla schopna slézt z kola. Pořád jsem si říkala: „Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím!… no a tuhle miluju! :)“ Nevím, jestli jste někdy zažili, aby se vám zážitek z kvalitní reprodukce super hudby tak propojil se zážitkem, který vám připraví perfektně pracující rozpumpované tělo, že se dostanete úplně do transu … Poslouchala jsem Anastaciu, kterou miluju pro ten úchvatně „black“ hlas, ačkoli je blonďatá a energii, která z jejích písniček doslova tryská, a chtělo se mi střídavě brečet, smát se, křičet, zpívat, tančit … (A co šlapat? ) Úžasný!
středa 20.1.2010
Posilovna! Už setkání s trenérkou bylo roztomilé: představily jsme se navzájem (byly jsme domluveny jen telefonicky, viz mé předcházející zápisky v deníčku) a nešlo si nevšimnout záblesku uspokojení v jejích očích. Říkala jsem si, že je třeba ráda, že přišla normální ženská a ne něco z obludária :), ale ona pak sama zkonstatovala, že po našem rozhovoru, kdy já mluvila hlavně o běhání, nabyla dojmu, že přijde nějaké hubené šlachovité tintítko, které se jí pod činkou zlomí – takže já paradoxně zabodovala tím, že jsem „krev a mlíko“ :). Dala jsem 5 min pro zahřátí na orbitreku, 60 min trénink (břicho, záda, prsa, ramena, tricepsy) a pak mi to nedalo a celé jsem to ukončila alespoň 10 min na pásu. Bolely mě nohy z toho kola, ale kupodivu to šlo. Po závěrečné sprše jsem byla nabitá energií a měla jsem ze sebe radost.
sobota 23.1.2010
Do poslední chvíle jsem tomu nevěřila, ale M mě opravdu vytáhl v půl 8 večer běhat!! Rozhodla jsem se, že se nenechám znásilňovat a tempo i chodecké vložky jsem si určovala sama, jak se mi zlíbilo. A hned se mi to líbilo víc! :)
neděle 24.1.2010
Takový lážo plážo „indián“ celých 9,5 km, cestou jsme nafotili nějaké cviky M do článku, prostě žádná křeč. Je pravda, že by mi teď stačila kratší trasa, tak kolem 6 – 7 km, ale takovou tady nemáme. Z těch 9 jsem unavená, i když ji zdaleka celou neběžím. Zajímalo by mě, jestli se mi ještě někdy kondice vrátí natolik, že zase uběhnu v kuse 10 a víc jako v létě …
úterý 26.1.2010
Už jsem si myslela, že dnes z tréninku nic nebude, protože jsem celé odpoledne až do večera strávila na pracovně-společenské akci, kterou jsem pořádala, nicméně jsem tak poctivá (čti: zblblá :)), že po příjezdu domů (ve 20.00!) jsem se ještě převlékla a šla do sklepa osedlat kolo! Moje představa byla max 30 minut, nakonec jsem na něm strávila, zbrocena potem, dobrých 50 min. Well done!
čtvrtek 28.1.2010
Ve středu jsem měla naplánovaný trénink v posilovně, ale absolutně to nešlo časově zvládnout :(, musela jsem se omluvit. Ale dnes jsem si sebou vzala tašku se sportovními věcmi do Chebu, kde jsme s kolegyní pořádaly v průběhu celého dne výběrové řízení a domluvila jsem se s M, že po skončení zajedeme do Aquafora ve FL a dáme trénink na pásu. Jak řekli, tak udělali :).
Vůbec mě to nebavilo, tak jsem si to musela nějak zpestřit. I zařadila jsem si vždy několik minut výstupů kopců (do těch jsem tedy neběžela, to by mě zabilo :)) a několik dalších chodeckých vložek (i bez kopců). Bylo toho dohromady 45 minut. Celá spokojená sama se sebou jsem přijela domů a mamča v slzách, že máme
Irisku na operačním stole, že se jí obrátil žaludek. Věděla jsem, že to může být smrtelné a navíc naší Iris už táhne na 12, což je u dobrmanů krásný věk … Radost z naplněného dne mrknutím oka uhasla. Tupě jsem seděla v kuchyni v kabátě a koukala na všechny psí hračky, roztahané všude na zemi … Operace trvala dvě hodiny a byly to dlouhé dvě hodiny. Když doktor volal, že se zadařilo a máme z 50 % vyhráno, brečela jsem a smála se zároveň. Teprve pak jsem vybalila tašku z fitka a zjistila jsem, že jsem v šatně zapomněla své krásné NIKE tepláky, to je teda pech!
Vložit komentář
Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-)
Chtel jsem si vsadit, ze se najdou ty teplaky… Ony jsou sice hezke, ale presto se nekdo bal si je vzit. Co kdyz ta skleroza:) je prenosna???!! :) At se dari tobe i pani pejskove.
Ano, a navíc už mám zpátky i ty tepláky!:-) Volala jsem tam, jestli se náhodou nenašly – a ony se našly!!! A Iriska dnes začíná pomaloučku jíst...
… čert vem tepláky, hlavně aby to s Iriskou dobře dopadlo!
Franto, máš pravdu, ale dneska už Iriska běhala po venku a nějak jí nedocházelo, že je teprve pár dní po operaci a měla by se šetřit :)
