Danin běžecký deníček – díl 12. – Extáze!
5.10.2009. Dneska jsem byla vyzkoušet tu novou jógu ve Varech. Mám neuvěřitelně smíšené pocity. Ta pani se mi podstatě vizuálně vůbec nelíbí a nenaplňuje mou představu o jogínovi. Navíc ona sama necvičí, jen mluví, vysvětluje a eventuelně koriguje. A cviky předvádí Martin – ten pro změnu mlčí :). Ale ta paní by mohla zaříkávat hady. Všichni, co jsme tam byli, jsme hned na začátku naprosto spontánně zavřeli oči a dělali všechno, co nám říkala a energie proudila…
Tento článek vyšel na Běžecké škole 11.10.2009
Ještě asi hodinu po skončení mi bylo teplo. Jinak ovšem cvičení katastrofa, vždycky jsem byla tuhá, ale teď jsem tedy až výstředně. Musím s tím něco udělat!!
6.10.2009 – úterý – a už běhám! Neuvěřitelné! :)
Pravda, obětovala jsem seminář v Praze, ale s vědomím, že téma je obdobné jako následující dvoudenní školení v Průhonicích a alespoň se nezahltím informacemi.
No – běhám … Bylo relativně teplo, ale vlhko, takže taková prádelna :) a zatraceně rychle padala tma, takže jsem zchváceně oběhla zahrady na Bohemce a vrátila se domů. Nicméně dobrá půlhodinka, respektive 40 minut.
8.10.2009
Naprosto úžasné školení na téma emoční inteligence. Super atmosféra a asi vůbec první školení, na kterém se mi nechtělo spát (ani po obědě :)). Lektor nás prakticky nechal utvářet si obsah jednotlivých témat, bylo to hodně o sebepoznání, vnímání nás i ostatních, zpětné vazbě, hodnotách, nejniternějších pocitech …, ale současně humoru, soucitu, podpoře …
Možná i proto se mi pak v Krčáku s M tak dobře běhalo, byla jsem „nakopnutá“, ty dva dny mě totálně nabily novou energii, podzim nepodzim! Jako šatnu jsem použila za drobnou úplatu fitko Školka, kam M vodí se stejným záměrem své ovečky při pravidelných trénincích na Chodově.
Zlehýnka poprchávalo, ale prostředí v krčském lese bylo moc příjemně podzimní, suché listí šustilo pod nohama a takové ticho a klid, které tam vládly, bych rozhodně v Praze nečekala.
O trochu horší to bylo po návratu do Školky, když jsem se v šatně svlékla a hodlala jít do sprchy. Ups – nemám sprcháč. Zběžně jsem prohlédla prostor, zda náhodou některá dáma přede mnou ho na rozdíl ode mne (která ho zapomněla už doma) nezapomněla až ve sprchách. Nic. Pocit chybějící vůně při sprchování jsem vtipně nahradila použitím tělového mléka po sprchování, které jsem si naopak nezapomněla :). Větším problémem se ukázala absence ručníku, ovšem i tady jsem si zástupně vypomohla jediným bavlněným tričkem, které jsem měla v tašce. Gott sei Dank!
No taky jsi si mohla půjčit ručník „ za drobnou úplatu“ od pani klíčnice :).
Pak už jsem měla docela hlad a paní ve fitku toho co do jídla za pultem moc neměla, tak jsem si nechala od té dobré ženy namíchat sportovní nápoj. Měřítkem pro jeho výběr nebyla ani tak vhodnost (před – během – po zátěži), jako spíš hutnost = sytivost. Vyhrál protein :).
11.10.2009
Ráno nás vzbudily kapky deště, bubnující na střešní okna v ložnici. Trošku jsem se zatěšila, že to bude důvod pro setrvání ve vyhřáté postýlce, ale ouha – ono přestalo!
Domluvili jsme se s M, že zkusíme „krátkou“ s intervaly a – aby mi to nebylo líto – večer ji dáme ještě jednou, tentokráte jen jako vyklusání.
Fajn. M mě vysloveně šetřil až do Klesti (cca 1500 m), pak zavelel k útoku – to jsem musela fakt natáhnout nohy a vydržet to minutu – a pak jsem se mohla zase dvě minuty šetřit. Nejhorší byl pro mě vždycky doběh té rychlé minuty. Nejraději bych se byla zastavila a vydejchala,
ale M nekompromisně vyžadoval – jakkoli pomalý, ale pořád přeci jenom – běh. To bylo obtížné, nicméně jsem byla schopna to celé 6x zopakovat.
Největší překvapení ale přišlo úplně na závěr – když už bylo naplánované odběháno, „bouchly mi saze“ a já se najednou rozeběhla tempem, kterým jsem neabsolvovala ani jednu z těch rychlých minut! M nestačil zírat, to nečekal (ani já ne)!
A bylo to tady – ohromný příval štěstí, tepla, endorfinů, smála jsem se, cítila jsem se, jako bych mohla skály lámat. Prostě euforie jak vystřižená z reklamních spotů. Kdo někdy jezdil na opravdu silné mašině (Porsche to umí taky), ten pocit absolutní svobody, síly a extáze zná. Tak takhle nějak to bylo :).
Byla jsem tak nabuzená, že jsem si ještě čistě dobrovolně střihla 5 minut na vesláku a pak jsem se pokoušela natáhnout poněkud ztuhlé svaly. Tady tedy euforie poněkud vyprchala :). Kdyby mi tak někdo poradil, jak to udělat, aby se mi vrátila i flexibilita, která tam – upřímně – ani nikdy moc nebyla! :)
Jsem zvědavá, jak mi to půjde večer. A jestli dobře počítám, povede-li se M mě vyhnat dnes ještě jednou, budu mít tento týden 4 (slovy čtyři !!!) běžecké tréninkové jednotky. Bez ohledu na výkony – well done! :)
To mě překvapuje, že tu vůbec nezmínila, jak se nám povedlo, aby první tři rychlý vyšly vždycky do kopečka! :))).
Druhá fáze
Bylo to takové „jde to, ale dře to“ :). Tělo se kupodivu nechalo přemluvit k pohybu a jako vyklusání dobrý. Howgh.
Vložit komentář
Ten vzkaz od Pyjara s tema detailnima radama a presnymi pokyny me dostal! tesim se na fotky:)!
DANO, vidis, uz se to lame zase zpet a tebe to nezlomilo!:)
Kočko
kdy naposledy si jela na opravdu silné mašině, na kterou se (jakkoli skvělé Porsche) sotva se..?
Hurvajs
až půjdeme běhat spolu, ZAKAZUJI TI používat foťák! Když se podívám na ty Daniny fotky, na tu eufórii...
Pyjár
Pyjáre, na ten tvůj běh mi bude stačit mobil :)
Každého intervalového tréninku se už dopředu podvědomě děsím. A asi proto ten poslední rychlej úsek taky dávám v eufórii. Je to prostě tím, že VÍM, že je to ten poslední. :) Ale běhat dvoufázově?! No toto???
