Já jsem ti to říkal!!
Tak tuhle větu jsem dneska slyšela a mohla si přečíst ve výrazu M. hned několikrát. A bohužel – jako obvykle – měl zase pravdu. Maminka a trenér mají totiž vždycky pravdu:-).
Tento článek vyšel na Běžecké škole 3.8.2010
Když jsem minulou neděli běžela svůj long jog, dala jsem 15 km a mohla jsem prasknout, jak jsem se dmula pýchou. Již včera mě ale M. vrátil na zem, když objel naše delší trasy znovu na kole a lehce poupravil kilometráž. Jak se dalo očekávat – směrem dolů, takže z nedělní patnáctky se rázem stalo 14100 m a já trošku zvadla. Ovšem dneska jsem zvadla ještě víc.
Celý týden jsem se sportovně činila. V pondělí i úterý jsem byla běhat, ve středu jsem byla po roce v sokolovské v posilovně (dialog s obsluhou: On: máte tady permici? Já: to asi ne, já tady dlouho nebyla…. On: no, já tady pracuju UŽ DVA MĚSÍCE a ještě jsem vás tady neviděl!:-)), ve čtvrtek jsem dala spinning. V pátek jsem byla na radu obsluhy z fitka objevovat nové obzory – šla jsem se proběhnout na novou cyklostezku ze Sokolova směrem na Kynšperk a byla jsem nadšená!
Na stezku jsem se napojila na Starém náměstí, kde jsem nechala na odstavném parkovišti u kláštera auto, a strávila jsem na ní 50 příjemných minut. Je vyasfalt ovaná a vede přírodou, žádná silnice poblíž, jen tráva, stromy, dřevěná odpočívadla, řeka…. Občas cyklisté a občas inlinisté, klid, ticho, čisto. Velká spokojenost!
Ovšem už když jsem to M. hned začerstva ještě trošku udýchaně vykládala, zpražil mě poznámkou na téma, jak je zvědavý na to, jak mi to v neděli na té dlouhé půjde. A ačkoli se mnou v sobotu šili zase všichni čerti:-), měla jsem přísný zákaz cokoli sportovního podnikat s tím, že si musím alespoň jeden den v týdnu odpočinout.
No a v neděli ráno jsme se probudili v 8.45, sluníčko už vysoko na obloze a já se ještě chtěla před během trošku najíst. Záhy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad, zrovna tak jako celotýdenní tréninkové úsilí. Celotýdenní tréninkové úsilí mi způsobilo slabost nohou a vůle:-), ovocná ovesná kaše pak následně slabost ve střevech:-)).
Hned na začátku jsem to přepálila, protože s námi kousek běžel i Vládík, náš kamarád a bytný. No a mně docela dlouho nedocházelo, že když poběžím jejich tempem, budu si s nimi sice chvíli povídat, ale pak už toho moc nenaběhám. Když mi to došlo, nechala jsem Vládíka utéci a M. se se mnou milosrdně plazil po pěkném, běhavém,
který se letos už kupodivu stal mým kamarádem. Pak jsem si někde na 7. odskočila do křoví, a s neustálou starostí KAM (zapadnout v případě nouze:-)) jsem odtrpěla ještě několik km, ale na nějaké překonávání rekordů to teda dneska v žádném případě nevypadalo.
Po nějakých 11 -12 km jsem to zapíchla. Připadala jsem si vymáčknutá jako citron a to jsem se ještě musela z Frantovek vrátit k nám na Hůru. To byly obličeje! (Já jsem ti to říkal!)
Když jsem se bránila, že to i tak byl docela slušnej trénink, zvláště pak po tom sportovně náročném týdnu, dostalo se mi poučení, že jsem dnes měla ale naplánovaných 15 a takhle se teda na ten půlmaraton nepřipravím. A že musíme udělat plán, abych v týdnu měla 2 dny odpočinku. A že buď nedělám nic nebo moc. A vůbec – já jsem ti to říkal! :-) Ach jo… A mně se přitom v celém týdnu tak krásně běhalo, cvičilo, jezdilo na kole… Už mám zase trochu rozpor v tom, co vlastně chci: chtěla bych být sportovně co nejvšestrannější, nechci se věnovat jenom běhání. Ale jakmile začnu s jinými aktivitami k běhání, jsem logicky unavenější a nemám dost sil na svůj long jog. Mně osobně by běh dlouhý přes 10 km docela stačil:-), ale M. má pravdu, že chci-li natrénovat na půlmaraton, s desítkou si jaksi nevystačím… Ovšem vybalancovat tu správnou rovnováhu mezi tím, co je málo a co už je moc, bude asi docela oříšek, ba i ořech!
A jak to máte vy?
Já ti to říkal :), je s podivem, jak jste schopný všechno krásně okecávat a stejně si to pak udělat po svém, takže nám nakonec nic jiného ani nezbude než: JÁ TI TO ŘÍKAL :), ostatně takové věci se mi stávají pořád. A ještě k tomu přeměření. To bylo tak, D si prodloužila trasu, kdy se musí před během rozejít, až na 500 m, a to dá přeci rozum, že když to jde, tak jí to nemůžu počítat jako běh, obzvlášť, když čas si měří až poté, co vyběhne! A to ještě pomíjím fakt, že potom jak minulý týden doběhla svých 14120 m mi povídá, že by jí zajímalo, co by dokázala, kdyby si jí někdo vzal pořádně do parády. Tak jsem zvedl rukavici :).
Vložit komentář
Ahoj Danko, to „Miloš říkal ...“ známe, od prvního soustředění v Račicích se z toho stala téměř okřídlená věta. Bohužel (nebo Bohudík?) má věštšinou pravdu. Ale to přece nevadí, předpokládám, že se nechystáš vyhrát nějaký přestížní půlmaratón, tak co? Hlavně se usmívej a buď v pohodě.
A k tomu okecávání: Přes weekend jsem byl na 48 hodinovce v Kladně. Když jsem tam v pátek šel, tak jsem si říkal, že nejhezčí na ultra je to, že tam se to neokecá. A skutečně ne!. Šel jsem tam špatně připravený a výsledek byl žalostných 221,332 km. To skutečně okecat nejde.
Tak se směj krásně a sem-tam Miloše poslechni – tedy pokud se týče běhu :),. Určitě tím nic neskazíš
No, po takové době v treninku s trenérským esem a po vysokohorském soustředění, a podávat takové ( ne) výkony.. Nebude lepší se připojit k Daně a provozovat gaučink? Stejně to nikam nevede..
Na záda bych zkusila 4 základní cviky z gumou smsystem.cz. Zabere to 6min denně ;-)
Pro Miloše
Bohužel necvičím nevím jak :((
Poraď :))
Dano, ty cviky co doporučuje Pavlína neznám, ale když je doporučuje ona, tak budou určitě dobrý. Pokud někdy přijedeš k nám Hůru, tak tě naučím pět svých, dělám je už takových 30 let a zádá většinou drží, tedy pokud někde něco blbě nezvednu :)
Tak to jsi Danuš šikovná holka,pěkně ses do toho zakousla.Já narozdíl od Danči bych běhala jak o život,ale bohužel moje záda na to mají asi jiný názor,tak jen doufám,že se umoudří co nejdříve.Na brzkou BĚHANOU :)
A co Dano, cvičíš, cvíčíš? Samo to nepřejde.
Danuš, on člověk sem tam musí zvadnout, aby pak s radostí rozkvetl. Myslím, že 14,1 km je skvělý výkon. Teď to nevyšlo a příště to bude lepší. V tom horku je to stejně průda. :-) I ten odpočinek patří k disciplíně, jen nám, některým těm horkokrevným, někdy moc nejde. Tak ať to běhá! Já vesluji a možná už příští týden zkusím vyběhnout. :-) Ahoj.
:-). U nás se takhle tváříval tatínek...ale ten většinou nic neříkal :-D. No jo, mě to Miloš říkal v tréninkovém plánu: makej, ať to z Tebe padá. A já nemakala. Začít chci. Znova. Takže tam, kde jsem skončila...pomalu zrychlovat.
Danuš klobouk dolů, jak jsi se pěkně rozběhala :-) já stojím trošičku před jiným problémem, dám si dneska gaučink, nebo si dám procházku :-D
Běhat jsme nebyla 14 dní a lenora mě pohltila natolik, že nejsem schopná nic. Prázdniny mě pomalu, ale jistě začínají ničit :-) Tak už se těším, až si mě Zdenda vezme do parády a zase nám to poběží. Hodně síly a doufám, že spolu brzy vyběhneme ;-)
