Z historie Františkolázeňské 24hodinovky, ročník šestý – Ne, to opravdu nedám! 24 hodin s lidmi pro lidi, to je to, oč běželo při Františkolázeňské 24hodinovce pro Hospic Sv. Jiří
Běžecký happening. Co to vlastně je a proč s tím tolik naděláte, vždyť to nemá ani zlatou, ani stříbrnou, dokonce ani bronzovou známku IAAF! Pravda, žádnou známkou se Františkolázeňská 24hodinovka pro Hospic Sv. Jiří pyšnit nemůže. Popravdě, ani se jí nikdy pyšnit nebude, protože jejím cílem není přitáhnout na start potřebný počet elitních běžců a běžkyň, a zajistit patřičný počet minut v televizi. O toto se nikdy snažit nebudeme, a to ze dvou důvodů. Prvním je ten, že to nepřispívá k větší popularitě běhu a druhým, že vidíme smysl pořádání běžeckých akcí úplně jinde.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 19.11.2014
Obsah [skrýt]
A běžíme na to
Smysl vidíme v tom, dát co nejširší prostor k pohybu všem, kdo se chtějí hýbat. Nakopnout je pomocí pozitivní energie, proudící ze stovek nadšených běžců a běžkyň, k nimž se na chvíli přidají, k aktivnímu životu. Cítíme, že běh nám v životě velmi pomáhá. Pomáhá nám hlavně pochopit druhé. Chápeme, že každý nemůže být špičkový běžec, no a co? Nejdůležitější v životě přeci není jen vítězství, daleko důležitější je být součástí něčeho, co překračuje hranice lidského konání a posouvá člověka k pochopení toho, že na světě není sám pro sebe, ale pro všechny a proto by měl nabídnout pospolitosti ze sebe to nejlepší. Neplést si prosím se socialismem či komunismem, ideologiemi, které říkají, že všichni jsme si rovni.
Ohlasy na 24hodinovku
Radim Novotný
Je sváteční ráno, ráno po Františkolázeňské 24. V ranním klidu (zbytek rodiny ještě spí a jistě při tom krouží parkem) u kávy se mi stále honí hlavou vzpomínky na uplynulé hodiny. Na hodiny strávené mezi běžci, chodci, dobrovolníky, mezi stovkami stejně naladěných lidí, kteří kroužili dokola v oáze pozitivní energie a dobré nálady. Jestliže loni jsem byl první účastí uchvácen, tak letos fakt nevím, jaké slovo bych použil… prostě neskutečná krása ve všech smyslech. Prostě obrovské díky všem!!! Všem, kteří se na této akci nějakým způsobem podíleli, všem, kteří byli na trati, i všem ostatním. Díky.
Pavel Forrest Maršík
Nemám rád, když se věci zveličují. Nemám rád, když se prožité moc hodnotí. Nicméně letošní běhání pro Hospic Sv. Jiří změnil můj postoj k událostem prožitým. Svou účast na 24 hodinovce ve Františkových Lázních řadím mezi své nejsvětlejší počiny porevoluční éry. Sáhl jsme si na dno fyzických sil a současně jsem byl duševně očištěn. Stal jsem se jedním z těch, kteří během (běháním) podali pomocnou ruku potřebným. Zažil jsem to, po čem dlouho toužím. Souznění lidské komunity slušných lidí. Stal jsem se jedním z těch, kteří během (běháním) podali pomocnou ruku potřebným. Zažil jsem to, po čem dlouho toužím. Souznění lidské komunity slušných lidí. Nic není víc než lidská sounáležitost, slušnost, lidskost, pokora a vnitřní svoboda. V prostředí běžeckých „bláznů" jsem našel obrovskou sílu a přirozenou úctu ke všem, krokují pevné i jiné cesty běžecké. Je velkým darem být jedním z těch, kteří takto projevují svobodu jedince. Snad není rouháním napsat, že jsem byl vyvolen a mám úkol sdílet tu radost, být tím, který rozdává radost běháním a infikovat tímto přirozeným pohybem své okolí.
Libor Hubálek
Přátelé, děkuji všem, kteří na mě mysleli, když jsem kroužil po trati Františkolázeňská 24hodinovka pro Hospic Sv. Jiří. Také děkuji všem přátelům, kteří tam kroužili se mnou, za podporu a milá slova. Nebudu všechny jmenovat, abych náhodou nikoho nevynechal. Všichni jste byli báječní. Hlavně však chci poděkovat Miloš Škorpil. Děkuji Ti za vše, co pro všechny – ne jen pro běžce – děláš. Jak jsem Ti včera po společném focení řekl, učinil jsi mě šťastným. A nebylo to jen pro to, že jsem poprvé v životě uběhl 100 km. Když jsem přestal v únoru 2005 po 20 letech kouřit, hledal jsem na stránkách Běžecké školy, jak to udělat, abych byl schopný se vůbec rozběhnout. Bylo to těžké, bolelo to, ale já to dokázal a rozběhl se. Potom pro mě byly velmi cenné Tvoje rady, jak se připravit na to, abych uběhl svůj první, vysněný maraton. To se mi letos také povedlo. Také to bylo těžké, také to hodně bolelo, ale já to dokázal a uběhl ho. Když jsem v sobotu a v neděli sledoval ty lidi kolem sebe, kteří byť přišli odchodit jen jedno kolo, nebo běhat celých 24 hodin, viděl jsem, že jsou šťastní. A v neposlední řadě charita. Člověk, který dělá lidi šťastnými a ještě z toho mají potřební prospěch, si zaslouží velký obdiv. Každý, kdo byl součástí této jedinečné akce, má mé poděkování a můj obdiv. Byli jste všichni senzační.
Víťa Drtinová
Ve Františkových Lázních na www.24beh.cz nakonec 78 kol, to je (x1150m) 89,7 km. Mohla jsem dát ještě 1 kolo, ale mozek a tělo mi asi 30 minut před limitem vystavily stopku. Děkuji za možnost zúčastnit se této akce a pomoci Hospic Sv. Jiří, děkuji všem (jmenovat je nebudu, na někoho zapomenu a bude mu to líto) za společnost, sv. Petrovi za počasí a těším se zase příště. Jako bonus jsem si přivezla dvě krásné knihy, Škorpilovu školu běhu od Miloše Škorpila a Když se dáma rozběhne od Zuzky Součkové.
Zuzka Součková
Na téhle akci není nikdo oficiální vítěz a nikdo není poslední. Vlastně ne. Znám jednu vítězku. Je jí Simona, mladá dvacetiletá dívka, kterou její nemoc poutá na invalidní vozík. Nevím přesně, co jí je. Ale vím přesně, že tahle Simona se svou maminkou Jarkou kolečko obejde s chodítkem. Trvá jí to dlouho... Na konci je úplně propocená a možná i na konci sil. Ale neztrácí úsměv. Její výkon je úctyhodný, srovnatelný s výkony nejlepších atletů světa.
Setkání se Simonou a její nezlomná vůle mě motivovala k běhu v době, kdy už bolelo celé tělo. Jak jsem to celé prožila se dočtete na mém blogu
Hanka Sirová
Tento víkend byl pro mne ve znamení šesti P…
Poprvé jsem navštívila Františkovy Lázně; Poprvé jsem byla na FL 24hodinovce; Poprvé jsem běžela s Milošem; Poprvé jsem uběhla v kuse 17 km; Poprvé jsem zažila pocit, že běh miluji; Poprvé jsem nepotkala za celých 24 hodin žádného negativně laděného člověka (ani zvíře)… a skutečnost, že jsme společnou silou aspoň malounko pomohli hospici, to je ta nejsladší třešnička na tom víkendovém dortu, který byl pečený s velkou láskou a stál pořadatele hodně sil a nervů, a tímto jim všem posílám velké DĚKUJI! Celé Hančino děkuji si můžete přečíst v článku, který napsala na BezvaBěh.
Martina Steklá
Během pro společnou věc -pro Hospic Sv. Jiří a na oslavu 25. výročí od Sametové revoluce. Neuvěřitelný koktejl okamžiků plný krásných emotivních zážitků, kamarádství, podpory, naděje, vůle změnit svět alespoň trochu k lepšímu.. jsem nadšená tímto ojedinělým běžeckým happeningem a již teď se těším na další ročník! Díky moc všem za krásné zážitky!
Lenka Válková
Vážení přátelé... souhlasím s výroky účastníků happeningu i s výroky dobrovolníků... občas se mi zvedne koutek k úsměvu, když si vzpomenu na své zážitky… hihihihi, při nabídce čokolády z mobilní občerstvovačky se ozvalo z davu „a nebyl by iontový nápoj? Třeba R.U.M.???" a byl!! Navíc mne moc potěšilo, že některá čísla na hrudi už mají i jména..., ovšem chtěla bych moc poděkovat Zdeňkovi Dančovi – přípravy, organizace, zajištění spousty věcí v zázemí, dodání výborných polévek a k tomu kroužení na trati a po skončení ještě úklid... „Vážený pane“, smekám a je mi ctí být s tebou v týmu! Jinak konečně mám čas se „kochat" veškerými komentáři a příspěvky, čiší z nich spokojenost, radost, štěstí, ale i pokora, že to, co zažijeme, co dostaneme, není samozřejmé. Jsem pyšná a šťastná, že jsem mohla být u toho s vámi, se všemi. DĚKUJI!
Lenko, „chudák" Zdeněk se teď asi červená , ale má, co si zaslouží, jsem si jistý, že lepšího výkonného ředitele jsem zvolit nemohl, ostatně před šesti lety přišel on s nápadem na uspořádání 24hodinovky. Zprvu jsem to odmítl, ale pak jsem si řekl: Proč ne, když to nebude závod, ale happening, nebudou oslavováni vítězové, ale všichni, co přiběhnou a přijdou, a jehož veškerý výtěžek půjde na dobrou věc. Takže celkem logicky si musel to ředitelování „vyžrat“. Zdeněk byl ve své „funkci" (v uvozovkách píšu proto, že to nebere jako funkci, ale jako radost) opravdu skvělý a nedokážu si na jeho místě představit nikoho jiného. Nedokážu si však ani představit, jak by 24hodinovka, a nejen ta letošní, ale i ta loňská, fungovala bez tvé velké pomoci a to jak materiální, tak lidské. Tvoje energie byla všude a jsem moc rád, že tě v týmu máme. Musím poděkovat i Lucii a Jindřichovi a jejich dobrovolnickému týmu, bez nich by 24hodinovka byla úplně jinde, slovy toho pána, co se usadil na hradě, v řiti. Ale pravda je i taková, že kdybychom nešlapali dohromady jako skutečný tým, tak se můžeme jít všichni klouzat. Takže to musíme ještě všichni někde pořádně oslavit!
A teď ještě ohlédnutí za 6. ročníkem Františkolázeňské 24hodinovky pro Hospic Sv. Jiří živě a v obrazech:
Čísla na závěr
Milda a Mirda
Jak víte, v průběhu 24hodinovky Mirek Vostrý kreslil běžecké vtipy. Nakreslil jich potřebných 130, aby překonal svůj český rekord. Při tom mu málem zcepeněla ruka, ale co, když to bylo pro dobrou věc. Nakreslené vtipy teď můžete získat v dražbě, můžete tak získat skutečně originální vzpomínku na letošní 24hodinovku, nebo vánoční dárek.
Běžecký rok
Aukce knihy Běžecký rok nakonec vynesla 3500,- korun českých. Vítězi gratulujeme, zároveň mu moc děkujeme a knížku posíláme.
24hodinová autogramiáda Škorpilovy školy běhu
Před startem jsem si dal za cíl prodat alespoň 50 výtisků a zároveň je podepsat, nakonec jsem knih prodal 65 a podepsal stejný počet. Další cíl jsem si dal uběhnout alespoň 100 km a uběhl 125 km. Taktéž jsem si předsevzal, že za každých uběhnutých 10 km dám kromě „kolného" do kasičky 2,40 z každé prodané knihy. Pravdou je, že po dosažení stého kilometru jsem běžel jak o život, abych mohl přispět co nejvíc. Možná si řeknete: Magor, proč se tolik honil, mohl to tam dát i bez toho? Ale uznejte, to by nebylo ono!:-)
A nejlepší nakonec. Víte, kolik jsme společně na konto Hospice Sv. Jiří vybrali?
Vybrali jsme společně neuvěřitelných 130 083,- Kč.
P.S.
Anička jinak Ngô Ngọc Ánh nabízí, stejně jako vloni, pokud bude zájem dát dohromady tištěnou fotoknihu. Ta loňská je skvělá, kromě fotografií jsou v ní i texty, respektive komentáře zúčastněných, takže je to opravdu velmi živá vzpomínka.
Vložit komentář
Asi bych už měla být otrlá, když proběhl skoro další týden, ale... když si to znovu čtu, zase mi komentáře vhání slzy do očí. A pořád vzpomínám na tu rovinku k Aquaforu, na písek k divadlu i na Lenku Válkovou, která neúnavně nabízela čokoládu...
Ráda jsem vás všechny potkala, ať už ty z vás, se kterými se už nějaký ten pátek známe, ale i nové tváře, resp. ty z vás, se kterými jsme se znali z facebooku a těším se na příští setkání! Zuzka Součková
P.S.: a doufám, že vám moje kniha udělá spoustu radosti!
Jeli jsme s partou z Kladna na výlet, zkusit dlouhý běh a zároveň trochu přispět na dobrou věc, Ale takovej skvělej víkend nikdo z nás nečekal!
Díky všem dobrovolníkům, organizátorům a běžcům!!! za rok zase na viděnou. Jestli jsem se na někoho chvíli mračil tak sorry, to jsem mlel z posledního :-) Už chápu všechen ten obdiv k Milošovi, když ty jeho žačky podávají takové výkony!! klobouk dolu!
Klaním se též, všichni jste skvělí a bylo mi velkou ctí s vámi běžet, chodit, mluvit, mlčet, prostě cokoliv..
Moc se těším, až za rok zase budeme stát na začátku téhle cesty.
Ještě jednou děkuji všem za vše :-). Aničko, nápad na knihu je skvělý, jsem pro, pokud budu moci nějakým způsobem pomoct, ozvi se.
Mám velikou radost, v našich fundraisingových plánech se FL24 skromně krčila s očekávanými 30 tis. Kč zisku. :-D
Jinak ona v článku avízovaná dražba vtipů Mirka Vostrého už byla zahájena. Podrobnosti se dočtete zde:
www.mirekvostry.cz/node/pokus-o-rekord-na-frantiskolazenske-24-hodinovce
Klaním se všem za vše!
