Koloběžec, vypravěč, vodič, žák a to vše ve dvou dnech
Na pátek večer jsme si pozvali do kavárny Joker hosty a taky účastníky Poutního ultramaratonu, abychom společně zavzpomínali. Bylo z toho více než dvouhodinové příjemné posezení. Tomu ale předcházela patnáctikilometrová seznamovací projížďka na koloběžkách.
Obsah [skrýt]
Musím říct, že koloběžka mě nadchla a to velmi. Dokonce jsem začal zvažovat, zda místo narozeninového běhu ze Santiaga de Campostela do Chebu, v roce mých šedesátin, si to nedat na koloběžce. No ještě mám dva roky na rozmyšlenou, tak uvidím, co zvítězí.
Každopádně jsem si od Vaška půjčil dvě koloběžky. Jednu pro sebe a jednu pro Danu, abychom trošku pojezdili.
Mířejovické půlení
Včera jsme vyjeli v půl sedmé ráno do Miřejovic, kde jsem měl dělat vodiče na Miřejovickém půlmaratonu, a to za 2 hoďky. Cesta ubíhala bez problémů až do chvíle, kdy se Tom a Tom ve finále zbláznili a honili nás kolem Miřejovic po dálnici sémo, támo. Já měl tušení, kde Miřejovice leží, ale nikdy jsem tam nebyl, tak jsem raději zavolal Pepovi Burianovi, aby nás navigoval. Nakonec jsem Tomům uložil do paměti Nelahozeves a ejhle, v tu ránu jsme byli v Miřejovicích. Jak snadné.
Musím říct, že ve větším horku jsem asi půlmaraton neběžel. Na druhou stranu musím Pepu a jeho tým pochválit za krásnou trať a perfektní organizaci. Fakt super. Pepovi asi poněkud pokazilo radost ze skvěle klapajícího představení několik lidí, kteří museli být odvezeni do nemocnice, neboť na trati z vedra zkolabovali. Ale i když v tomto ohledu bývám k pořadatelům velmi přísný, tak musím říct, že tady neselhala organizace. V druhé půlce byly na trati dokonce 3 občerstvovačky (v první 2), ale touha po co nejlepším výkonu a tím pádem podcenění rizika z přehřátí byly silnější.
V době závodu bylo ve stínu až 35 stupňů, takže se vyplatilo na občerstvovačce zastavit, dobře se napít a polít se vodou. Kdo tak nečinil, zejména v druhé půlce, a „šel“ po čase, ten bohužel skapal. I když to pro postižené nebyla jistě dobrá zkušenost, tak to byla určitě zkušenost, kterou si zapamatují na celý život a příště už raději v takovýchto podmínkách nebudou honit vteřiny a útočit na osobní rekordy a dají přednost zdraví. Čímž jim všem přeji, aby byli co nejdříve v naprostém pořádku a kapačku dostávali jen ústní, když provedou nějakou volovinu.
Corefit a kettlebells
Od 15:30 jsme pak byli s Danou domluveni, respektive s Martinem, že nám předvede v Milovicích Corefit a cvičení s kettlebelly. Musím říct, že po té páteční jízdě na koloběžce a Miřejovickém půlmaratonu bych v tom vedru i já, co vodu moc nemusí, raději zalezl někam do rybníka, ale tohle funkční cvičení, kdy nejde o to cvičení, ale o to, hýbat se naprosto přirozeně, mě dostalo. No, přirozeně… Kdo by mě při tom viděl, tak ze své přirozenosti by se smál, až by se za břicho popadal.
Připadal jsem si jak neandrtálec, ale z cvičení jsem pochopil, že v něm jde o to, aby jednotlivé úkony byly prováděny tak, jak byly naše svaly naprogramovány, aby se přirozenou formou zapojovaly do pohybu, který představuje, tedy v provedení toho, kdo ví, jak to dělat, plynulý pohyb.
V mém provedení to představovalo většinou pohyb naprosto chaotický, ale já se do toho časem dostanu.
Každopádně představují Corefit, cvičení s kettlebelly a koloběžka velmi výrazné pomocníky pro běžce, kteří chtějí dobře běhat, být pružní a rychlí. Takže tyhle dva dny mě obohatily o mnoho nových poznatků, jak zapracovat na tom, být zase o stupínek lepším běžcem.
Vložit komentář
No tak hned v úvodu jsi mi vyrazil dech, ani jsem pak celý ten článek nedočet:-). To je teda DAR-da! Štreka ze Santiaga do Chebu, nevím jestli bude těžší to uběhnout nebo zvládnout logistickou stránku věci. Přeju ti, aby to vyšlo.
Tak Dave, u mě to bude hlavně o tom trefit domů :)
