Buněčné membrány

jsou membrány, které se vyskytují v buňce. Rozlišujeme cytoplazmatickou membránu, která odděluje buňku od okolního prostředí, a ostatní membrány, které jsou součástí různých organel, vezikulů či jiných struktur a člení vnitřní prostředí buňky.

Stavba membrány je patrně nejlépe popsána v rámci tzv. mozaikového modelu, který říká, že je tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů a proteiny, které se mohou v rámci jedné vrstvy relativně volně a nahodile pohybovat (tzv. fluidnost nebo tekutost, polotekutost). Každý fosfolipid se skládá ze zbytku kyseliny fosforečné a lipidových ocásků. Má amfipatický charakter, což znamená, že má hydrofobní (nepolární) a hydrofilní (polární) vrstvu. Ta hydrofobní vrstva jsou lipidové ocásky směřující dovnitř membrány a hydrofilní částí jsou fosfáty na povrchu membrány.

Přesněji: polární část molekuly obsahuje fosfátovou, karboxylovou nebo aminoskupinu, nepolární částí jsou řetězce mastných kyselin, převážně kyseliny olejové, stearové a palmitové. Díky tomuto charakteru je polopropustná (semipermeabilní), nepropustí polární a nabité částice. Výjimkou je voda. Proteiny mají hlavně transportní funkci a dostávají dovnitř látky, které nepropustí amfipatický charakter membrány.