Pes – nejlepší přítel běžce
Pes je nejlepší přítel člověka. A protože psi jsou stejně jako lidé různí, měli bychom mít (kromě větší ledvinky) připraveny různé varianty řešení našich běžeckých setkání s nimi.
Když přítel, tak přítel. Zkusme to tedy nejprve kamarádsky: nabídněme pravici, a když nám ta obluda podá pac, stali jsme se kámoši. A ti si přece neubližují... Naopak. Příště už můžeme běžet spolu jako tréninkoví partneři.
Někteří psi od nás očekávají spíše asertivní přístup. Chápavě nás vyslechnou a nechají běžet dál, promluvíme-li k nim zhruba takto: "Prosím nezlob se, nic proti tobě nemám, ale opravdu si nepřeji, abys běžel se mnou. Oba přece máme právo na svůj názor a svobodné rozhodnutí; a já chci dnes prostě běžet sám. Nebyl bys tedy tak laskav a nevrátil se ke svému páníčkovi?“
Rozdílně přistupujeme k mladým a starým psům. Mladý pejsek si chce – podle klasického vyjádření svého majitele – s námi hrát. Nuže, ať má, co chtěl: z ledvinky vytáhneme miniaturní šachy. No když je tak chytrej, že "nic nedělá" a "určitě nám neublíží“, nepochybně zvládne i šachovou partii...
Říká se, že starýho psa novým kouskům nenaučíš. Omyl. Půjdeš-li (resp. poběžíš-li) na to chytře, naučíš. Stačí do běžecké ledvinky přidat karty, šátek, rozkládací cylindr a holuba; dva tři základní kouzelnické kousky naučíme i průměrného čokla. Tím ho dostatečně zabavíme a on zapomene na své předchozí – ne úplně nejlepší – úmysly.
Tu běžeckou ledvinku potřebujeme opravdu větší; musí se nám do ní ještě vejít kartáček a pasta. V okamžiku, kdy na nás pes cení zuby, protože se chystá zaútočit, totiž začneme osvětovou přednášku na téma Péče o chrup (který má většina psů ve velmi špatném stavu). Pastu a kartáček od nás po skončení přednášky a praktické ukázce čištění zubů ta čuba samozřejmě dostane jako dárek, čímž od ní máme definitivně pokoj.
Na některé psy musíme logickou argumentací. Pokud jim racionálně vysvětlíme a zdůvodníme, proč není pro ně přínosné nás rafnout, neudělají to. Doporučuji třeba tuto formulaci: "Mě nekousej, nejsem vůbec dobrý (mám jen podprůměrné výkony), ba spíše jsem nechutný (šlachovitý z tréninku a přesolený v důsledku pocení)“.
Pokud po úvodním seznámení poznáme, že jde o psa poněkud hloupějšího, pohrozíme mu psím útulkem nebo vietnamskou restaurací. No a bude-li to tvor zcela bezduchý, k vyřešení situace postačí velmi primitivní úplatek: špekáček nebo plátek tlačenky.
Já vám hned říkal, že ta ledvinka musí být větší!
Vložit komentář
Běhám víceméně každý den v Plzni na Vyhlídku a dále do lesa. Pravidelně potkávám mnoho pejskařů. Z dostatečné vzdálenosti řvu, ať si ty své čokly laskavě chytí, ale marně. Při lepším řvou nazpátek, že mi nic neudělají, že si chtějí hrát. Já si ale hrát s nikým nechci, chci jen bezbolestně, bezestrachu proběhnout kolem nich, jenže musím ve většině případů zastavit, pes se štěkáním a útočnou náladou se žene ke mně, musím podstoupit očuchání a počkat, až se milostivý páníček přiblíží na dosah, pak se odvážím pokračovat a čokl se samozřejmě za mnou zase rozeběhne, musím zase zastavit a počkat, až si ho zase neohleduplný, neomalený páníček zavolá. Ptám se proč! Proč musím před chorobnou (v ČR opravdu chorobnou většinou lidí) nadvládou psů podstupovat takové ponížení a zdržování a ohrožování. Myslím, že ve vyhlášce je zakotveno, že by psy měli být vždy na vodítku. Když vidím běžet člověka v lese, tak by automaticky měl pejskař svou drahou polovičku přece chytit automaticky, ne? Jak je to legislativně. Je to opravdu nehorázné a nebezpečné a zároveň ponižující. A pak všude po zimě ty výkaly s prvním teplem výrazně načáchlé trávníky především kolem paneláků.
Ta poznamka o batuzku me dostala.. Uz ted uvazuju, co bych mel mit na zadech, kdyz bych pravidelneji behal do prace nebo z prace. Ted vidim, ze to by to spis mel byt poradnej babl! 12:)
Honzo, pouč prosím nevidomého, co to je babl? :)
ten tón, ten tón...nepokousal vás včera pes?
ale jo, máte pravdu, tuhle nám jeden volně pobíhající pitbull taky málem sežral našeho vipeta...svět prostě není úplně bezpečné místo k životu
tak ať se vám vyhýbá všechno zlé na všech vašich cestách, srdečně zdravím
Pane pisateli zkoušel jsi něco vysvětlit nezvladatelnému psu ??? A těch bohužel je hodně !!! Běhám 40 let tak ví´m o čem mluvím . Za všechno může benevolence současných zákonů potažmo hlavně ukázněných majitelů !
rozumím všem joggerům, kteří psiska na trase potkávat nemusí, nicméně mým nejčastějším joggingovým partnerem je v posledních letech chrt a běžet s ním v ranní tmě lesem je nádhera :-)
