Peggy vybíhá na svůj životní maraton
Jsou v životě lidském chvíle, kdy hledáte záchytný bod. Něco, na čem byste mohli stavět. Něco, na čem se dá stavět. Pro Martinu Němečkovou to byl několik let Trans Gaule, pro jiné, jako třeba pro Peggy, je to magická meta maratonu. Ano, maraton je už něco, na čem můžete stavět. Dáte-li maraton a vůbec nezáleží v jakém čase, dokážete si, že jste schopni v životě dosáhnout všechno! Překonat své černé můry, uspořádat si osobní život (dost často je to jedno a totéž), či cokoliv si pak zamanete.
Pokud jde o mě, tak já jsem si zamanul (už hodně dávno) být trenérem a vrbou těm, kteří hledají svůj záchytný bod v běhu – běhání, takže přes to všechno, co mě, ale vlastně i vám, napsala Peggy v níže uveřejněném dopise, jsem nekroutil oči v sloup. Možná jsem si jen tak trošku vzdychnul – uvidíme. Ale protože vím, že Peggy je přes všechny svoje eskapády tvrdohlavá a jde si za tím, co si umínila, nemyslím si, že by to měl být zbytečný pokus. Prostě vyběhneme a uvidíme. Tak tedy vybíháme:
Milý Miloši,
je to téměř přesně dva roky, co jsem Tě oslovila, protože jsem toužila začít běhat. Věděla jsem o běhu naprosté houby, snad jen to, že po minutě mě začnou pálit nohy a musím přejít do chůze. Takže bída. Začal si mě posílat na procházky, kde jsem sem tam popoběhla. Půl roku jsi mi v tréninkovém plánu nedovolil souvislý běh, a i když už jsem byla schopná zdolat deset kilometrů, pořád na střídačku s chůzí.
Postupně jsme se dopracovali až k půlmaratonu a začala jsem pošilhávat po maratonu. Oči mi z toho šly šejdrem, protože ty kilometry jsou děsivé a několikrát jsem možná termín maratonu posunula. Pamatuji si, jak jsem na Silvestra ležela v posteli, utahaná z běhu, učení a vánočního hodování. Otočit se z boku na bok tenkrát stálo tolik námahy! Dobelhala jsem se k počítači a naťukala Ti mail, že na maraton kašlu, protože mi to za to nestojí. A to jsem na něj pořádně ještě nezačala trénovat (měla jsem ho dát původně na konci června).
Prošli jsme spolu nejrůznější krize (samozřejmě, že mé). Máme za sebou sbírku osobních a velmi otevřených emailu o motivaci k běhu, životě a lidských trápeních. Jako jeden z mála znáš pravé důvody mých občasných bojů s běháním a především vůlí vůbec vyběhnout (jasně, že je to i o lenosti). Víš, co mě brzdí a naopak, co mě dokáže popohnat dopředu.
Když jsem Ti před pár dny napsala, že jsem si přihlásila na maraton, určitě jsi protočil oči. Když jsme pak spolu telefonovali, cítila jsem ten káravý pohled přes půlku republiky (auuu). Podlomila se mi z toho kolena (neslyšel jsi v telefonu tu ránu, jak jsem se posadila na zadek?). Vím, že jsem se pustila do totální ztřeštěnosti. Vím, že při mém šnečím tempu a neustálém boji s únavou je snaha o maraton něco na hranici fantazie.
Jenomže, tak nějak cítím, že chci. Každá buňka mého těla říká, že nastal ten správný čas. Jedna moudrá paní mi nedávno řekla, že má intuice funguje prakticky neomylně, jen ji občas přebiju rozumem. Teď jsem se rozhodla ji poslouchat. Samozřejmě počítám s možností, že tělo začne haprovat, kolena bolet, žaludek únavou obracet a kamarádi utíkat před mou protivností. Připouštím i možnost, že přípravu za čas vzdám, protože si tělo postaví hlavu. Ale chci to zkusit. Dám do toho vše, co půjde. Poslechnu Tě na slovo (což, jak oba víme, bude novinka). Opráším sporttester, začnu běhat nenáviděné intervaly, budu dodržovat tréninkové plány.
Dneska je sobota, budík mi zvonil v šest hodin ráno. Spát jsem šla přitom až po půlnoci, protože sestra slavila narozeniny (ta sestra, která při půlmaratonu fandila tak náruživě, že vyhecovala dav a všichni nám pomalým šnekům běžícím na 2:30 tleskali). Vedle v ložnici v mé posteli spí kamarád. Chápeš?! Já nezadaná třicítka (no už něco přes třicet) jsem dostala do postele chlapa a stejně se od něj zvednu a jdu běhat! No není to patřičně silný důkaz o tom, že to myslím s maratonem vážně? :-)
S láskou (k běhu i Tobě). Peggy
Vložit komentář
Jé, to je dobrý! Držím palce. :-)
Mila Bridget, tedy vlastne Peggy:), moc rad te ctu a jeste radsi ti fandim, takze DO TOHO!!!
Jasně Peggy s chutí do toho a máš maraton v kapse, vlastně v nohách :-)) Držím palce.
Peggy, držím palce, je jasný, že maraton dáš. Když si M. klepe na čelo, tak to znamená jediný – má radost, že další ovečka se zbláznila tak jako zbláznil nás ostatní..
Peggy, zkus to, chtěj … a neohlížej se :)