Kemr a Kemr aneb Jak jsem se nestal ultramaratoncem
Přesně před týdnem jsem se měl a chtěl stát ultramaratoncem. Jenže běžec míní a příroda mění…
Slovu ultramaraton jsem dlouho nevěnoval žádnou pozornost. Jakožto normální smrtelník jsem byl bohatě spokojen s tím, že jsem postupně zvládl několik půlmaratonů a maratonů (čímž jsem si hranici toho, co je vlastně normální, už tak dost posunul).
Pak se začal v našem lázeňském (neplést s Bermudským!) trojúhelníku zjevovat jakýsi běžecký Alchymista, pro kterého je ultramaraton zřejmě něco jako životní filozofie. A když se potom tento non plus ultra mezi českými vytrvalci stal mým trenérem, začal jsem hledat odpověď na otázku, co pojem ultramaraton znamená přesně.
Zjistil jsem, že podle encyklopedického vymezení „běh na vzdálenost delší než klasický maraton, tj. 42,195 km“ by stačilo se před maratonským závodem pár desítek metrů rozklusat nebo v euforii doběhnout třeba dvacet metrů za cílovou čáru, a člověk už je tím vlastně ultramaratoncem :).
Asi by to ale mělo být víc o víc. O závodu na 43, 45 nebo 47km – třeba „Kocourkovská sedmačtyříctka“ – jsem však nikdy nic neslyšel, a tak jsem usoudil, že to musí být nějaká vysoká a pěkně zaokrouhlená částka, začínající nejméně pětkou. Mezi námi: ona může začínat i jedničkou nebo dvojkou, to je pak ale trojciferná, což moje hlava opravdu není schopna pojmout…
Protože pocházím z Jablonce nad Nisou, čili z Jizerek, bylo už potom vše jasné: mým prvním skutečným ultramaratonem bude ten Jizerský. Přesněji řečeno Jizerská padesátka, tedy nejkratší možná „opravdová“ ultra vzdálenost, odběhnutá vcelku (tj. ne rozložená do více dní nebo mezi více běžců).
Byl jsem řádně natěšen, ba přímo vzrušen – běh byl však zrušen. Martin s Milošem ani nemohli rozhodnout jinak, protože v lijáku, bouřce, mlze a blátě by to bylo spíš ultrašílenství než ultramaraton. Připadal jsem si při beznadějném postávání před oknem přesně jako ten děda z filmu Na samotě u lesa. A nic na tom nezměnilo ani to, že místo slavného „Chčije a chčije“ používám pro pobavení rodiny krycí a spisovnější verzi „Kemr a Kemr“.
Žádné ultra zklamání ze zrušeného běhu se naštěstí nedostavilo. Všechno špatné je přece k něčemu dobré – tak holt zůstanu ještě nějaký čas normálním běžcem. Nejsem sice ultrák, ale můžu se místo toho přidat k ultrapravici, ultralevici či ke sparťanským ultras; můžu se taky proletět ultraligtem, případně podstoupit ultrazvukovou liposukci.
Tak snad bude příští rok Jizerský ultramaraton místo ultrachčijády ve znamení ultrafialového slunečního záření…
Vložit komentář
Nabízím další alternativu: 16.11 ve Frantovkách 21-ti hodinovku...
Milane tak tím normálním běžcem můžeš zůstat do 30.října 2010!!! To je totiž nejpravděpodobnější náhradní termín za zrušenou padesátku :-) Prostě mi to nedá abych si to letos nezaběhl. Je tu však ještě jedna otázka, a to jestli místo ultrachčijády nenastane ultrasněžení :-)
