H.E.A.T. Program – moje první hodina a …
Je to už hodně dávno, kdy jsem byl na tělocvičné hodině, kterou vedl někdo jiný než já. Řekl bych takových dobrých 20 let. To člověk docela odvykne. Není divu, že jsem byl trošku nervózní, ale nervozita mě přešla ve chvíli, kdy Klára pustila hudbu a uvedla naší mysl do klidu, přesně jak jí velí H.E.A.T. Program, který v sobě obsahuje i prvky jógy.
Upřímně, tohle mě hodně zajímalo, totiž jak lze skloubit vysloveně aerobní trénink na stroji a jógu. Jó, když běhám venku, to se dostanu „mimo“ hned jak udělám pár kroků, ale tady budu muset přece dávat pozor, kam šlapu, abych z pásu nevypadl. Dýchání nosem a usebrání se do sebe začalo ale v klidu, tedy bez pohybu. Nejdříve jsme se zhluboka nadýchli nosem, pak vykroužili rukama ladný půlkruh, abychom je nad hlavou spojili a vytáhli se vzhůru, pak je zase volně půlkruhem spustili dolů, vydýchli a uvolnili. No a pak jsme se rozešli.
Ono to vypadá na pohled, když si člověk o tom čte, nebo se po tom jen lehce projde, dost jednoduše, ale máte-li pod sebou řádně nakloněnou rovinu (až do 45 stupňů), zjistíte, pustíte-li se madel, že vám jaksi utíká půda pod nohama :). Teda mně běžela tak rychle, že jsem se hned raději madel chytil, abych nebyl potupně vyhozen z pásu a nebyl za úplného blba. Pak mi bylo vysvětleno, že si v tom případě mám náklon trošku zmírnit.
Hodina se odvíjela v poklidu. Tedy v poklidu. Za chvilku jsem se potil jak vrata od chlíva, a nejen já, v podstatě jsme na tom byli stejně všichni, co jsme tam byli. Na rozdíl ode mě však ty zkušenější (byl jsem jediným mužem) dokázaly kráčet i bez držení a to pěkně svižně.
Za chvíli si Klára všimla, že jsem si já pako nevzal sebou ručník, naštěstí tam půjčují a jeden mi přinesla. V tu ránu byl durch. Pak si taky všimla, že s sebou nemám nic k pití. Když jsme ve fitku, stará se o tohle obvykle Dana, a tak – i když jsem si ráno říkal, že si musím pití koupit – samozřejmě jsem nekoupil. Dostal jsem Isodrinx od Nutrendu a byl za něj moc vděčný. Holt pít se musí, zejména, když z vás voda crčí proudem.
Svižnou chůzí jsme se prošli většinou do pěkného kopce dobrou třičtvrtěhodinu. Nakonec jsme se ještě protáhli, abychom uvolnili zkrácené svaly. Vydýchali a byl konec. Hodina uběhla coby dup. Musím vám říct, že tak dobře jsem se po tréninku už dlouho necítil. Možná to bylo i tím, že jsem byl tentokrát žákem a mohl se nechat tréninkem vést a tak byl zodpovědný jen za to, abych to příliš nekonil, každopádně i odpoledne jsem se cítil skvěle a pak při večerním tréninku podél Vltavy se mi běželo moc dobře. V nohách jsem necítil únavu, jak by se dalo čekat, ale naopak sílu, a tak čím dál tím víc věřím, že:
Já na ty kopce jednou vyzraju!
Ono to samozřejmě není jen o tom, jak na tom jsem s běháním do kopce, obecně bych řekl, že jsem s nimi problémy nikdy neměl, i když jsem kluk z rovin, ale na druhou stranu není špatné hledat nové tréninkové metody, jak to, co je, ještě zlepšit. Nyní se mi nabízí možnost natrénovat skutečně dlouhé kopce, a to bez toho, že bych za nimi musel někam daleko jezdit.
Díky H.E.A.T Programu, tedy Maxerrunneru ušetřím čas i peníze a doběhnu nahoru na horu
O těch prvních dvou bodech vůbec nepochybuji, protože jak už jsem naznačil výše, nebudu muset nikam jezdit, bude mi stačit zajít do H.E.A.T. Centra a tam si hodinku či déle jít či běžet pěkně do kopečka. Jak to potom dopadne v reálu, tedy v závodech, tak tam si na odpověď budu muset počkat do 11. září, kdy se vydám už po čtvrté zdolávat trať Jungfrau marathonu s jeho 1850 m převýšení, nebo pak ještě na 9. října na Kaisermarathon, kde se celkově našplhá 1829 m převýšení. No, rozhodně to nebudou procházky růžovými zahrádkami, ale co by člověk neudělal pro pěkný výhled do kraje, že?
Ten výhled do kraje si člověk užije ale pouze tehdy, když má ještě sílu koukat a tu sílu doufám získám právě při chození a běhání v rámci hodin H.E.A.T. Programu. Co mě na Maxerrunerru láká je hlavně to, že na rozdíl od konkurenčních strojů si mohu volit převýšení za pochodu nebo za běhu, záleží na tom, jak se budu zrovna sunout po pásu vpřed. Na tomhle tréninku mě láká i to, že vyzkouším zase něco nového. Člověk musí hledat stále nové a nové, i když už mu leze skoro na 60, protože jinak by se také mohlo stát, že ho život doběhne :).
Je fakt, že s přibývajícím věkem člověk zpomaluje, na druhou stranu už tolik nepospíchá a je i díky tomu vytrvalejší, dokáže si taky v životě vše víc vychutnávat a to je další rozměr, který mě na H.E.A.T. Programu vábí. Vábí mě na tom, že to není jen o fyzickém výkonu, ale i o životě, o józe – o hledání a nalézání správné techniky, o správném dýchání, tedy o věcech, které se v rámci Běžecké školy snažíme také nabízet. Takže mě těší, že už jsem začal a taky se těším, že nezůstane jen u možnosti prostého fyzického vyžití se, ale že budu mít možnost obohatit sebe i ty, kteří již H.E.A.T. Programu propadli, o dosud nepoznané a nové zážitky.
Běžecká škola a H.E.A.T. Program na společné cestě
To není jen slogan na stránky nebo do časopisu, to je cesta … po níž chceme společně jít, cesta, na níž lid běhající bude moci vyzkoušet něco nového a lid chodící na Maxerrunneru a chystající se tím třeba vyrazit na horské túry po našich horách, do Alp, Himalájí, či kamkoliv jinam, získá nové zkušenosti, nové poznatky, které bude právě na svých cestách přírodou moci využít a které mu také pomohou si je pěkně užít.
Poznatky získané chozením či běháním na Maxerrunneru mohou být však prospěšné i těm, kterým jde „jen“ o zlepšení zdraví, fyzické kondice, spálení nějakých těch kalorii či zbavení se nějakého kilogramu mrtvé váhy. Záměrně neříkám tuku, protože jen o tuku to není. Tuk naše tělo také potřebuje, hlavně když pak vyjdete do těch hor, abyste měli co pálit. Mrtvou váhou mohou být i ochablé svaly, ty se chozením do kopce také velmi dobře aktivují. Chození do kopce má tu výhodu, že chrání také achilovky, s nimiž má řada lidí problémy, buď z důvodu špatné techniky chůze či běhu, nebo z důvodu špatně zvolené obuvi, ale i z důvodu vyšší váhy. To a ještě další věci spojené a ovlivňující to, jestli si člověk pohyb užívá nebo při něm trpí, bude tvořit další okruhy spolupráce mezi H.E.A.T. Programem a Běžeckou školou. Prostě tuhle společnou cestu beru jako ŠKOLU HROU, jak by řekl Amos Komenský, a těším se na společné hrátky.
Že je to báječná hra se můžete přesvědčit třeba na tomhle videu
Pokud si to chcete vyzkoušet na vlastní kůži, tak H.E.A.T. Centra najdete zde
Vložit komentář
