Běh pro Paraple – pohled z úplně druhé strany, aneb andělé existují!
Je sobota něco po druhé hodině odpolední a já jedu za M. do Pelhřimova. Moc se těším, denně spolu sice x-krát mluvíme po telefonu, píšeme si na chatu i sms, každou noc opravuji M. články o průběhu dne na web… ale znáte to, nad osobní kontakt prostě není – tu mnoharozměrnost nijak nenafixlujete:-).
Když v Pelhřimově zjišťuji, že já tam sice jsem, ale běžci ještě běhají někde jinde, vydávám se je hledat do přilehlých vesnic. V Rýnarci načapám překvapivě Buldoka a za chvilku už mám i M., ke kterému se přidávají místní běžci – Marcel s Radkem.
Za chvíli už jsme všichni na náměstí, fotím kluky na památku u kašny a jedeme se ubytovat a navečeřet. M. sice už v průběhu tří týdnů shodil všechny zásobní tuky, které přes zimu úspěšně nabral, ale jak zjistím o chvíli později, ještě nechrastí:-). Jdeme se projít na „stezku rekordů“, o které M. hovořil s pýchou, která vzbuzovala očekávání typu hollywoodských hvězd se jmény slavných herců na ještě slavnějším chodníku. Hodlala jsem se před patřičnou pamětní deskou nechat se svou (živou) hvězdou vyfotografovat a pak se šik fotéčkou chlubit při nejrůznějších vhodných, méně vhodných i naprosto nevhodných příležitostech.
Už to, že jsme ji našli až na druhý pokus, nás mělo trošku vrátit na zem, ovšem plechové, různě zprohýbané (a zčásti již dokonce ukradené!) desky, připevněné na kovovém zábradlí podél potoka (říčky?) byly, připouštím, trošku zklamáním. Nicméně fotéčku s hvězdou nakonec mám:-).
Večer poprvé během celého dlouhého tour M. nenapsal článek o průběhu dne. Odpusťte mu to.:-)
Ráno bylo kouzelné – také poprvé za celou tu dobu, co M. běžel kolem republiky, na něj už na místě srazu nedočkavě čekala spousta lidí, dokonce i reportéři, zástupci místní samosprávy a Agrostroje se šekem na 10 000,- Kč, cvakaly spouště fotoaparátů, všichni měli krátký projev, předávaly se peníze do pokladničky, prostě to vypadalo tak, jak to na podobných akcích vypadat má. Jedna holčička si dokonce přinesla památník, ani nevím, co jí tam M. napsal, musím se zeptat! (Zeptala jsem se. Nepamatuje se:-))
Průběh celého dne už přede mnou popsali M. a M. (Martin Ševčík), takže já jenom pár noticek:
- Úžasní lidé – skromní, nadšení, ochotní pomoci (ještě jednou díky Radkovi za vyprané prádlo a spoustu organizátorské práce, Marcelovi za heroický výkon a pomoc s Nutrendem, Nutrendu za sportovní výživu, která M. hodně pomohla ve chvílích, kdy už opravdu docházely síly, Agrostroji, Buldokovi a všem ostatním, kteří přispěli do kasičky, za penízky, Vládíkovi s Petrou, kteří přijeli z Prahy M. podpořit a přidali se „na kus cesty“, navíc pak ještě jen tak mimochodem zajistili M. ubytování v JH, Dagmar, která díky Marcelovu ultravýkonu jezdila mezi ním a zbytkem výpravy, aby nikdo nestrádal žízní, Pepinovi z Dobrého dne za zorganizování ranní akce a nocleh v PE – a vůbec všem účastníkům za pocit sounáležitosti, který na akci vytvořili…)
- Super atmosféra – povídání, vtípky, podpora, pohoda…
- Plná kasička pro Paraple
Když jsem se odpoledne po pozdním společném obědě se všemi rozloučila, říkala jsem si, jaké to byly krásné dva dny. Pak se mi podařilo při předjíždění kolony zlikvidovat pravou přední. Naštěstí jsem to ustála, a když jsem sjela na polňačku, abych obhlédla rozsah škody a volala jsem M., že jsem v – no, vy víte kde:-) – zastavil za mnou anděl v červené Audi, který jel za mnou a když viděl, že jsem najednou sjela ze silnice, obrátil to! a vrátil se, aby se podíval, co se mi stalo. Chtěl mi pomoci vyměnit gumu za rezervní, ale s překvapením jsem zjistila, že v kufru žádná není!! Byla tam jen jakási podivná opravná sada. Anděl rozhodl, že to zkusíme. A světe div se – ono to fungovalo! Když jsem mu děkovala, ještě jsem netušila, že když po pár kilometrech sjedu na benzínku, abych odkontrolovala tlak v opravené pneumatice, sjede za mnou, aby zase on odkontroloval, jestli je vše v pořádku. Děkuju, děkuju, děkuju!!!
Cesta domů mi trvala o něco déle než cesta tam (Sokolov – Pelhřimov 2:45 h, zpět cca 6 h), po příjezdu jsem byla sice unavená, ale svůj názor, že to byly krásné dva dny, jsem naštěstí nemusela korigovat.
A andělé opravdu existují!
Vložit komentář
