Kilometry pro Paraple on-line – den šestý
Světlo pro svět není jen charitativní organizace, která pomáhá lidem v rozvojových zemích, kteří trpí slepotou. Světlem pro svět je vše, co děláme pro druhé, ale i pro sebe. Světlem pro svět je každý, kdo dokáže mít rád.
Musíme se naučit mít se rádi
Ptáte se, proč jsem pojal dnešní pojednání o šestém dni Kilometrů pro Paraple on-line takto filozoficky? Je to jednoduché. Dnes se mnou běžela jen Hana Chorváthová ze Světla pro svět. Nevadilo mi, že se mnou běží „jen“ jeden člověk, tedy jedna běžkyně. Není totiž důležité množství, ale kvalita a Hanka určitě patří k lidem, kteří dokáží život člověka obohatit. Patří k lidem, kteří prokopávají u nás cesty, jež vedou od člověka k člověku, cesty charity, cesty, kterými je dobré kráčet …
Vyběhli jsme společně z Mostu v 11:30. Začátek vedl z kopce a pak okolo mosteckého kostela, který proslavil české inženýry před mnoha a mnoha lety, když jej bylo třeba posunout kvůli trošce hnědého uhlí o několik stovek metrů dál. Zaplať Pánbůh, že tehdejšímu režimu stál tento architektonický a duchovní skvost za to jej posunout a že jej rovnou nesrovnali se zemí, jak to postihlo jiné podobné památky naší minulosti.
Proběhli jsme kolem tohoto kostela a vydali se vzhůru kopcem směrem na Brňany, vítr se nám občas svými poryvy snažil zabránit v pohybu vpřed, o to samé se snažil kopec, který jsme vybíhali. Chvilku jsme to zvládali běžmo. Chvilku chůzí, o to více jsme měli možnost si s Hankou povídat o tom, co nás oba svedlo na tuto cestu – o charitě. O charitě a jejím vnímání českou společností.
Chápeme, že lidé v České republice jsou ostražití vůči různým sbírkám, vždyť mnoho lidí je zneužilo ke svému obohacení. Na druhou stranu věříme v lidskou solidaritu a v to, že jednou bude u nás charita slovo, které nebude znamenat žebrání, ale to, co znamená v celém kulturním světe – mít se rádi.
Mít se rádi může člověk pojmout dvojím způsobem:
- mít rád sám sebe
- mít rád druhé
Obojí je v životě člověka velmi důležité a vlastně, ať se to zdá nelogické, znamená jedno a totéž, neboť ten kdo nemá rád sebe nemůže mít rád ani druhé a naopak, kdo nemá rád druhé většinou nemá rád sám sebe. Nepleťte si s narcismem, to je nemoc, to není přirozený stav a být narcistický ještě neznamená, že se máte rádi. Narcisté jsou sice zamilováni do svého těla, ale dosti často mají problém se přijmout takoví jací jsou, což se často projeví nenávistí. Nenávistí k sobě a nenávistí k druhým, protože ti samozřejmě musí vidět to, co vidíme my, tedy naší nedokonalost.
Jak se naučit mít rád a přijímat svět, jaký je
S Hankou jsme uvažovali nahlas, jak lidem přiblížit pojem charita – solidarita. Napadlo mě udělat seriálek, kde bychom toto lidem vysvětlili a i ukázali na příkladech ve světě. Hanka mě potěšila tím, že už mají něco podobného ve Světle pro svět v hlavě již delší dobu, jen zatím nebyl čas to finalizovat. Až doběhnu Kilometry pro Paraple, tak na tom začneme pracovat nejen na Běžecké škole, ale i na Běhu pro všechny – novém projektu, který se již pomalu rozbíhá, projektu, který má ve vínku pomáhat rozvoji běhání a pomáhat pomocí běhu a běhání potřebným. Běh pro všechny totiž není nic míň, nic víc než nadační fond, jehož pomocí se pokusíme získávat prostředky ze všech možných zdrojů pro rozvoj běhu, pro rozvoj zdravého životního stylu, pro potřebné.
Tolik tedy k tomu, o čem jsme si povídali s Hankou během těch 10 km, které jsme spolu absolvovali do Bíliny. Pak jsem až do Teplic běžel sám. Běžel jsem sice kolem dolů, elektráren, ale v zorném poli jsem měl i hory Českého středohoří, jemuž vévodila Milešovka. Vpravo se bělaly čerstvě zasněžené vrcholky Krušných hor. Ve 15:45 jsem doběhl do lázeňského parku v Teplicích a mohl si zajít na oběd. Bylo mi moc dobře. A po tom obědě zvlášť, vždyť přeci láska prochází žaludkem :).
Sumář dne:
- dnes jsme uběhli 27 km, celkem 264 km
- běželi jsme 4 hodin a 15 minut, celkem 34 hodin a 20 minut
- vybrali 220,- Kč, celkem 2061,- Kč
Vložit komentář
zaím gratuluju k uběhnutým kilometrům a v Bruntále se na celou etapu připojím
Běh je individuální sport a když běží člověk sám, je to jeden z nejpříhodnějších okamžiků pro popřemýšlení, nebo chceš-li pro filozofování...chápu tedy začátek tvého vypravování o dni šestém.
***
Ad trasa z JH do ČB. Dobře, rád se naplánování ujmu.
No nevim jak vy a vam .. :).. Ale ja se tesim, ze konecne zaziju „daršan", tedy situaci, kdy žák je v mentální aktivitě se svým mistrem..:). Planuju se zdruzit na vysocine, kolem havl.brodu na etapu ci dve? Je to skvely -- zabeham se svym guru a jeste prispeju na dobrou vec. To se nepodari kazdy den! Mejte se fajn, 12:)
Miloši, moc děkuju za krásný článek, bylo mi ctí se s tebou aspoň ten kousek proběhnout :-) Držím palce do dalších kilometrů a přeji nejen hezké počasí, ale hlavně co nejvíc běžců, kteří se k tobě na trati přidají. Ať se podaří vybrat co nejvíc peněz pro Paraple a co nejvíc lidí nadchnout pro myšlenku běhu pro charitu. Přeju hodně pohody a spokojeně uběhnutých kilometrů!! Krásný týden!
Ahoj Miloši, je fajn, že se v dněšním reportu zabýváš tím nejdůležitějším, co má táto akce přinést. Včera jsem právě při běhu přemýšlel nad tím, že (alespoň mne to tak připadlo) se sportovní výkon dostával více do popředí a trochu zatlačoval hlavní smysl akce. Já jsem včera taky vyběhl něco po 11 h, chtěl jsem dát taky 27 km, ale levá noha se mnou odmítla spolupracovat. Tak jsem to po 10 km zabalil a místo běhu jsem něco napsal do běžníčku
(sem jsem chtěl napsat odkaz, ale blog to neumožňuje, tak jen název „štefanův běžníček") Držím palce do dalších km pro Paraple.
