Běhám pro charitu jako Forrest Gump, říká ultramaratonec Škorpil
Coby ultramaratonec několikrát oběhl Česko, dokončil i extrémní Spartathlon. Vedle toho Miloš Škorpil stále častěji běhá pro charitu. Snaha pomáhat přitom není doprovodnou kulisou sportovních akcí, ale hlavní cíl. Posledně vyběhal v rámci závodů Salming Tour de Hospic 20 tisíc korun pro Hospic Sv. Jiří, které pomáhá nevyléčitelně nemocným pacientům.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 2.10.2015
Jak se ultramaratonec dopracuje k tomu, že začne běhat pro charitu?
Pro charitu běhám, protože si myslím, že si lidé mají vzájemně pomáhat a nejlépe tím, v čem jsou dobří, a co je baví. Rozhodně by to nikdy neměli brát jako oběť, ale jako dar, že to dělat mohou.
Vám je ale už přes šedesát let. Cítil jste to tak vždy?
Už když jsem kdysi pracoval v ČKD, běhal jsem ráno 15 kilometrů do práce a odpoledne to samé domů. Často jsem pak na sídlišti potkával kulhající starší lidi a říkal si, jak k tomu člověk přijde, že já si běhám a oni nemohou ani chodit. Až jsem si v jednu chvíli říkal, že bych jim jednu svoji nohu dal. Načež jsem si způsobil uskřípnutý nerv v zadku a tři roky pořádně neběhal. Došlo mi, že tohle není správný způsob pomoci. Pak jsme s kamarády založili server behej.com a oslovila nás myšlenka postavit v rámci Pražského maratonu vyslance pro centrum Paraple. Další rok jsme už v rámci založené Běžecké školy měli vyslance za každý kraj a vybrali na Paraple 136 tisíc, které jsme společně přinesli do cíle Pražského maratonu a zástupcům Paraplete předali.
Díky těmto akcím prý vznikla i vaše přezdívka Forrest Gump podle slavného filmu?
Ano, když jsem přeběhl v roce 2002 Česko z Hodonína do Aše za 76 hodin, fotografoval mě tehdy Martin Stolař a zeptal se, jestli může u fotky ve spojení se mnou použít jméno Forrest Gump. O té postavě jsem věděl, ale film neviděl. Pak jsem přijel domů, film si koupil, podíval se na něj a říkal si: Jak on to vlastně myslel? Jako že jsem takový prosťáček? Ale hned na to jsem si uvědomil, že postava Forresta Gumpa je široce rozměrná, a pro sebe jsem si z ní hlavně odnesl do života zaměření na cíl. Ať dělal, co dělal, věnoval se tomu, a proto byl ve všem úspěšný, byť to vypadalo komicky. Takže jsem Forrest se vším, co k postavě patří, nejen v tom, že běhám od čerta k ďáblu.
Přináší vám běh lepší pocity, když víte, že tím pomáháte?
Já o tom takhle neuvažuju. Jen cítím a vím, že běh mě obdaroval vším, co si jen člověk dokáže v životě vysnít a představit. Dal mi sílu se na život dívat s nadhledem. Když běžíš, stále se vznášíš pár centimetrů nad zemí. To úplně stačí, abys viděl svět jinak. Naučil mě se nevzdávat, naučil mě vyjít s málem, takže vím, že k tomu, aby byl člověk spokojený a šťastný, až tak moc nepotřebuje. Když mám něčeho víc, než potřebuju, proč se o to nepodělit? Přesto na mě v životě a při běhu přijdou slabší chvilky. Když pak běžím pro dobrou věc a přijde zrovna slabší chvilka, tak mám o důvod víc překonat slabost, běžet dál a svůj cíl dokončit. V cíli pak mám dvojnásobnou radost, protože jsem překonal sám sebe a ještě pomohl jiným. Když běžím pro jiné, podporu cítím při každém kroku.
Kolik peněz už jste dokázal vyběhat pro charitu?
Za deset let asi půl milionu. Dělám to tak, že veškeré vybrané startovné jde na podporu organizace, kvůli které akce vznikla. Na mojí stránce Běžecká škola je rubrika Pomáhej během. Přes ní organizujeme všechny akce, kdy pro něco běháme, jako teď posledně Tour de Hospic. Šlo o tři závody během tří dní – 5 km ve Františkových lázních, půlmaraton v Plesné a 10 km ve Skalné. Informujeme i o akcích jiných organizací a nemusí to být vždy jen ty běžecké. Z rubriky se brzy stane občanský spolek, abychom mohli akce povýšit na vyšší úroveň a vyšší kvalitu pomoci.
Kam tuto formu běhání chcete posunout?
V hlavě mám běžecký závod pro asi 500 účastníků, do nějž se budou moci zapojit různé bezpříspěvkové organizace. Spolek Pomáhej během sežene peníze na uspořádání. Veškerý výtěžek z jednotného startovného pak připadne zúčastněným organizacím poměrově podle toho, kolik lidí za jednotlivé organizace poběží. Tomuhle říkám pomoc potřebným a sem bych to chtěl posunout.
Článek vyšel na isport.blesk.cz a vychází se svolením autora
Autor úvodní fotografie: Dominik Bakeš
Vložit komentář
