logotype Archiv - Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jsme to, co jsme ze sebe udělali. Kdo moc jí a nehýbá se, je tlustý, kdo se odmítá hýbat, je nemocný

Jsme to, co jsme ze sebe udělali. Kdo moc jí a nehýbá se, je tlustý, kdo se odmítá hýbat, je nemocný

Kdyby člověk nebyl líný, jedl jen to, co si uvaří, uvaří si jen to, co si sám nakoupil, nakoupil si jen suroviny a nikoliv polotovary, zmizela nebo minimálně by ubyla spousta nemocných, jejichž počty dnes medicíně přerůstají přes hlavu.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 14.12.2014

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Za všechny civilizační nemoci může lidská lenost!
  2. Kde se stala ve vývoji člověka chyba?
  3. Vařte a jezte suroviny, ne polotovary, hýbejte se a budete zdraví
  4. Vraťte do svého života alespoň 40 minut pohybu denně, a zdraví a vitalita se vám vrátí

Za všechny civilizační nemoci může lidská lenost!

Máte pravdu, ten nadpis je nadsazený, ale ne tak moc, jak se na první pohled zdá. Uznávám, že jsou nemocní, kteří svou nemoc podědili, přesto těch, kteří si svou nemoc spískali sami, je většina.

Taky máte tak „rádi" takováto jednoznačná tvrzení? Že ne, tak proč jim ksakru tolik lidí nalítává?

Hitem doby je nyní pšenice a lepek. To jsou hlavní zabijáci, pak samozřejmě cukr. Není tomu tak dávno (a bohužel většina „odborníků" na výživu žije v tom bludu dodnes), co byl nejhorším zabijákem tuk a vajíčka, respektive cholesterol.

Čert aby se v tom vyznal, chudák pak normální člověk, který chce mít hlavně svůj klid a všechno jasně dané černé na bílém, tedy spíš chce jasně vědět, co je černé a co bílé, aby nemusel moc přemýšlet a taky, aby se zbavil rozhodování za sebe sama, protože pak by se nemohl na nic a na nikoho vymlouvat.

Chápu, že když se člověk věnuje tomu, kde všude je pšenice prospěšná, napíše knihu, kde složí pšenici hold za záchranu lidské populace. Chápu, že když se člověk věnuje výzkumu toho, zač všechno pšenice – potažmo lepek – může, nakydá na pšenici tolik hnoje, že při pouhém zvuku jejího jména se člověk osype.

Největším problémem současného člověka však není pšenice, kukuřice, cukr, tuk, cholesterol, i když samozřejmě na světě působí dnes člověku spousty zdravotních problémů a tím i problémů sociálních, finančních, duchovních, lidských. Největším problémem současného člověka je člověk sám. Tenhle problém se táhne s člověkem po celou dobu jeho existence. Člověk sám si může za všechno, co se mu v historii stalo, co se mu v jeho životě stane.

Tím problémem je lenost, která člověka donutila k tomu začít přemýšlet a vymýšlet. Přemýšlet nad tím, jak si život usnadnit, aby se mohl věnovat bohulibějším činnostem než je jen obstarávání potravy, případně kde se uložit na noc, aby byl chráněn před rozmary počasí a divou zvěří. Lenost pak doprovodila jako věrná společnice pohodlnost.

Pohodlnost společně s leností přiměla člověka vymýšlet stále fikanější vynálezy, aby nemusel hnout brvou, aby mu stačilo jen pomyslet a věci se daly do pohybu. Paradoxní na tom je, že tuhle vlastnost měl člověk od nepaměti. Říká se jí víra. Nepleťte s vírou v Boha. Teď mluvím ve víru v sebe, ve své schopnosti, ve své dovednosti, v to, že jsem schopen se o sebe a o své nejbližší postarat – aktivně postarat. To samozřejmě vyžaduje aktivní přístup k životu.

Kde se stala ve vývoji člověka chyba?

Chyba se stala ve chvíli, kdy člověk delegoval schopnost postarat se sám o sebe na druhé. Na ty, co mu naslibovali, že za to či ono jej zbaví všech starostí. Můžeme říci, že to byla taková první směnka – úpis, upsání se ďáblu, protože o to přesně jde. Člověk by měl být velmi obezřetný, než upíše svůj život za hrstku rýže (tím to začíná), či za hypotéku (tím to končí), protože tím dává tomu, s nímž smlouvu podepisuje, nad sebou moc.

A teď se můžeme v klidu zase vrátit na začátek, k naší pšenici, kukuřici, cukru, tedy surovinám, které pomohly globalizovat svět, neboť jejich pěstování (s pomocí moderní chemie a genetiky) je velmi jednoduché. Stejně jednoduché je pak i zpracování a uchovávání. To u takového tuku a vajec až tak jednoduché není, ty už musíte uchovávat minimálně v chladu (takže jsme je uložili na pár desítek let k ledu).

Vařte a jezte suroviny, ne polotovary, hýbejte se a budete zdraví

Ne, nebudu teď brojit proti ničemu, každý útok je totiž předem odsouzen k protiútoku a to životu neprospívá. Životu prospívá pouze spolupráce, spolupráce pak znamená, že se každý podle svých schopností a dovedností zapojí, aby přispěl svou špetkou do společné sýpky. Že vám to zní utopisticky, socialisticky, ba přímo komunisticky? Ale jděte, copak vám tu říkám, že všichni máme stejné panděro, tudíž stejné potřeby? Přátelé, nemáme a víte proč? Protože každý z nás je výjimečný, je jedinečný, tudíž každý z nás k naplnění svého života potřebuje něco jiného. Někdo z nás je tu proto, aby dával útěchu, jiný je tu, aby dával radost, jiný má radost, když vypěstuje krásnou zeleninu, urodí se mu v sadě, chová zdravý skot, prasátka, drůbež, a může je nabídnout těm, co by si s tím sami nevěděli rady. Jiný rád poslouží druhým. Zkrátka život nás obdařil ve své jedinečnosti takovými vlastnostmi, abychom mohli žít v komunitě poskytující vše, co potřebujeme.

Že jsem nějak v tom všem zapomněl na pohyb? Nezapomněl, ten je totiž (nebo by měl být) ve všem, co činíme, jen my jsme si vymysleli tisíce pomocníků, abychom jej ze svého života vyloučili, a pak se divíme, že zaživa umíráme.

Vraťte do svého života alespoň 40 minut pohybu denně, a zdraví a vitalita se vám vrátí

Cítíte-li se bez života, věčně unavení, naštvaní, frustrovaní, stresovaní, vraťte do svého života pohyb. Nemusíte začít hned běhat, plavat, jezdit na kole, cvičit, stačí, když začnete chodit nakupovat pěšky a začnete chodit na procházky, časem zjistíte, že se vám nohy chtějí tak nějak samy rozeběhnout.

Takže až budete v tuto třetí adventní neděli roku 2014 přemýšlet nad životem, uvědomte si, že ten svůj máte ve svých rukou a to, jaký jej učiníte, zaleží jen a jedině na vás.

Přeji vám šťastný života běh!

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (35 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Filip Kessler | 15. 12. 2016 10.23 hod. | 195.113.62.xxx
Souhlasím do posledního písmene.

Woodman | 15. 12. 2014 21.15 hod. | 37.48.38.xx
Super text jako vždy... ale pište to národu, který skoupí Hruškovu kuchařku v rekordním nákladu 400 tis kusů, že?

Hana | 15. 12. 2014 10.28 hod. | 77.236.195.xx
Miloši, bravo! Mám již dlouho přesně stejný pocit, takže děkuji, že jsi to napsal! Výstižně, strhujícím tempem a důrazem! Vždyť všude a všichni mluví o krizi, jak nemají peníze a to či ono...já říkám – je krize lidství...podívám-li se do nákupních košíků – ve většině případů tam základní potraviny ani nejsou anebo se krčí v koutku, jinak samé brambůrky, kola, pochutiny, instanty, balené barevné vody atd....o dětských koutcích v hypersuper marketech ani nemluvě...opět umělost...a co lidé na ulicích mají v ruce?! Koupené bagety, hranolky atd...nic doma vytvořeného, McDonald apod. praskají ve švech..rodiny s malými dětmi, již roční mrňata mají smažené nugetky s hranolkama atd...(do McDonald si chodím či jezdím na kole pro Metro )
Miloši, děkuji a přeji krásný život v pohybu a radost nejen o svátečních dnech – nakonec každý den je sváteční! Hana

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků