Sleduj svůj dech a harmonický trénink tě přivede do zóny, kdykoliv si vzpomeneš
Pro ty, kteří sportují nebo chtějí sportovat jen rekreačně platí, že dechová frekvence je určena prováděním pozdravu slunci. Pro ostatní platí, že by měli dýchat v pohodlném rytmu, přičemž ten se nemusí shodovat s rytmem při rozcvičení.
Obsah [skrýt]
Protože při sledování reakcí těla využíváme i jiná pozorování, může se dechová frekvence zvýšit, a přesto se bude výkonnost zlepšovat. I když je dech o něco rychlejší, musí být stále hluboký a pohodlný, což znamená, že na nádech potřebuje člověk maximálně 2 – 3 sekundy, na výdech maximálně 5 – 6 sekund.
Dechová frekvence je v průběhu celého tréninku konstantní a ustálí se při 5 – 10 minutách pozdravu slunci. Průměrná dechová frekvence je 10 – 20 nadechnutí za minutu.
Technika dýchání při harmonickém tréninku
Technice dýchání je třeba věnovat pozornost v průběhu celého tréninku, ale platí to zejména o fázi naslouchání. Když se blíží zlomový bod, tep se zrychluje – dýchání začíná být namáhavé. Také technika běhu se začíná zhoršovat. V této chvíli by měl člověk snížit tempo a techniku upravit. Teprve poté, co srovná dech a techniku, se opět pokusit běžet vyšší intenzitou. Ve chvíli, kdy opět pozorujete, že technika dostává na zadek, je třeba zvolnit.
Mohu vám říci z vlastní zkušenosti, že když běžím uvolněně, bez vypětí, zažívám doslova fyzickou rozkoš z každého kroku, to samé zažívám, sleduji-li jiné běžce s dokonalou běžeckou technikou. Pravdou také je, že jakmile začnu cítit, že už to není technicky ono, vím, že se brzy dostaví pocity únavy.
Vědomí. Vědomí je schopnost uvědomovat si, co se v těle děje
Za zlomovým bodem se pocit pohodlí, který nás provází od pozdravu slunci a oddechové fáze, mění ve svůj protiklad. Zůstane-li člověk bdělý, zaregistrujete první známky vypětí, při nichž se narušuje harmonie těla a mysli. Když tep překročí padesátiprocentní hranici, dech se stává namáhavým a technika se zhoršuje. Subjektivní pocit namáhavosti by se měl stát první kontrolou intenzity cvičení. O to spíše, že i výzkum prokázal spojitost s tepovou frekvencí.
Má-li být cílem fyzické aktivity odstranění stresu, pak by člověka nemělo překvapit, když stres skutečně zmizí. Většina konvenčních tréninkových praktik však stres zvyšuje.
Vezměte si například známé bolesti kolen nebo kyčlí, které trápí běžce dosti často několik hodin až několik dní. Existují dva způsoby, jak se s těmito bolestmi nebo jakoukoli jinou bolestí vypořádat.
První se dá shrnout do známého rčení rozběhat bolest. Přepínání s cílem naplnit cíl běhání nutí tělo ke kompenzaci slabosti, která je příčinou potíží. Bolest sice na chvíli zmizí, ale za několik dní se objeví na jiném místě. Běžci, ale nejen oni, mají dosti časté zkušenosti s bolestí v koleni, která se posléze přesune do kotníku, potom se přesune do bederní páteře a nakonec se usadí v krční páteři, kde se změní v chronickou. Ve své konečné fázi už není pouze spojena s tréninkem, ale cítíme ji pořád.
Toto se dá nazvat LÉČENÍ BOLESTI ŠÍLENSTVÍM. Jak byste nazvali člověka, který sedí na zemi, v jedné ruce drží klacek a systematicky se jím mlátí plnou silou do kolene? Možná masochista, ale zcela jistě šílenec. Přitom rozběhání bolesti je úplně stejné šílenství, akorát že není tak vidět. Navíc výsledkem onoho rozběhání je pouze přesouvání problému z místa na místo. Místo toho, abychom se jich zbavili. Tato metoda tedy nic neřeší, spíš naopak, vše jen zhoršuje. Bolest není odstraněna, ale často se v těle usadí natrvalo. To je navíc v přímém rozporu s tím, proč většinou běháme – pro zábavu, odreagování, relaxaci, ale také pro odstranění stresu a nerovnováhy v organismu.
Druhý způsob je vyrovnání se s bolestí CESTOU SOUZNĚNÍ. Protože co nám asi chce tělo naznačit tím, že k nám promlouvá skrze bolest? Říká nám, že jsme porušili rovnováhu a harmonii mezi tělem, myslí a vědomím. Bolest je nahromaděním stresu, a protože cvičení má být cestou k jeho odstranění, a my jsme vnímaví k potřebám svého těla, máme dobrou příležitost se s celou záležitostí vypořádat, aniž bychom si zadělávali na trvalé následky svého počínání.
Když se dostaví potíže, dobrý pocit se vytratí, tehdy je rozumné zpomalit tempo tréninku, dokud se situace nevrátí k normálu. V tuto chvíli je rozumné snížit intenzitu tréninku, dokud není nepohodlí nahrazeno pohodlím. Jestliže bolest stále nemizí, přejděte na pár dní pouze k regeneračnímu cvičení. Když si to tělo žádá, měli byste mu v zájmu dlouhověkosti naslouchat a vyhovět. Je-li to třeba, dopřát si i den odpočinku a zkusit trénovat zase až další den. Pouze bez bolesti může člověk pracovat na svých slabinách a zvyšovat tak svou výkonnost.
Je třeba dopřát tělu dostatek času, aby ve fázi naslouchání odstranilo nahromaděný stres a vypětí, a to za celý den, a mohlo při běhu využít všech svých možností. Čím více skrytého potenciálu se uvolní, tím snadnější bude přechod z fáze naslouchání do fáze výkonu. V konečné fázi (nebudete-li se snažit sami sebe, své tělo, znásilňovat) vám tělo umožní vydat všechno – podat maximální (vrcholný) výkon a přitom se stále cítit pohodlně.
Pocit absolutního plynutí (splynutí)
Někomu se to nepodaří za celý sportovní život nikdy, někomu párkrát, jsou však lidé, kterým se to daří opakovaně. O čem mluvím? Mluvím o pocitu naprosté uvolněnosti, kdy jdete, běžíte, plavete, jedete na kole a máte najednou pocit absolutní lehkosti, absolutního splynutí se vším, co vás obklopuje. Nevnímáte jednotlivosti jako krok, šlápnutí do pedálu, úder. Vše vám splývá v nádherný a jednolitý pocit, jaký člověk zažívá při východu slunce, kdy jeho paprsky náhle ozáří celý obzor a postupně pojmou do svého náručí i vás. Stojíte tam a máte pocit, že ani nedýcháte, jen tak němě stojíte a uvědomujete si jediné – ano, to je ono, to je to, proč stojí za to žít. Těšíte se z té nádhery a doslova se koupete v té zlaté záplavě, lehce vás ovívá ranní vánek a uvnitř vás je jediné přání, ať to, probůh, nikdy neskončí. Bohužel realita je jiná, za okamžik přijde mráček, přeletí letadlo, do mysli se nám vkrade neposedná myšlenka, a všechno je zdánlivě pryč. Ale není. Tenhle okamžik si budete pamatovat dlouho, ještě dlouho po tom, co se stal, vás bude naplňovat vnitřním klidem, který jste při něm zažívali, a stejné zážitky může zažít každý i při tréninku podle tohoto programu.
Tomuto stavu se říká být v zóně. Takže dobře, buďte v zóně.
Zónu lze definovat jako absenci rušivých podnětů. Přemýšlíte-li, nejste v zóně. Když se snažíte, nejste v zóně. Jestliže se nudíte, nejste v zóně. Když při běhu posloucháte hudbu ze sluchátek, nejste v zóně.
Staré rčení říká: Natěrač maluje rukou, malíř rukou a hlavou, a mistr rukou, hlavou a srdcem. S ostatními věcmi nebo činnostmi je to stejné.
Jestliže se plně nezaměříme na to, co děláme, výsledek bude vždycky nedokonalý. Nelze se to naučit rychle, ze dne na den, ale výsledek vždycky, ať už usilujete v životě o cokoli, a děláme-li to s plným vědomím, bude stát za to.
Běžci (sportovci obecně) bohužel většinou musejí projít bolestivým pocitem poznání, musí se nejdříve vyčerpat nebo zranit, aby začali poslouchat to nejdůležitější – své tělo.
Když zpomalíte a začnete tělu naslouchat, objevíte důležitou zpětnou vazbu, která je základem bezpečného a zábavného tréninkového programu.
Asi už jste v životě zjistili, že není možné dosáhnout kýženého výsledku, aniž byste té záležitosti, v níž o výsledek usilujete, věnovali plnou pozornost a čas. Určitě by vám připadal směšný pilot letadla, který místo toho, aby se věnoval sledování palubních přístrojů a snažil se držet letadlo ve správné výšce, se najednou natáhl pro knížku a začal si v ní listovat. Připadal by vám směšný jen do chvíle, než byste si uvědomili, že v tom letadle letíte a pilot se asi zbláznil.
Co si asi o vás musí myslet vaše tělo, když si v okamžiku, kdy máte vědomě sledovat, co vám říká poté, co jej fyzicky zatěžujete, nasadíte na uši sluchátka? No jasně. Pomyslí si, ty jsi se člověče zbláznil!
Pokud jde o hudbu, ta může působit dvěma způsoby. Její pozitivní vliv je v tom, že může působit jako integrační faktor. Problém nastává ve chvíli, kdy je tělo unavené a hudba stále zní. Organismus volá po odpočinku, dechová a tepová frekvence se zvyšují, technika upadá, pocit pohodlí je dávno pryč, ale mysl nutí tělo, aby se řídilo rytmem. Hudba může poskytovat silnou motivaci, ale jindy zase může znemožňovat vnímat signály organismu, což může vést k vyčerpání.
Jestliže jste zvyklí trénovat při hudbě a máte v plánu v tom pokračovat, věnujte zvýšenou pozornost jejímu výběru. Dejte přednost klidnějším rytmům, které dodávají motivaci Kapha typům, a přispívají k integraci mysli a těla u Váta a Pitta typů. Tempo by mělo vyhovovat zamýšlené intenzitě tréninku. Nepřeceňujte se.
Vložit komentář
Jo!
Děkuji, jsem moc vděčná za tento článek. Přesně tohle hledám,
Souznění – tělo, hlava, srdce. Běh pro radost, zdraví, osobní růst.
Jsem ájurvédský terapeut a vím, že není ,, náhoda" že běhám s Vámi. Děkuji Veronika
