Běh pro všechny, pro běžce i pro vozíčkáře
Kdyby organizátoři těch největších světových maratonů kdysi uvažovali jako řada českých běžců, bohužel i organizátorů, tak bychom nemohli obdivovat skvělé výkony tělesně postižených, jedoucích na svých formulích.
Dnes je to už spíše černá výjimka, když se některý běžec ohradí proti zástupům rekreačních běžců kupících se na startu běžeckých závodů s tím, že mu zabírají místo, a že tam se svými výkony nemají co dělat. I běžci pochopili, že bez těch běhajících hord by žádné závody nebyly, a navíc, dřív se mohl chlubit, že porazil jen 20, 30 soupeřů a dneska to nandal stovkám nebo i tisícům. Borec.
Běh bez hranic. Běh pro všechny. Pomáhej během
Tři projekty, které pomáhají rozbíhat lidi v České republice a to i ty, kteří bohužel běhat nemohou, protože buď příroda nebo nešťastná náhoda jim znemožnila chodit po svých, takže jsou „šťastní“, že se mohou pohybovat na vozíku.
Těm lidem rozhodně nezávidím, ale obdivuju je. Obdivuju, že se vzepřeli osudu, společnosti, která jim hází klacky pod nohy, lidem, kteří Bůh ví proč se dodnes nevyrovnali s tím, že se dokáží povznést nad všechna příkoří světa.
Dlouhá léta spolupracuji s PARAPLETEM, se Sportovním klubem vozíčkářů a nabyl jsem dojmu, že společnost už se s vozíčkáři vyrovnala – naučila se s nimi žít. Jsem si jistý, že většina společnosti ano, ale stále jsou mezi námi ti, kteří mají někde hluboko v sobě zakořeněné předsudky, že vozíčkáři by měli být zavření někde doma a moc se neukazovat.
Věřím, že jsou to spíše jen jednotlivci, ale jednotlivci, kteří dokáží moc ublížit, moc ranit a když ubližují těm, kteří už i tak musejí bojovat s těžkým osudem, to mě dokáže přivést k tomu jim ukázat. Ukázat jim, že je to o nich, že jim vlastně nevadí vozíčkáři, ale vadí jim, že jim tím, jak se dokáží se životem poprat, že i přes to všechno, co je v životě potkalo, dokáží být aktivní, veselí, prospěšní druhým, ukazují to, s čím se oni ve svém životě nedokáží vyrovnat.
A pokud jde o běžecké závody, kde vozíčkářům brání v jejich účasti, tak tam je to stejná písnička jako byla kdysi s rekreačními běžci. Zase jim bude někdo brát jejich výjimečnost, zase bude mít na trati, v cíli, v médiích někdo větší pozornost než oni.
Takže co s tím, milí přátelé? Já to vidím celkem jasně. Začneme běžeckými happeningy, kde budou vesele běhat běžci, běžkyně a s nimi jezdit vozíčkáři, a budeme se snažit oslovit ty organizátory běžeckých závodů, jejichž trať umožní, aby na nich mohli vozíčkáři startovat.
Který organizátor běžeckých závodů zvedne tuto hozenou rukavici a přihlásí se? Slibuji mu, že mu uděláme takovou reklamu, že budou o jeho závodě vědět všichni!
Vložit komentář
Prosím, nezapomínejme i na ostatní hendikepy – slepota, hluchota, omezená hybnost (nemusí být na vozíku, ale zdraví mu nedovoluje více než krátký úsek). Vždy, kdy to časově a vzdálenostně zvládnu, se ráda přidám!
paradox je, že lužánecký part, kde se poběží Běh Lužánkami je vlastně jedna velká placka... vím, to, protože když jsem vedle parku jednu dobu bydlela, tak jsem tam "chodívala po ránu běhat" na probrání... ale slibuju vám, že pokud takový běh uspořádáte, tak budu na startu stát určitě:-)
JO! JO! JO! Tak s tím moc ráda pomůžu Miloši a jsem si jistá, že všichni naši doborovolníci i příznivci taky!!
