Vstávat a cvičit!
Všechno je jinak. Zatímco dosud aby mě páčili do posilovny heverem, z našeho nového Sport Lounge mě vylákají ven pouze na jídlo a venkovní trénink.
Už od mladických roků jsem nenáviděl posilovnu v jakékoliv její podobě. Dost možná to bylo tím, že plus mínus v osmé třídě základního školství jsem byl ještě coby beznadějný stoupenec pelhřimovského hokejového Spartaku zahnán společně s dalšími spoluhráči do „železářství" ve sportovní hale. Nerovná potyčka s přemírou kilogramů na benči, hrbu i v pažích dopadla podle očekávání. Při večeři jsem marně vzýval sílu sevřít v prstech lžíci, druhý den jsem se přesouval maloměstskými ulicemi prostřednictvím emhádé. Kůže po celém těle pálila od doznívající svalové horečky, mozoly v dlaních si v ničem nezadaly s těmi zpozorovatelnými u obsluhy kamenolomu.
Od té doby jsem do posilovny seriózně nepáchl. A nutno dodat, že kovový pach upocených činek mi nedělá dobře na pleť dodnes. Vystačil jsem si se zásadou, že ke zušlechťování tělesné schránky člověku bohatě postačí jeho vlastní kilečka. A nejlépe vytrvale přemisťovaná na delší a delší vzdálenost, že.
Všechno je jinak. Trochu. Světe, div se. Poslušně hlásím, že jsem se právě vrátil z fitka! A zítra tam jdu zas. Vopravdicky. Jak by ale řekl bývalý ministr všeho (ne)možného Jaromír Jóóóhn, číhá v tom samozřejmě takový malý čertík. Ona to není prachobyčejná činkárna. Tfuj. Je to posilovna běžecká. Však se také nachází v Running Mallu. Říkáme jí Sport Lounge a všichni běžci tohoto i jiných světů ji od nás právě obdrželi jako takový (před)vánoční dárek.
Na tisíckrát roztrhejte ve svých představách obrázek činkárny, v jejíž šatně si namachrovanci vhánějí stříkačkou do žil steroidy, jen ať to pěkně roste. Zapomeňte i na stresující ruch mamutích fitcenter. U nás se trénuje v úplně jiném, takřka domáckém prostředí. Však jsme také s kolegy celou tu nádhernou nadílku od Technogymu hezky zčerstva řádně provětrali. Co vám budu povídat. Děvčata proháněla zejména veslařský trenažér, rotopedy či eliptical, ti svalovitější z nás se jali potrápit všepojímající posilovací kombajn, který jsem si okamžitě introvertně překřtil na Mrchu Jednu Celokovovou.
A to byste neuhádli, nač jsem si vlezl já. Běhátka Excite Run skutečně nezůstávají nic dlužna svému názvu lákajícímu na vzrušující běh. Maká to fakt bezvadně až do pětadvaceti kiláků v hodině, což jsem tedy přímo nezkoušel. Zato jsem si „naložil" svoje oblíbené čtyřkové závodní tempo, a když mi k tomu kolegyňka Katie dobrotivě pustila do repráků vrývavé africké rytmy, vyloudil jsem šikovnou páčkou slušný náklon a rázem jsem si připadal jako na keňské náhorní plošině! Co víc si od posilovny ještě přát?
Až poté, co jsem, potem splaven, ztěžka dosedl na šmoulovatě modrý koberec k nějakému tomu náznaku protažení, popadla mě lehce zahanbující myšlenka. Ano, bytostně se dotýká skandálního zkrácení mého zádového svalstva. Kvůli čemuž se (zatím) úspěšně vyhýbám funkčnímu cvičení tamtéž s Evou Komkovou, které si mimochodem už stačilo získat své skalní přívržence. Jelikož v současnosti neudělám jediný pořádný cvik, byl bych tam na prd! Ale jen počkejte, vy všichni posměváčci mého hlubokého předklonu strečinkového, já vám ještě ukážu, zač je toho rozštěp! ... No, to zase ne, ale cvičit začnu, fakt. Ještě ke všemu teď, když to mám skoro tak trochu v popisku práce. A pro skutečné milovníky dovádění na koberci chystáme další tahák. Za kliku Sport Lounge pomalu bere v Česku zatím ojedinělá běžecká jóga. Ale o tom zase někdy příště.
A ještě jednu pecku tu mám. Sport Lounge je hravé fitko. Kupříkladu máme stolní fotbálek a nakonec se tam obstojně vešel i ten pinčesový stůl. Pro změnu opět krááásně modrý. Tu jsem si opět okamžitě vzpomněl na svá mladická léta, kdy jsem mastil celuloidový míček prkenicí skoro každý den. I chopili jsme se s jedním kolegou pálek, slovo dalo slovo, na stole byla zdravá sázka. Nakonec jsem utrpěl výhru v podobě přídělu dvou kilogramů jablek! Nutno dodat, že to byla moje dosud pohříchu jediná výhra vůbec. Ale vzhledem k tomu, že mě dotyčný měl dvakrát na lopatě, vlastně na pálce, něco mi říká, že bude brzy chtít svá, do pomyslného banku vložená, dvě kila mandarinek zpátky... Sranda musí bejt.
Tohle všechno ale zároveň neznamená, že odteď se nutně musíte zabarikádovat uvnitř. Družiny našeho PIM Běžeckého klubu budou brázdit Letnou, Stromovku i lehce odlehlejší lokality přinejmenším stejně poctivě jako dosud. Vždyť přece nejvhodnější roční období pro běh je: jaro, léto, podzim,.... a zima. Zastavte se a poběžte s námi.
Vložit komentář
