Hradecký půlmaraton. Půlmaraton na kouzelné trati v kouzelném podzimním hávu
Už dlouho jsem si tak neužil půlmaraton, jako v neděli v Hradci Králové. Na „vině" bylo příjemné prostředí vytvořené Hradečáky, výborně klapající organizace, i když malé chybky na kráse tam byly, ale především krásná trať, vinoucí se z města do příměstských lesů.
Obsah [skrýt]
Co mě nejvíc na něm dostalo
Trať
Líbilo se mi, že až na pár kilometrů na počátku a na konci se běželo na jednom velkém okruhu, který byl veden po lesních silničkách (po výborně odvalujícím asfaltu, takže když se trať oficiálně změří, bude se sem jezdit pro osobní rekordy), část trati vedla po zpevněných lesních cestách, které jsou však výborně udržované, takže žádné kamení, výmoly či kaluže ani rýhy uprostřed.
Les
O tom jak mám rád les, jsem psal nedávno. Ovšem les v podzimním hávu, zvláště když se vyvede počasí, jaké bylo v neděli, to je balzám na všechno. Na nervy, na duši, pro oči, plíce i srdce. Všude spousta barev, žádné mušky či komáři – už stačili vychcípat, jednu chvíli nás zpovzdálí doprovázela malá skupinka srnek, která vyvolala v mysli Katky Jacques vzpomínku na to, kterak jí jedna málem přistála v náručí při loňské Kbelské 10.
Občerstvení
Celou dobu jsme s Katkou, Helčou a Veronikou uzavírali startovní pole. Za námi už byla jen Petra Čtvrtečková, o níž se ale zmíním samostatně. S Katkou jsme byli vodiči na 2:30, ale všichni naši potencionální klienti, až na Veroniku, nám vzali roha, takže Veronika si nás užila. Ale chtěl jsem psát o občerstvení, takže, i když jsme běželi úplně na chvostě, tak na všech třech občerstvovačkách bylo stále z čeho vybírat. Kdybychom přeci jenom nespěchali do cíle, tak, protože už za námi nikdo nebyl, jsme si mohli dobře debužírovat. Je fakt, že na té poslední jsem se musel docela přemlouvat, zda si tu nemám sednout a jíst co hrdlo ráčí, nebo běžet dál. Veronika však nedala, že chce být v cíli za 2:30, tak jsem prostě musel vstát a jít. Teda co to povídám – běžet.
Značení tratě
Značení tratě bylo bez jediné chybičky. Šipky na zemi, fáborky v úrovni očí, rozvědčíci na křižovatkách. Prostě musel bych se hodně snažit, pokud bych chtěl z cesty zběhnout.
Petra Čtvrtečková
O Petře už jsem psal, když jsem psal o Neseď za Pecí, no jo, to ale bylo jen 5 kilometrů a tady to byl půlmaraton. Petra měla tu smůlu, že se srazila s blbcem, tedy že blbec jedoucí v autě ji srazil, když jela na kole. Předtím běhala ostošest, připravoval jsem ji na oběh Ameriky, z něhož pak sešlo, už tehdy byla do běhání a nejen do něj zakousnutá jak buldok, a ta její buldočí povaha ji naštěstí neopustila, ani když málem po té srážce skončila na vozíku. Makala, a v sobotu dala s francouzskými holemi a prakticky o jedné noze půlmaraton za 2:35. Tak tahle holka byla pro mě, a mám pocit, že pro všechny, kteří ji vítali v cíli závodu, jasný vítěz.
Tonda
Tondy jsem si všiml někdy na druhém kilometru, jak povzbuzuje a fotí. Přeběhl jsem ho, pak mi ale docvaklo, o koho jde, tak jsem se vrátil, obejmul jsem se s ním a běžel dál. Pro ty, co nekapírují, tak to byl otec Tonda, který dělal doprovod běžkyním a běžcům při běhu z Aše do Košic pro "Achillovu Patu" na etapách z Vysokého Mýta do Litovle a z Litovle do Rožnova pod Radhoštěm, a byl připravený to odkočírovat až do Košic, kdyby bylo třeba.
Jsem si jistý, že tenhle půlmaraton, ponechá-li si svůj charakter, má velkou perspektivu a může se stát půlmaratonem, na nějž budou jezdit běžci a běžkyně zdaleka. Moc bych mu to, a jeho organizátorům, přál.
Hvězda nakonec
Vložit komentář
Ahoj pokořitelé i fandové hradeckého půlmaratonu, patřím mezi ty šťastné, kteří běželi (i přesto, že ve startovním poli jsem se držela na konci – čas 2,16, ale vnitřně velké vítězství). Dík organizátorům za výborný nápad půlmaratonu u nás v Hradci, za trasu hradeckými lesy, organizaci. Počasí bylo taky bez chybičky, můj první půlmaraton po třech letech běhání jsem si dokonale užila (do té doby u mě slovo "běh" vyvolávalo spíše alergickou reakci). Velký dík patří Vám, článkům zde na běžecké škole i v časopise "Run". Hodně mi zpočátku mého snažení o běh pomohly, bez nich a vašich cílených "nakopnutí" bych tuto trasu nezvládla. Další obrovský dík míří opět sem, a to k "vodičům", byl to energetický doping, pro mě jako začátečníka neocenitelný, hned na prvním kilometru jsem se skvělé vodičky na 2:15, Lucky, chytla a nepustila, do 16. km se držela, pak dobíhala pro "odběhnutí za stromeček" na konci lesů sama, ale i tak můj cíl při prvním pokusu o půlmaraton, uběhnout oněch 21,1 km, byl dosažen. Ještě jednou díky a všem hodně zdraví! Petra
Miloši jsem moc rád, že jsme se potkali. Díky Tobě jsem měl možnost přesvědčit se, že existuje mnoho lidi, jež neměří jen ziskem, ale znají hodnoty, které se mnohde jinde vytrácejí! Děkuji! Jinak opravím,ve jménu spravedlnosti :-D, info o mém doprovodu. Končil jsem v Lipniku, odkud pokračoval Roman, ale pokud by bylo třeba, byl jsem rozhodnut skončit, v případě nutnosti, až v Košicích! Jinak krásné zážitky z HK a hluboká poklona Petře!! Úžasné !! Asi se budu muset nad sebou jeste zamyslet! Vše dobré Tobě a celému albu Tvých přátel! Ahoj Tonda
Parádní článek, moc mě mrzí, že jsem tak dlouho otálela, až bylo vyprodáno (no alespoň jsem si v sobotu zaběhla také krásný 1/2M v Blansku u Semil :). Gratuluji všem, kdo zdárně doběhl, ale nejvíc tleskám Petře Čtvrtečkové, tahle část článku mě zdárně rozbrečela. Petro, jsi borec! Držím pěsti ať se Ti daří a hlavně hodně zdraví!!! :)
