Dávali si andělé 20, když se učil Miloš létat?
No tak to jsem se tedy dočkal. Nejdřív natřu anděly, že si dávali 20, když jsem se chtěl v Durynském lese zchladit skokem do vody a nevšiml si, že tam vlastně žádná voda není. No a pak se druhý den ráno dozvím od Danušky, že si uvědomovala už pár dní před tím, že bychom potřebovali zpomalit, a tak si napřála, aby se tak ale nestalo tím, že by někdo z nás onemocněl. Tak nejspíš došlo k tomu, že andělé využili první příležitosti a v tom lese mi tam některý z nich nepozorovaně nastavil nohu. Byl to zřejmě už postarší anděl, neboť ji měl trošku dřevěnou, a já si ji spletl s kořenem.
Obsah [skrýt]
Takže se mi „povedlo“ za 75 minut a 11,5 kilometru to, co se mi nepovedlo za 47 let běhání – a sice totálně se zničit.
Co se v tom lese vlastně stalo
Vlastně se to odehrálo velmi rychle, tipoval bych to na 2 či 3 vteřinky. Levá noha škobrtá na začátku krátkého, neprudkého klesání o kořen, automaticky nohu pokrčuji, bych snížil těžiště a následný prudký pohyb dopředu a dolů korigoval. Nepovedlo se, pokračuji v letu, dopadám na pravou nohou, bohužel na patu, slyším tlumené „rup“. Padám dál, přistanu na levém předloktí a následně na předloktí pravém, které jsem stihl vytočit vzhůru, protože jsem v pravé ruce držel foťák. Foťák přežil bez úhony, pravé stehno však ne.
Chvíli jsem se válel, pak zkusil vstát. Poslal jsem Marka, aby běžel dál a zavolal Daně, aby si mě naložila a dovezla za Karlem Tyrpeklem, který kromě toho, že je skvělej kamarád a nezkazí žádnou srandu, tak je i doktor. Karel na to mrknul, konstatoval, že mé odhady poškození nejspíš odpovídají realitě, obě nohy obvázal, já si dal pivo a jeli jsme domů. Tak to bylo vše, co jsem na letošním 2. ročníku Poutního ultramaratonu stačil prožít.
Jo, ještě než jsme odjeli, tak mi Karel s Danou stačili do auta opatřit pytel s ledem, abych si mohl sval chladit. I tady jsem ocenil jeho prozíravost. Jednak se mi podařilo sval hned stáhnout, a pak mně i Daně posloužil pytlík s ledem coby chladič zátylku a hlavy, protože jsme se vraceli v 37 stupních a pálícím sluníčku zpět do Chebu v autě, v němž nejde klimatizace.
tak kousek za Allzunachem jsem si ustlal
Na Hůrce jsme si došli na výborný kuřecí krém, já ho zalil jedním řezaným, Dana vinným střikem a den jak víno byl skoro fuč.
Když jsme si šli lehnout a já začal usínat, tak jsem ucítil, jak se do natrženého svalu vkrádá křeč, zahnal jsem ji jednou dávkou Magneslifu.
Každopádně jsem se v noci ani moc nepřevaloval a docela dobře se vyspal.
Nemocniční anabáze, aneb 4 hodiny, po nichž jsem se dozvěděl, co jsem věděl už 24 hodin
Tuhle poznámku nepíšu proti lékařům. Nemám rád žádnou tlačenku, takže i když byla má přítomnost na chirurgické ordinaci v Chebu předem domluvena, jsem se nikam netlačil a strávil tak den čekáním na vyšetření. Připadal jsem si trošku jak ve špatném snu a už se vůbec nedivím, že vám občas uříznou nebo vyříznou něco jiného, než co vyříznuto či uříznuto mělo být.
Pan doktor mi osahal obě nohy, u levé konstatoval, že je to jen natažené, u pravé, že to bude nejspíš natržené. Pak začal psát žádanku na sono, 2x se pak ujistil, že jde skutečně o pravou nohu, která došla úhony, a na sono mě poslal.
Na sonu měli zrovna oběd, tak jsem si zase 45 min poseděl v chládku, aspoň že chebská nemocnice už něco pamatuje, tudíž i bez klimatizace je zde v těchto vedrech celkem snesitelně.
Byl jsem pozván do ordinace, lékař mě vyšetřil a konstatoval, je to jenom natržený, to bude chtít nějakou dobu klid a moc nezatěžovat, to znám, já to párkrát měl, když jsem hrál fotbal.
Byl jsem vyslán zpět k prvnímu lékaři, ten napsal nález, znovu se 2x přesvědčil, o kterou že to nohu jde, sestřička mi to omotala dvěma elastickými obinadly, od lýtka až po pr…, odmítl jsem berle, což se pak objevilo v propouštěcí zprávě, a byl jsem volný.
Takže mohu zase vesele běhat, tedy až to sroste, do té doby se budu vesele belhat, protože sedět bych nevydržel a byl bych značně protivný, on už stačil ten dnešek, že, ženo?
Jak to budu léčit
Určitě ne klasicky, mám už nějaký plán, nebudu to moc kombinovat, abych zjistil, jestli a jak zabírá to, co jsem si naordinoval. Pokud to zabere, budu vás informovat, pokud ne, zkusím něco jiného-:).
Poutní maraton
Pokud vás zajímá, jestli se objevím na Poutním maratonu, tak říkám: „Ták určitě“ jen v jiné úloze, než jako „předcvičovatel a předběžec“.
Vložit komentář
Krrááá.
Ty už jsi jako Evžen. Ten taky docela slušně lítá. Ale naprosto šíleně přistává. Za posledních 20 dnů letěl dvakrát. Pří prvním přistání si rozbil ruku a při druhém vyhodil koleno.
Sára
Miloši, všeho možného bych se nadál, jen tohodle tedy ne. Přeji rychlé uzdravení a taky ať jsi z toho NEběhání co nejméně mrzutý. Pozdravuj ženušku Danušku.
Miloši přeji brzké uzdravení, ať zase můžeš pobíhat a pomáhat lidem. Ale teď to asi chce se na chvilku zpomalit.
Ahojky,staré heslo,že i mistr tesař se někdy utne opravdu platí,držíme Ti palce ať se z toho rychle dostaneš a hlavně bez následků
Po 47 letech to chce 3 tydny regenerace:-), a pak další fázi treninku- myslim 50 let. Brzké uzdravení přeju. A behej pomalu, to lítání nech ptákum.
Ahoj Miloši,
držím palce, ať tuhle malou překážku přeskočíš (či se přes ni ladně přeneseš :)) tak snadno, jak s Danou zvládáte jakékoliv potíže. Naštěstí se to stává (mistrům zejména) maximálně 1x za 100 let :) Ať jsi zase rychle jako rybička ! No, spíš jako kamzík. Poslal bych trochu kalifornského slunce na uzdravení, ale nerad bych vzhledem k teplotám doma dostal berlí ... tak jen – drž se a brzy na viděnou ve FL ! Myšák*
ahoj Miloši,
no vidím že veselé historky z natáčení se nevyhýbají ani mistrům :)
každopádně bych se chtěl připomenout, na pražském půlmaratonu jsme spolu běželi a zatím kontakt přes mail ..ultraskorpil... nebo kontaktní formulář nevyšel tak napotřetí snad jo :)
a vidíš, teď budeš mít čas na maily hafo
dobře se uzdrav!
Marek
