Zpomal, nebo rychle skončíš.
Motto: Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý. Milan Kundera
Obsah [skrýt]
NĚCO SE DĚJE
Chcete slyšet recept na rychlou smrt? Tady je – zrychlete svoje tempo! Když několik dnů po narození mé nejmladší dcery upadnul do komatu můj dobrý kamarád, podporovatel charity a úžasný člověk, ale také uhoněný podnikatel, který nikdy neměl čas na odpočinek, začal jsem přemýšlet, co se děje. Zemřít ani ne padesátiletý na absolutní vyčerpanost přece není normální, nebo alespoň ne nutné.
CHCETE BÝT V CÍLI DŘÍV? ZPOMALTE!
Existují cíle, kterých můžeme úspěšně dosáhnout pouze za předpokladu, že výrazně utlumíme svoji snahu a snížíme tempo, kterým postupujeme vpřed. Je to velký paradox, ale je to tak. Jaké cíle mám na mysli? Samozřejmě ty nejdůležitější – tělesné zdraví, duševní pohodu, uspokojivé vztahy s rodinou a přáteli, pocit, že práce je radost a nikoli nevolnictví, že život má smysl a že tento svět je nejlepší ze všech možných světů navzdory všemu, co se děje kolem nás.
NEBUĎTE HLOUPÍ
Když pracujete příliš mnoho, abyste vydělali co nejvíc peněz a věnujete tomu veškerý svůj čas a všechnu svou energii, je to vlastně velmi prodělečná strategie. Dokonce i když se vám daří a obdivujete za to sami sebe, nemění to vůbec nic na tom, že je to neefektivní a neprozíravá taktika. Protože o padesát procent vydělaných peněz přijdete rozvodem a dalších padesát vám vezmou nemoci, pracovní neschopnost, dlouhodobé vyčerpání, ztráta energie a smyslu života. Vážně to takhle chcete? Vsadit všechno na jednu kartu a stále zvyšovat své tempo bez ohledu na všechno ostatní je… prostě hloupé.
ZPOMALIT JE TĚŽKÉ, ALE JINÁ ROZUMNÁ ALTERNATIVA NEEXISTUJE
Zpomalit svoje životní tempo není jen tak. Žijeme v době, kdy se všechno kolem nás mění a točí stále rychleji. Co je pomalé a nestačí tempu doby, to je dříve nebo později považováno za zastaralé, prohlášeno za nefunkční a odsouzeno na odpis. V případě technologických vymožeností je to tak správně, ale v případě lidí a jejich životního tempa se jedná o velmi pochybný přístup. Velmi pochybný, nicméně velmi rozšířený. Životní tempo se zvyšuje každý rok, a společně s tím a bez pochyby i v důsledku toho každoročně přibývá lidí, kteří mu přestávají stačit, potýkají se s vážnými zdravotními problémy, trpí duševním zmatkem, přihlížejí postupnému rozpadu rodiny a trápí se pocitem, že svůj život nezvládají, své úkoly neplní a jejich život ztrácí smysl.
Při čtení výše uvedeného Pavlovo textu mi najednou došlo, kde se stala chyba. Myslím tím tu okolnost, že člověk je živočišný druh, tedy „zvíře“. Zvířata prostě žijí, jedí, když mají hlad, ne když je zrovna čas snídaně, oběda, večeře. Po jídle se většinou někde svalí, aby v klidu strávila přijatou potravu. Když jim je zima nebo dostanou hlad, zvednou se, zahřejí se během, něco si uloví, nebo doběhnou na ještě nespasenou pastvinu. Žádný čas neřeší, řídí se jen časem východu a západu slunce.
Střih.
Člověk sám o sobě nic nevymyslel, na nic by sám nepřišel, kdyby to neokoukal z přírody. Ve své podstatě, všechny vynálezy mají základ v tom, co již dávno před tím vytvořila, na co přišla příroda – někomu budou více po chuti slova Bůh či Universum. V tomto případě na slově nesejde, důležité je, že to člověk prostě všechno ošlehnul.
Proč však probůh najednou chce sebe, svůj život podřídit zákonům techniky? Jak to myslím? Takto: každý stroj, i ten sebedokonalejší, má svou životnost, každá jeho součástka má svou životnost. Když se pokazí, člověk ji prostě vymění, když doslouží celé zařízení, třeba takový osobní automobil, tak ho vyhodí a opatří si nový. Bohužel lidské tělo není žádný stroj a nelze jej vyměnit, když doslouží – skončí jeho životnost. V tu chvíli je po vás, ať vás lékaři udržují, ať si do vás pumpují energii jak chtějí. Prostě vám došlo a to jednou provždy.
Jasně, mohou vám voperovat „nové“ srdce, játra, ledviny, klouby, to určitě ano, s tím se za určitých okolností „žít“ dá. Dojde-li vám však energie, vyhoří-li vám vaše palivo, tak máte utrum. Nejhorší na tom je, že celá slovutná lékařská věda vás v tu chvíli bude považovat za hypochondra, protože si budete pořád stěžovat, že se necítíte dobře, ale ať projdete tím či oním vyšetřením, tak všechna vykáží stejný výsledek – v pořádku. Když budete mít štěstí a narazíte na osvíceného lékaře, který praktikuje celostní medicínu, tak vám řekne to, o čem mluví Pavel – ZPOMAL, DEJ SI POHOV, ZAVŘI KRÁM A BĚŽ NA VZDUCH.
Protože když vás postihne syndrom vyhoření, je to i o tom, že vašemu tělu dojde kyslík. Jasně, že nějakého koumáka teď napadne: „Tak to je fajn, že tohle vím, v tom případě nasadím kyslíkovou terapii a jsem za chvíli ready“. Opět začne uvažovat o svém těle jako o stroji, jemuž stačí dodat chybějící, či vyměnit poškozenou součástku. Zapomíná, že ten kyslík v těle rozvádí krev, krev dostatečně proudí, jen když je člověk v pohybu, takže to bude chtít víc, mnohem víc, než kyslíkovou masku.
Pokračování za týden.
Vložit komentář
Po přečtení Milošových článků o zpomalení jsem 13.4. v Českých Budějovicích odložila sluchátka, stoupla si do zadních řad a běžela pomalým tempem s tím, že si to pěkně užiji. Překvapilo mne, že jsem se o 2 minuty zlepšila oproti svému nejlepšímu času. (Začala jsem běhat až vloni v srpnu ). Běh se stal nyní i mou vášní. Po objevení článků o zpomalení a několikerém čtení jsem měla pocit, že to chápu. Chtěla jsem se Milošovi Š. pochlubit (můj Miloš to zažívá se mnou), že zpomalení opravdu funguje a v Plzni to znovu volným vyběhnutím potvrdit.
Jenže v pátek jsem si podvrtla kotník. Zvláštní, že jsem si zrovna místo obvyklých lodiček obula zdravotní obuv. Nyní mám berle a představy o absolvování malé Run-tour a pravidelného běhání musím odsunout. Nebolí mě ani tak kotník jako na duši. Copak to zpomalení musí být tak razantní?
Je to náhoda, že komentáře vložili jen muži? Žena totiž zpomalit "musí", protože ji potřebují děti i rodina/domácnost. Ale muži si myslí, že luxus je pro rodinu víc než milý přítomný táta...
Text je samozřejmě pravdivý a skvělý. Jak jinak, když ho stvořili tak moudří muži jako Pavel a Miloš...
Hezky napsaný. ...a moc pravdivý. ...a ten strach zpomalit, je tak velký! Jako že dojdeš o práci, budeš aut ve všem atd. Ale vždycky když jsem vědomě zpomalil, se vlastně nic nestalo.
V tuto chvíli je pro mě zpomalování otázkou přežití. Moje zdraví je z předešlých stresů na tom tak blbě, že i když chci zrychlit, tak mě to prostě položí. Budiž tohle varováním pro Vás všechny, kdo si ještě vesele poskakujete... :o)
Super napsaný moc o tom kolikrát uvažuji a je to asi ta jediná možnost jak přežít ve zdraví a být aspoň částečně šťastný.....:-)
...50% rozvod, a z půlky půlku doktoři, vyčerpání, odpočinek z předešlého stresu,.... Jako by to bylo ode mne ... Dost blbá a bolestivá zkušenost... Nejhorší je to prázdno ....
Naprostý souhlas :-)
