Zdolej svůj MOUNT EVEREST neboli 8 848 m – III. vrcholová část
V první části byl můj boj s panelákovými schody popsán do tisícího patra. Ve druhé části na úroveň nejvyššího vrcholu Ameriky. Ve svém schodolezectví tvrdohlavě pokračuji dál do lákavých horských výšin. Mým průvodcem je Reinhold Messner, který zdolal střechu světa bez kyslíkového přístroje.
26. den se dostávám na úroveň III. tábora do výše 7 200 metrů. Zde se mnohým horolezcům zakyselují svaly a musí si dát „kyslíkovou sprchu“, což představuje 2 až 3 minuty intenzivně dýchat z kyslíkové bomby a unavené svaly nabudit přísunem kyslíku.
Při svém schodolezectví jsem střídal tempa. Jedno patro rychleji, druhé pomaleji. Později dvě patra rychleji, dvě pomaleji. Dále se dá jedno patro po dvou schodech, druhé patro po jednom schodu. Vyhrál jsem si se svým tempem různými způsoby, až jsem se dopracoval k rychlému výběhu všech deseti pater.
Nahoře pod desítkou lapám po dechu a přeji si kyslíkovou sprchu. Místo kyslíkové sprchy pomalu scházím dolů a vydýchávám se. Tahle simulace boje s kyslíkem pomáhá mojí mysli plně pochopit hroznou bezmoc při nedostatku kyslíku, kdy se snažíte své znavené svaly mocně prodýchávat, ale ono to moc nejde. Nemluvě o tom, že nedostatek kyslíku ve vašem mozku způsobuje halucinace, bolení hlavy a celkovou únavu.
Co tedy žene člověka nahoru? Jen jeho vůle? Ne, vůlí nenahradíš kyslíkový dluh. Je to naše zázračné tělo, které se nějak přizpůsobí a pomůže ti nepříznivé podmínky překonat.
Hrozné pomyšlení na ty, co bojují s horou, mají na zádech 20 až 25 kg výzbroje, teploty se pohybují kolem -25°C a ještě fičí ledový vítr, který zvedá mračna sněhu a vmete ti ho do tváře. Jsi znaven dýcháním řídkého vzduchu, tvé tělo potřebuje spoustu tekutin. Vaříš čaj, ale přemrzlý led se v této výši špatně rozpouští. Dlouho čekáš a pak malými doušky musíš stále pít. Tekutiny jsou tvoje záchrana.
29. den jsem dosáhl pomyslné výše 8 000 m a čtvrtého výstupového tábora. V této nadmořské výšce je vzduch třikrát řidší než u hladiny moře. Po každém rychlém výběhu schodiště, kdy běžím na kyslíkový dluh, nechápu, jak tam někdo může přebývat. Protože i když se zastaví, aby se dodýchal, není mu to moc platné.
Při svém schodolezectví myslím na Messnerův hrozný zážitek, kdy leží ve stanu při čtyřicetistupňovém mrazu a větru, který dosahuje rychlosti téměř 200 km/hod. V těchto podmínkách se opravdu nedá spát. Pochybuje o svém nápadu zdolat Everest „poctivě" přírodně, bez kyslíkové masky. Chci přežít, a jestli přežiju výstup na Mount Everest, pak pověsím horolezectví na hřebík. Při jednom nárazu větru se stan roztrhne a on je zasypán sněhem. Musí bojovat, nakonec po velkém boji s přírodními živly stan postaví a tím si zachrání život, ale má omrzliny a značně se vyčerpal. Musí sestoupit do tábora č. III. Přežil ale onu hroznou bouři a pokračuje dál.
31. den dosahuji pomyslné výše 8 884 m, nejvyššího bodu planety Země. Messner s Habelerem, když dosáhli tohoto vrcholu, tak se rozbrečeli. Messner chtěl o svých pocitech mluvit do magnetofonu, ale nemohl. Emoce jím cloumaly natolik, že nemohl mluvit. Habeler dostal strach, že mu v této výši s řídkým vzduchem ochrne mozek, proto se vrhl na sestup. Sedl si na zadek a doslova sjel dolů.
Tak se to nakonec Messnerovi podařilo. Zdolal Mount Everest „poctivě" bez kyslíku. Vylezl tak vysoko, že dohlédl na dno svého Já. Já jsem na vrchol pomyslného Everestu doschodolezl a zeschodoklesl po 23 hodinách, zdolal jsem 2 990 pater, což představuje 47 840 schodů. Na základě měření sporttesterem Polar jsem urazil vzdálenost 52,7 km. Beru to jako skvělou přípravu na jarní běžeckou sezónu. Teď se již počasí umoudřilo a mohu vybíhat krátké kopce a pokračovat ve svém posilování.
Dokázal jsem se psychicky vyrovnat se svojí polomrtvou pravou rukou, která se pomalu, ale opravdu hodně pomalu vzpamatovává. Je to jako běžecký trénink, chceš-li se zlepšit o nějakou tu minutu, musíš dlouho a trpělivě trénovat. Díky běhu jsem trpělivý a mám radost z každého milimetrového pokroku svojí ruky.
Vložit komentář
lahopřeji ke zdolání Mt.Everestu!! Jeden by nevěřil, co se dá dokázat za měsíc pracovní neschopnosti! .....Se mi zdá, že s poctivostí nejdál dojdeš a s trpělivostí nejvýš.
Mirku, napsal jsi to nesmírně poutavě, krásný článek. Úplne jsem cítila tu zimu ve stanu a tu touhu přežít :-). Máš pravdu, běh učí trpělivosti. Moc držím palce se znovuzrozením Tvé pravé ruky :-). Na Blatenské jsi dokázal, že na to máš, tak doběhni ten svůj maraton až do konce a nezastavuj se, vydrž v tom skvělém tempu....H.
