Šestý den jsem si připadal jak větrolam
Kurňa, to byla noc! Celou s námi, tedy spíše s autem, lomcoval vítr, což umocňovalo ještě vědomí, že spíme pod sopkou Katla.
Aby toho nebylo málo, přes den byl vítr naprosto brutální, foukal z předoboku, a to tak, že mě doslova několikrát zastavil a já se nemohl hnout z místa. I v těchto podmínkách jsem dal 42,6 km za 6 hodin 30 minut. Ztracené kalorie doháníme těstovinami s tuňákem.
Dost živě si dovedu představit, co dneska René prožil. Na obězích České republiky jsem podobnou situaci zažil dvakrát. Prvně, to bylo v předposlední etapě do Znojma, kdy bylo hrozně těžké se posunout byť o pár kroků dále, a pak při třetím oběhu při etapě z Kroměříže do Brna. Obě tyto etapy se na mě podepsaly druhý den, kdy jsem byl po pár kilometrech naprosto hin a neschopný běžet dál a musel se na pár hodin zastavit, doplnit rychlé cukry a pak už to zase šlo. Renda už doplňuje energii na noc, tak mě nezbývá než mu popřát dobrou noc a zítra dobrou cestu bez větrů:).
Vložit komentář
