1000 mil Adventure. 6 dní na cestě. Je to možný? No možný to je!
Nikdy jsem tak dlouhou fyzickou zátěž nepodstoupil. Tělo je ztuhlý, ale bez jakéhokoliv pocitu bolesti. Vyrážím a prvních 10 km se musím krotit, abych nepřepálil. Jede a jde se mi fantasticky. Ta včerejší očista mi snad vyměnila všechny svaly za nové.
Dojíždí mě Tomáš Vávra, který byl se mnou v penzionu, a jedeme a šplháme spolu. Na trase je podle nás regulérní horolezecký výstup na Kozí vrch. Nadávám na traséra a vysvětluju Tomášovi svoji teorii o tom, že si to nějaký crossařský prase sjelo z kopce a my že musíme nést stroje na hrbu. Tom mi k mému úžasu říká, že podle jeho GPSky jel ve stejném směru a už měl 12 km náskok. Tyhle lidi by neměli najímat. Na tuhle cestu bych svoji rodinu v neděli nevzal.
Nemůžu odolat a zapisuju sebe, Toma a koloběžku do vrcholové knihy a zahajujeme sestup. Následuje průjezd Hrádkem nad Nisou, směr Albrechtice. Dlouhá stoupení mě odrovnala, takže když jsem v půl jedné po 48 km přijel na první kontrolní bod, musel jsem poprosit o chvíli, abych se vzpamatoval. Ranní vitalita zůstala někde na trati, ale vracet se nebudu. Nacpal jsem se banány, pivem, kofolou a tatrankou. Nic moc kombinace, ale co na tom. Mám za sebou 470 km. Vždyť já jsem za půlkou 500 mil!
Plánovaná hodinová pauza se protáhla na hodinu a půl. Vyjíždím a po 10 km mám absolutní výpadek. Sluníčko praží, tak se v Hejnicích stavím na pivo a doplnění hydrovaku. Lehl jsem si do stínu a hlavou se mi honí, že by nebylo špatné si odpočinout a pak jet v noci. Servírka mi nabízí, ať si schrupnu, že mě probudí. Nakonec po skoro dvou hodinách se probírám sám a odjíždím.
Hejnický singltrack pro koloběžku stvořený a hurá přes Polsko na Harachov. Tam mě odchytili kameraman s fotografy na čtyřkolkách, provázejí mě asi 7 km. Dokumentace závodu. Všechny hospody mezitím zavřeli a já si stihl dát jen jednu kofolu. Hladový šlapu podél Mumlavy na Dvoračky. Tma přišla rychle, stejně jako bouřka. Byl jsem hodinu za Harachovem. Schoval jsem se pod strom přede přívaly studeného deště a cvičil prostná, abych se zahřál. Po hodině hromy a blesky odešly za kopec a já můžu za vydatného deště šlapat dál. Před půlnocí jsem dorazil na Dvoračky a se souhlasem obsluhy si ustlal v přístřešku na lyže. Spal jsem jako dudek a šestý den zvládl 106 km. Zítra mě čeká Výrovka.
7. den, 11:30
Spánek na betonu v lnárně mi asi ubral síly. Ne a ne se dostat na provozní teplotu. Bolest kolenního vazu mi brání v pohodlné chůzi, šourám se a jsem vyřízenej. Tlačím koloběžku pozpátku, je to v tuhle chvíli pohodlnější. Mám 22 km a na stupátku jsem stál je při sjezdu sjezdovky do Špindlu. Je to tam samý balvan a rychlost je stejná jako při chůzi, ale aspoň se vezu. Konečně asi 7 km pod Výrovkou otevřená restaurace, můžu se nasnídat. Právě dokončuji rituál MEG. Uvidím, jestli se mi půjde líp, na jízdu to ani tak nevypadá.
Vložit komentář
