Proběhat se do osvobozujícího prázdna…
Celý život se snažím překonávat hranice. Zpočátku mi v tom pomáhali rodiče a trenéři. Časem jsem sama přišla na to, které je lepší pokořit a které nechat stát. Sport byla jako tenká linie, která se mi linula celým životem, dávala mi určitý řád a ukazovala mi směr. Pochopila jsem, že nejtěžší je porazit sama sebe a zbořit hranice, které si sami vytvoříme ve své hlavě.
K běhu jsem se dostala asi jako většina běžců až věkem. V dětství to byla jen nenáviděná součást tréninku (ať už krasobruslařského či později kickboxerského), kterou jsem musela protrpět a neviděla jsem v tom „mučení" těla tímto způsobem hlubší význam. Pak jsem ale dospěla a hledala cestu, jak jako žena, jako právnička, přežít v téhle divočině moderní doby. A právě snad pod touto „tíhou dospělosti" jsem se dostala až na startovní čáru vytrvalostních běhů.
Cesta do běžeckých tenisek však nevedla přímo. K běhu jsem přičichla nejdříve jako dobrovolník, kdy jsem se několik let účastnila všech akcí organizovaných Prague International Marathonem. Možná protože se přeci jen člověk nejvíce učí nápodobou, chtěla jsem zjistit, co na tom ti běžci mají, co je vede k tomu, že si zaplatí za něco, co je stojí tolik námahy, potu a někdy i slz… A tak jsem si navlékla tepláky, dost oldschoolové botky a vyrazila do terénu. Dech mi samozřejmě došel již po několika set metrech. Úplně rudá jsem se vrátila domů a říkala si, že to není možné, že v tom musí být něco víc. A já na to musím přijít. Po několika výbězích, kdy si tělo zvyklo na námahu a já byla konečně schopná vnímat i okolní svět, jsem si konečně začala běh užívat. Ten pocit, že v tu chvíli jsem jen já a nic víc. Že jen já rozhoduji o každém dalším kroku, to opojné překonávání sebe sama v každé vteřině, kdy mě dělí jen okamžik od toho, abych zpomalila a odpočinula si. Když to ale překonám, dostaví se ten pocit, kdy se proběhám až do onoho vytouženého prázdna, do chvíle, kdy na nic nemyslím a užívám si jen to, že JSEM, teď a tady.
V tu chvíli se cítím člověkem.
Vložit komentář
Jeden by to skoro zkusil, když to vidím. No ale na to nemám. Jsi dobrá! :-)
