Boty, styl, životní úroveň, naše tvrdohlavost a nevůle být si prospěšní – kdo je více na vině tomu, že jsme zranění a bolaví
Možná si ještě vzpomenete. V loňském roce po vzedmutí se vlny: Minimalismus je to, oč tu běží, jsme oslovili firmy vyrábějící běžeckou obuv, aby nás i vás zpravily o tom, jaká že je vlastně jejich filozofie, jejich přístup k tomu, aby jejich produkty pomáhaly se lidem hýbat a to tak, že zdravě. Otázka tehdy zněla: Co by měla splňovat, co by měla běžci umožňovat dobrá běžecká bota.
Obsah [skrýt]
Čas oponou trhnul a začíná nám nová běžecká sezóna. Přihlásit se na Hervis ½maraton Praha už můžete maximálně jen tím, že podpoříte některou z charitativních organizací, nebo tím, že budete mít kliku, protože někdo jiný bude mít pech a nebude moci nakonec běžet.
Otázka: Běhat v minimalistických botách či zůstat věrný těm klasickým – technickým, zůstává
Tedy zůstala by, kdyby technologie používané při výrobě běžecké obuvi nezaznamenaly takový převrat. Skoro by se dalo parafrázovat s dalším oblíbeným tématem těchto dní, s tématem Zhubněte do plavek. Nějak nám totiž všechny značky zeštíhlely (zmenšily rozdíl mezi výškou paty a špičky boty) a zlehčily.
Otázka: Běžecký styl – má smysl se jím vůbec zabývat?
Což je super, protože teď už je daleko snazší naučit lidi Správný běžecký styl, což je zase moje parketa. Bohužel, tedy pro mě bohudík, ostatní hráči na trhu ještě stále nepochopili, že běhat neumí každý, a že i když každý běháme od malička – minimálně za holkama nebo za klukama, tak že i běh, stejně jako třeba plavání, jízda na kole, golf…, aby to bylo pro tělo zdravé, je třeba se naučit.
Otázka: Má současná životní úroveň vliv na naše zdraví?
Vezmu-li to v obecné rovině, tak zcela určitě, už jenom tím, že současný člověk se stále za něčím žene, a že se žene do záhuby, zjistí až ve chvíli, kdy se mu v křeči začnou kroutit ústa. Velmi mě pobavil komentář Michala Ch k článku: Dopink, drogy – je omezováním osobních svobod, když oddíl, či organizace kontroluje, zda ten, koho platí, je čistý?, v němž píše: Bránil bych se rychlých soudů, pokud se jedná o doping, nic není černo-bílé, např.: „Ve smyslu tohoto článku a dopingových kontrol jsou sportovci „v zaměstnání“24 hodin denně, 365 dní v roce. Největšími konzumenty anabolických steroidů v USA jsou manažeři, finančníci apod., z důvodů, aby víc vydrželi a hlavně, aby líp vypadali (protože na sport rozhodně čas nemají), což jim přináší lepší výsledky v zaměstnání a nikdo je za to nestíhá, spíš naopak. Při dnešní citlivosti metod zjišťování látek a současné zamořenosti prostředí (vody, potravin...), jste si jisti, že bychom prošli dopingovou kontrolou? V potírání dopingu existují obrovské rozdíly mezi jednotlivými sporty, sportovci a spíš jde o boj finančních skupin a sponzorů, než o snahy o čistý sport. I ten nejlepší doping z nikoho sám o sobě mistra neudělá“. Odpověděl bych otázkou: „Víš, kdo je nejohroženější profesní skupinou?" Věřím, že čtenáři Běžecké školy by vesměs odpověděli správně – manažeři.
Ano, Michal má určitě pravdu. Nic není černé a nic není bílé. Nakonec on si nás život vždycky poddá, pokud se snažíme jej nějak přechytračit, třeba už tím, že do sebe něco sypeme, abychom vydrželi „všechno“. Blbý na tom je, že nikdo všechno nevydrží. Pro ty, co si myslí, že se dá vše a každý přechytračit, mám otázku: „S čím v životě nejdál doběhnete? S chytrostí? Se selským rozumem? S životními zkušenostmi?“
Tady už se dostávám na pole tvrdohlavosti a nevůle si přiznat, že prostě člověk je taky jen „člověk“, tedy živočich, který má své limity, které ani s využitím všech možných podpůrných prostředků (v tomto případě míním podpůrnými prostředky nejen to, co je za ně běžně považováno, ale všechny výdobytky civilizace).
Abych to zakončil optimisticky. Jasně – člověk je schopný překonat sám sebe, ale rozhodně toho nedosáhne tím, že zvolí tu nejsnadnější cestu. Vždy tomu musí něco obětovat, ponejvíce spousty cíleného úsilí, času a fištrónu (pozor, neplést si s chytrostí!).
Vložit komentář