Úvod » Běžecké články » Život kolem nás » Dětský sport je a měl by zůstat hrou

Dětský sport je a měl by zůstat hrou

Zábava je prvek, který by měl dětem přinášet každý sport, do kterého se pustí. Je to nejlepší způsob, jak získají pozitivní vztah k pohybu. Každý sport je při správném vedení vhodný. Některé aktivity však tělo rozvíjí komplexně, další ho naopak jednostranně přetěžují. Následující přehled vám pomůže orientovat se v tom, co můžete vy i vaše dítě od jednotlivých druhů pohybu očekávat.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 20.10.2011

Fotbal, tenis, plavání, nebo třeba judo? Podle čeho rodiče poznají, který sport bude dítěti vyhovovat nejlépe? Jak mají vybírat pohybovou aktivitu, aby neplnili jen svá přání, ale aby pozitivně přispívali k vývoji osobnosti potomka? Složité otázky s jednoduchou odpovědí. Pokud chcete šťastné dítě, postarejte se sami o to, aby mu pohyb přinášel zábavu, hru a potěšení.

Spontánní i cílené sportování vytváří pozitivní vztah k aktivnímu způsobu života. Tato věta v době počítačů a pohodlí vyznívá nedůležitě a vtipně. Děti a sport je spojeni, které se dnes nebere jako samozřejmost. Naopak je často bráno okrajově, čemuž odpovídá i současná norma pouhých dvou hodin tělesné výchovy týdně na základních školách. Mnohdy jde navíc o výuku, která často odpadá a je na druhé koleji.

„Někteří učitele si v těchto hodinách chtějí odpočinout, mnohdy sami nejsou schopni předvést cvik, nedbají na jeho správné provedeni a správné dýchání, nejdou příkladem při tělesné výchově k pěstování vhodných hygienických návyků," popisuje krutou realitu dětská psycholožka Markéta Šauerová, která se věnuje i poradenství v oblasti dětské sportovní činnosti.

Rodiče by se tak neměli spoléhat na to, že se v otázce pohybu o jejich ratolesti někdo postará, ale měli by se sami zasadit o to, aby se jejich dítě pravidelně a rádo hýbalo. Kromě zdravotního hlediska a rovnoměrného rozvoje pohybového aparátu je důležitá i společenská stránka. Experti přitom nemají na mysli cílené sportování a ranou specializaci, která často vede spíš ke znechucení, ztrátě motivace a zdravotním problémům. Naopak v úvodu zdůrazňují hlavně spontánnost, hru a zábavu.

Tyto atributy lze u dětí provozovat od prvních krůčků a jde o vhodnou průpravu k získání obratnosti a šikovnosti pro další život. Jednoduché fyzické úkony pak vedou ke složitějším dovednostem a se soustavnější tréninkovou činnosti se může začít kolem sedmého roku.

Mnozí sice mohou v tomto argumentovat gymnastikou či krasobruslením, kde se začíná s cíleným sportováním již v raném předškolním věku, jenže proti stoji obtíže pohybového aparátu a ukončeni „kariéry" v důsledku proměny tělesné stavby v pubertě.

Když rodiče vybírají, jakému sportu se bude jejich dítě věnovat, zásadně ovlivní další vývoj jeho osobnosti. Proto musí jít příkladem. Ať už třeba pravidelnými výlety do přírody, nebo pasivní formou, jako je sledování sportovních výsledků a návštěvy utkání.

„Pokud rodina tráví volný čas aktivně, dítě si díky sportu může osvojit způsob nazírání na svět, najít v něm model, jak zvládat požadavky běžného života i náročných situaci. Vedle toho se utváří jeho hodnotový systém. Pozitivní vztah k pohybu v rodině může působit jako určitý filtr před negativním vlivem televize, internetu a nadužíváním sociálních sítí," míní Šauerová.

Sport při správném vedení v dětech pěstuje fyzickou i duševní hygienu, odolnost, ochotu k aktivnímu překonávání překážek či trpělivost. Lépe si díky němu zvyknou například na pravidelný režim nebo na vhodný způsob stravování.

A jaká aktivita je tedy pro děti nejlepší? Nedá se to paušalizovat, ale abyste u potomků vzbudili dostatečný zájem, který vydrží, je nutné zajistit pestrost aktivit. To znamená podporovat všeobecný rozvoj a ukázat různé druhy volnočasových aktivit, kde je v hlavni roli hra.

Vhodná je vždy všestrannost. Vedle atletiky se stale více osvědčuje například golf nebo úpolové sporty. Ty díky svému charakteru přispívají ke snižování a usměrňování agresivity. Hyperaktivní děti zase potřebuji vybít přebytek energie a najdou se například v kolektivních hrách.

„Pro hyperaktivní dítě je vhodná volba fyzicky náročného sportu. Je třeba však upozornit rodiče na to, že hyperaktivita je několikerého typu, a tak se může stát, že snaha o vybití přemíry energie může mít na dítě negativní vliv. Setkáváme se v praxi s dětmi, u nichž je zvýšená hyperaktivita projevem únavy. Volba náročné tělesné aktivity v takovém případě nepřináší očekávaný efekt, naopak zvyšuje únavu dítěte, a v jejím důsledku i nepřiměřenost projevů souvisejících s hyperaktivitou. V těchto případech je vždy vhodná individuální konzultace s odborníkem," je přesvědčena Šauerová. „U dětí, které nevyhledávají kolektiv, je zase lepší volba individuálního sportu, ale vždy záleží na kontextu.“

Pro děti samozřejmě existuji i nevhodné sporty. Obezřetnost je podle odborníků na místě u hokeje. Ten je sice českou tradicí a pokladem, ale rovněž představuje ztělesnění jednostranné zátěže, která přetěžuje pohybový aparát.

Z genderového hlediska je naopak celkem jedno, zda sportuje dívka nebo chlapec. „Stále častěji se setkáváme s volbou ryze chlapeckých sportů u dívek, jako je dívčí kopaná, pozemní hokej nebo florbal," vypočítává Šauerová. „Jediným kritériem vhodnosti podle pohlaví by měla být případná zátěž u dívek z hlediska možného poklesu pánevního dna. Ta hrozí při prudkých otřesech a doskocích. Nežádoucí může byt i vaginální infekce například u plavání."

Pokud je dítě se sportem spokojené, poznáte to snadno. Vypráví zážitky a ukazuje okolí nové dovednosti, trénink nebere jako povinnost a v kolektivních hrách udržuje i mimo sport partu.

Vhodná frekvence sportování u dětí

Věk – týdenní zátěž

6 až 8 let – 3 až 5 hod.

8 až 12 let – 8 až 12 hod.

Co děti potřebují

Rozvoj obratnosti (7 až 12 let)

Pro rozvoj obratnosti a koordinace je podstatné senzitivní období, které je různé vzhledem k pohlaví sportujících dětí. U dívek je ideální doba mezi 7. a 10. rokem, u chlapců se hranice posouvá až do 12 let. Pokles v tempu rozvoje přichází s růstovými změnami v období puberty.

Rozvoj rychlosti (7 až 14 let)

Vhodné období k rozvoji rychlostních schopností je mezi 7 a 14 lety. U dětí lze rozvíjet všechny druhy rychlostních schopností například pomocí štafetových her, netradičních pohybových úkolů, nebo cvičením v terénu.

Rozvoj síly (13 až 15 let)

Ve sportu dětí je nutné být při rozvoji silových schopností opatrnější. Vyššího nárůstu dosahují dívky mezi 10. a 13. rokem věku, chlapci později mezi 13 a 15 lety. Tento vývoj souvisí s produkcí hormonů. Silová cvičení je možné využít spíše jako podpůrné cvičení k rozvoji rychlostních a obratnostních schopností. Do 12 let je vhodné využívat k rozvoji silových schopností jen úpolových her či cvičení ve ztížených podmínkách. Případné posilování je vhodné pouze s vlastním tělem bez umělé zátěže v podobě činek a posilovacích strojů. Vždy je nutné, aby se na prvním místě nepřetěžoval pohybový aparát.

Rozvoj vytrvalosti (od 7 let)

Vytrvalost se dá rozvíjet v různých obdobích. Experti tvrdí, že dlouhodobé otužování zvládá dětský organismus uspokojivě jak po oběhové, tak po ventilační i energetické stránce. Nejvhodnější jsou metody nepřerušovaného zatížení jako například souvislý běh. Nedoporučují se naopak intervalové metody, neboť při nich dochází k výraznější produkci laktátu, což může vést k přetížení.

Jaký sport vybrat pro vaše dítě

Atletika

Odvětví, ze kterého všichni čerpají. Atletika je totiž sportovní průpravou ke všem ostatním disciplínám. Pokud chcete, aby se vaše dítě věnovalo atletice závodně a rozvíjelo se na specializované úrovni, pak je velkou výhodou všestranná zátěž.

Opatrnosti je potřeba v oblasti skoků do výšky a do dálky. Dopady totiž vedou zejména u dívek k přetížení pánevního dna, což později může mít vliv na uložení i funkci vnitřních rodidel. Je tedy důležité volit kompenzační cvičení.

Badminton

Vhodný sport, který u dětí rozvíjí postřeh, nepředstavuje však natolik jednostrannou zátěž a nevyžaduje tolik silové aktivity jako tenis. Rychlostní prvky jsou přitom velmi podobné jako u tenisu.

Běh na lyžích

Jeho výhodou je využívání různých druhů pohybů a je vhodný díky komplexnímu zatížení těla. Plusem je i neprašnost prostředí, v němž probíhá. Krása zimní přírody navíc v dětech vyvolává pozitivní emoce. Vedle toho běh na lyžích působí i na utváření takzvaných pozitivních volních vlastností. Jelikož jde o fyzicky relativně náročnou aktivitu, překonává se při ní řada překážek, tím spíš, když se jede za ne zrovna vlídného počasí.

Cyklistika

Jde o vhodný sport pro děti a mládež, protože rozvíjí všestrannost a má vysoké nároky na energetický metabolismus. Pozitivním vlivem v cyklistice je rovněž poznávání okolní přírody. Určitou nevýhodou je pohyb v prašném prostředí, na druhou stranu kolo pěstuje v dětech otužilost, využívá možnost tréninku v přírodě a poskytuje dostatek možností k rozmanitému tréninku, čímž děti lépe motivuje.

Plavání

Z fyziologického hlediska se jedná o jeden z nejzdravějších sportů pro děti a dospívající mládež. Jeho výhodou je minimální zatížení kloubů, svalů, šlach a vazů. Velkým plusem je rovněž to, že se dá začít s výcvikem už od nejútlejšího věku. Pohyb ve vodě pomáhá vyššímu energetickému výdeji, což je dáno odváděním tepla. Pozitivní vliv má i na psychiku dítěte a vodní prostředí se využívá i v terapeutické práci s dětmi s poruchami koncentrace pozornosti, či u hyperaktivních dětí.

Golf

Golf překvapivě splňuje to, na co je potřeba klást u dětí největší důraz. Upřednostňuje hravost a nenásilnou formu rozvoje dětí. Jednostranné přetížení při správném vedení nehrozí, protože součástí přípravy je atletická abeceda (běh, skok, hod, pohyb) a abeceda cvičení (pohyblivost, rovnováha, koordinace, rychlost). Trenéři se zaměřují na utužení tělesné odolnosti, především dolních končetin. Vedle toho žáčkům vštěpují důležitost stability. Děti hrají nejen golf, ale provozují i další sporty, které jsou vhodným doplňkem na podporu celkové zdatnosti a fyzického rozvoje.

Stolní tenis

Stolní tenis je pro děti velmi vhodný sport, protože neklade vysoké nároky na rozvíjející se organismus. Dochází při něm sice k jednostrannému zatěžování dominantní ruky, ale přetížení nebývá vážného charakteru a lze jej vhodným všestranným cvičením dobře kompenzovat. Stolní tenis klade vyšší nároky na rychlost vnímání a koncentraci pozornosti. Výhodou je rychlý charakter hry, u kterého se rozvíjí všestranný pohyb. Pravidla jsou navíc jednoduchá a díky tomu je snadná organizace soutěží.

Šerm

Sportovní šerm se dá zařadit mezi úpolové sporty a je vhodné jej doporučit z hlediska všestranného pohybového rozvoje. Po dítěti však požaduje rozvinutější koordinaci pohybů a přesnost vnímání, proto se setkáte s nadstavbovým tréninkem až kolem dvanáctého roku. To však dává dostatek prostoru k předchozí všeobecné pohybové průpravě. Výhodou sportu je nízké zatěžování pohybového aparátu. Svalové nerovnováze se obvykle předchází volbou vhodného kompenzačního cvičení.

Tenis

Lze ho považovat za vhodnou aktivitu pro všeobecně rozvíjející charakter. Z fyziologického hlediska se však u tenisu nevhodně přetěžuje pletenec ramenní dominantní končetiny. Pokud se rozhodnete, že vaše dítě bude hrát tento sport, je velmi důležité věnovat pozornost dobrému výběru oddílu a trenéra, který bude pečlivě dbát na to, aby předešel přetížení a deformacím. Rodiče by se měli často s trenérem radit o vhodných doplňkových aktivitách pro dítě, aby zvolený druh dalšího pohybu působil jako vhodná kompenzace – například formou plavání a cyklistiky. Nevhodný je rovněž trénink bez odborného dozoru, což bývá typickou chybou ambiciózních rodičů.

Míčové hry

Míčové kolektivní hry rozvíjejí sociální dovednosti u dětí s důrazem na rozvoj týmové spolupráce. Z tohoto hlediska lze jejich výběr považovat za vhodný v období, kdy se vrstevníci stávají důležitou součástí života dítěte. Z hlediska vhodnosti vzhledem k zátěži organismu je na druhou stranu nutné zvažovat jednostrannou zátěž na vyvíjející se pohybový aparát.

Basketbal

Dobré je si při volbě uvědomit, že hráč během utkání naběhá asi 5 – 7 kilometrů, udělá přibližně 40 – 50 výskoků. Trénink dětí probíhá často ve školních tělocvičnách, kde je použitá nevhodná podlahová konstrukce (třeba neodpružené parkety), čímž trpí především klouby.

Florbal

dochází k podobným důsledkům jako u hokeje vlivem nevhodného držení těla při hře, odpadá zátěž z těžké výstroje (oproti hokeji). Přesto se lze často setkat s bolestmi zad a svalovými dysbalancemi vznikajícími následkem asymetrického zatížení svalů trupu při držení hokejky hráčem na jedné straně (lateralita) a v mírném předklonu.

Fotbal

Jde sice o český fenomén, ale i zde je nutné brát v úvahu, že dětský hráč může naběhat 6-8 kilometrů za zápas. Intenzita zatížení kolísá, přesto je vhodné při volbě tohoto sportu doporučit cvičení zaměřená na kompenzaci přetěžování dolního pohybového aparátu.

Volejbal

V rámci zápasu provedou hráči 75 – 170 výskoků. Výskok volejbalistů je nejvyšší v porovnání s ostatními kolektivními sporty a při doskocích trpí páteř i klouby dolních končetin. Zároveň dochází k přetěžování úderové ruky a vzniká zátěžová asymetrie při nedostatku kompenzačních cvičení. U volejbalu se často setkáváme s následným vznikem skolióz (páteř do tvaru „S“) a kyfóz (hrb).

Úpolové sporty

Podobně jako atletika rozvíjí všechny pohybové vlastnosti. Judo, zápas nebo box působí jako dobrá prevence svalové nerovnováhy. Velmi důležitá je rovněž filozofie, která vede k harmonickému rozvoji osobnosti. Úpolové sporty jsou vhodné i pro hyperaktivní děti nebo děti s vyšší mírou agresivity, kterou se v tréninku naučí správně využívat. Velký význam trenéři kladou na dodržování pravidel, řád a rituály. Právě vzájemným respektem se zlepšuje koncentrace pozornosti a dochází k celkovému zklidnění dítěte. Úpoly podporují osobnostní rozvoj s důrazem na sebepřijetí a sebeakceptaci.

Rizikové sporty

Hokej

Negativem je velké zatížení organismu v brzkém věku dítěte. Díky českému pojetí hokeje jako „národního sportu" navíc dochází velmi často k rané specializaci. To v souvislosti s nesprávným sezením ve škole a přetěžováním pohybového aparátu vahou výstroje vede velmi často k vadnému držení těla a vážným zdravotním komplikacím. Vše korunuje způsob postavení těla při hře, kdy je zakloněná hlava, fixovaný hrudník, větší ohnutí hrudní páteře, vysazení sedací části, pokrčení dolních končetin a přetížení dominantní strany. V praxi je však hokej velmi častá volba rodičů, kteří chtějí zvýšit svou prestiž skrz očekávané úspěchy dítěte, které je drobné a jehož tělesná stavba neodpovídá nárokům tohoto sportu. Kdo tedy chce, aby jeho dítě hrálo hokej, musí dávat stejný důraz na vhodné kompenzační cvičení, jako jsou plavání nebo korekční gymnastika.

Kanoistika

Patří mezi aktivity, které z hlediska fyziologie zátěže nelze pro děti doporučit. Jde o silově-vytrvalostní sport, jenž klade vysoké nároky na zatížení pohybového aparátu. Dalšími riziky u kanoistiky jsou častá onemocnění horních cest dýchacích, záněty močových cest a případně gynekologické obtíže u dívek. U tohoto sportu je více než u ostatních disciplín nutné dbát na prevenci svalové nerovnováhy a na správné držení páteře.

Nežádoucí aktivity

Jde o aktivity, kdy se často klade důraz na ranou specializaci, dále jsou to sporty jako například potápění, vzpírání, motorismus nebo horolezectví. Nežádoucí jsou i sporty, u nichž může často docházet ke zraněním, k velkým otřesům pohybového aparátu a k jednostrannému přetěžování. U dětí předškolního věku jsou to všechny sporty, u nichž dochází k výraznému zatížení těla.

Tip pro nesportovce

Výlety a geocaching

Pokud děti nemají zájem rozvíjet nějakou pohybovou aktivitu, musí jít více než v ostatních případech příkladem rodiče. „Pomůže i jejich pasivní zájem o sportovní dění nebo třeba náhodný sport na dovolené," popisuje dětská psycholožka Markéta Šauerová Vhodnými činnostmi k přirozenému rozvoji dítěte jsou outdoorové aktivity – rodinné výlety a akce spojené s prožitkem dobrodružství.

Vhodné jsou například společně trávený čas v lanovém centru, na bobové dráze, během lyžování, bruslení nebo cyklistického výletu. Plusem je, pokud výlety obohatíte didaktickým nábojem. Třeba vytipovanou trasu propojte s nějakou soutěží či zastávkou na příjemném místě.

Velkým pomocníkem je v této souvislosti geocaching. Jde o hru na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané „keš“, o níž jsou známy jen její souřadnice. „Při hledání kešek se podíváte v přírodě do krásných lokalit, které nejsou veřejnosti příliš známé. Pohyb je tím pádem spojen s určitým objevováním.

Řada míst se musí hledat i podle návodů a hádanek a je zde dost prostoru pro děti, aby se uplatnily jinak než jako sportovci," říká Šauerová. Outdoorové aktivity navíc nemusejí být náročné na vybavení ani na místo, v němž je budete provozovat. Někdy stačí i procházka po okolí. Podstatný je společný cíl, společná chuť a promyšlený program. Jeden tip na výlet například mohou vybírat rodiče, další děti s tím, že i ony budou mít za úkol připravit zajímavý soutěžní program. Tyto věci osloví i děti, které nemusejí zrovna rády chodit. Netradiční aktivita v nich ale může probudit přirozenou potřebu, že s ní chtějí samy trávit svůj volný čas.

František Prachař je redaktorem deníku Sport a článek vychází s jeho souhlasem