Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích
Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 30.5.2011
Běžíme se stádem
Na toto téma jsme se dostávali pravidelně při výbězích táhlých a poměrně strmých stoupání od koryta Vltavy. V zafunění se dostávala na přetřes celkem logická otázka: Jakým tempem rozebíhat půlmaraton či maraton. V zafunění proto, že valná většina běžců a běžkyň vyběhne při těchto závodech s davem (stádem), bez ohledu na to, jaká je jejich výkonnost, a po pár kilometrech jsou zafunění a nevadilo by jim ani, kdyby je v tu chvíli někdo sežral. Ten stádní mechanismus prostě máme někde hluboko v nás zafixován a velmi těžko se jej zbavujeme.
Běh se stádem je ochrana před ulovením
V úterý jsem byl pozván na natáčení pořadu Čajovna o běhání, který se bude vysílat na stanici Vltava v neděli 12. června. Jako další hosté zde byli MUDr. Peter Stica a Tomáš Jurkovič, překladatel z japonštiny, díky němuž si můžeme číst v češtině knihu Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Povídání to bylo zajímavé a mezi jiným jsme narazili na to, že člověk běhal v prehistorii ze dvou důvodů. Když chtěl něco ulovit a když byl loven. V podstatě v obou případech jej pudil k běhu strach. V prvním případě, že když nic neuloví, nebude co jíst, v druhém případě, že když bude uloven, přestane mít starosti s tím, že nic neuloví. Otázkou je, který z těch stimulů byl pozitivní a který negativní.
Je s podivem, kolik přirozených instinktů, které jsme zdánlivě tím, že jsme změnili za ty milióny let způsob svého života potlačili, se nám vrací, začneme se podle nich chovat ve chvílích, kdy se dostáváme do situací, v nichž před těmi milióny let zcela spontánně zafungovaly. V tomto případě ocitneme-li se v tisícihlavém stádu nomádů směřujících k jednomu cíli, ve chvíli, kdy někdo vystřelí, se v nás spustí utíkací – prchající syndrom a my běžíme na plné kule, bez ohledu na to, zda na to máme či ne, aby nás ten lovec nedostal. Běh uprostřed stáda je totiž tou nejlepší ochranou. Proto také všechna stádní zvířata přizpůsobují rychlost, jakou se stádo pohybuje, mláďatům, případně slabším kusům, aby je ochránila. V případě člověka to ale tak nefunguje. V případě lidského stáda se každý jedinec snaží zachránit hlavně svou vlastní kůži, takže všichni běží, dokud to jde – co to jde. Ti silnější, trénovanější pak pokračují v nezměněném tempu dál, ti slabší – méně trénovaní postupně v tempu uvadají, až přejdou do chůze, v krajních případech zůstanou ležet podél trati a stávají se tak „kořistí" selky.
Člověk se může od zvířat stále učit
Pokud jste pravidelnými návštěvníky Běžecké školy, tak víte, že už jsem mnohokrát napsal, že nejen v případě startů na velkých městských bězích je dobré se rozebíhat pomaleji. Že to samé platí i v případě těch, kteří s běháním začínají viz článek Charón tě zve k sobě – zpomal. Že je to důležité proto, abychom tělo dostatečně nasytili kyslíkem – prokysličili, aby mělo dost kyslíku jak pro činnost svalů, tak také pro tvorbu ATP respektive fungování našeho metabolizmu, v jehož rámci se potrava pro svaly, ono ATP tvoří. Mám na mysli to, jak se stáda zvířat rozebíhají pomalu, také to nerozjedou hned od startu, od chvíle, kdy na ně šelma zaútočí. Ostatně je to dané i tím, že predátor, pokud si vyhlédne kořist ve stádu, zezačátku spíš stádo zpovzdálí sleduje, než si vytipuje nejslabší kousek. Takže obě strany pak jsou už rozcvičené, rozdýchané a může začít tanec – lov. Člověk má rád všechno hned, proto většinou jedná zbrkle a taky to podle toho dopadne. Většina lidí prostě ztratila cit pro situaci a z toho důvodu buď hned střílí, nebo nevystřelí nikdy.
Silva Nortica Run a Olomoucký ½maraton jsou tu za pár dní
To je další důvod, proč se vracím k tomuto věčnému tématu. V případě závodů Silva Nortica Run sice nehrozí ta stádnost, přeci jenom počty startujících tu jsou omezeny záměrně i pořadateli, ale zase tu poběží ti ambicióznější – nadupanější, kteří také mají větší sklony, i přes nabyté zkušenosti, to neustále zkoušet, zda to tentokrát přeci jenom nevyjde. Tady na těch tratích, jak už jsem se zmínil v pravidle číslo 3, to může mít velmi nepříjemné následky, z nich to, že mi dojde, je to nejmenší. U Olomouckého ½ maratonu je to jasné, je to stejný typ závodu jako ty ostatní co pořádá PIM, tedy velký počet startujících na startu – prostě stádo = úprk s davem! Tak BACHA! V Olomouci nezapomeňte také na to, že se startuje v podvečer, kdy ulice a silnice jsou pěkně vyhřáté, takže pijte a chlaďte hned od počátku, sice se mnou bude za 2:30 dobíhat pěkná snůška odpadlíků. Tedy pokud budou mému tempu a tempu těch, co poběží se mnou, stačit.
Vložit komentář
Miloš Škorpil už závody ligy RunCzech nevodí a pro vodění je ustanovena skupina vodičů, které můžete najít na jejich FB stránce RunCzech Pacemakers. Zde jsou vám k dispozici pro zodpovězení případných dotazů. Mějte se hezky, za vodiče Jana Portašíková
Článek je z roku 2011 (12. června letos není neděle). Kromě toho mám dojem, že Miloš Škorpil ohlásil už loni konec kariéry vodiče na podnicích RunCzechu.
Miloši, prosím Tě, Ty poběžíš Olomouc jako vodič na 2:30 ?
