Žebrák´s Challenge – na hrad!
Když jsem zjistila, že se z recesistické srandičky z třídních schůzek stává mega zábava pro široké masy běžeckého lidu a že kromě mě tu sázku berou všichni smrtelně vážně, došlo mi, že asi budu muset fakt začít běhat!:-)
No jo, ale JAK, když mi to letos zatím ještě fakt NEJDE?? Ještě že mám spoustu dobrých přátel! Např. Martin Š. mi promptně poslal odkaz na formulář pro objednání tréninkového plánu (k nám na školu, samozřejmě:-)), Lucka poslala odkaz na Runningfreeonline.com, kde si můžu vést tréninkový deníček. Dostala jsem též spoustu návrhů, jak bych mohla cvičit, běhat, skákat, protahovat…
Již v pondělí jsem zkusila chůzi/běh podle Gallowaye. Šlo to, ale více než minutu jsem v běhu nevydržela, tak jsem dala rytmus 1/1 (minuta běh, minuta chůze). Nicméně příjemně mě překvapilo, že takhle zvládnu poměrně bez problémů trasu k rybníčkům, což je něco málo přes 8 km. V úterý jsem si to v trošku kratší verzi zopakovala, ve středu jsem si dala volno, ve čtvrtek opět k rybníčkům a střídavě 1–2/1. V pátek už jsem to nechtěla přehánět, abych se nezničila před nedělí:-), tak jsem se šla jen tak lehce proběhnout na 30 min a děsně jsem se držela (jako že pomalu:-)) a dala jsem letos poprvé 15 min v kuse, zbytek 1/1.
V sobotu jsme šli s NT (nerudný týpek) lehkou podvečerní procházku a už tady byla neděle – plánovaná patnáctka na Seeberg. Už v předstihu – protože to všude vykvákal:-) – se mi dostávalo výborných rad, doporučení a povzbuzení od přátel. Jedno z nejhezčích bylo od Lucky, které se zalíbila Mr. Králikova slova o tom, že mi to přes ty chrbolky přece musí jít samo a když jsem psala, že kopce nemůžu, neumím, nechci a nedám, lakonicky opáčila „Ale kecy v kleci, to dáš:-)“.
Pamětliva výhružek NT na téma, že si všechno ponesu sama, jsem si řekla o slibovaný pás s lahvičkami. Prohlásil, že pás má, ale lahvičky se nějak potratily, a že se teda obětuje a ponese mi lahev s vodou sám. Jupííí!:-)
Tentokráte se nenavlékl jak pumpa (tedy jako obvykle, když jde běhat se mnou), zato se nacpal do neuvěřitelně maličkého kompresního trička, takže vypadal jak x-man:-). Moc jsem nechápala, k čemu ta paráda na vycházku, ale pak jsem usoudila, že při tom chce sportovně alespoň vypadat.
Vyběhli jsme. Neustále mě prudil ohledně správného běžeckého stylu a OPĚT mi fotil zezadu nohy, aby mi ukázal, jak si těmi koleny o sebe cvrnkám. Po chvíli jsem mu nevzrušeně ukázala prostředníky na obou rukách a řekla mu něco v tom smyslu, že mu na styl prdím, neb se musím soustředit na to, abych těch 15 km nějak v klidu přežila, když musím natrénovat na 25 do kopce. Přestal.:-)
Pro Danušku už dávno není žádný kopec problém. Prostě se na začátku každého z nich k němu otočí zády a jednoduše ho vycouvá :)
Seeberg je hrad. Hrady, jak známo, bývají na kopci. Tento (bohužel) není výjimkou, takže jsem se lehce vydusila již v první polovině výběhu. Druhá polovina byla tím pádem sice povětšinou z kopce, ale tak nějak okolo 12. – 13. km už jsem toho měla plné kecky. Kupodivu mě nic nebolelo, cítila jsem jen zadek a na levé noze nějaký úpon nad kolenní jamkou, ale mé léta zlobivé achilovky ani ťuk a všechny klouby taky v pohodě. Až do konce k nám na Komorák (už zase do kopce, abych nevyšla ze cviku) jsem se snažila prokládat unavenou chůzi ještě unavenějším „během“, ale bylo to už takové těžké, tedy i na pohled:-).
V sebězích vypadal její běh opravdu dobře, skoro by ji člověk podezíral, že běží
V Born to Run se naučila jedno zaříkadlo: „Snadno a lehce“, sama si ho říkala v době, kdy se jí běželo ještě snadno a lehce – což je samozřejmě nesmysl, takže jsem jí to začal opakovat ve chvíli, kdy už sotva pletla nohama. Nejdříve na mě sršila hromy a blesky, ale zabralo to. Tedy zabralo, ozvalo se za mnou: „On na mě nepočká?!“ odvětil jsem: „Si mě doběhni!“ Doběhla a to několikrát. Takže si pamatujte: „snadno a lehce“ funguje, jen když na tom jste ještě dobře, ale „si mě doběhni“, když nechcete zůstat na trase daleko vzadu.
Co mě zklamalo: trvalo mi to strašně dlouho a doba, kdy jsem šla, byla vzhledem k těm kopcům a následné únavě delší, než běh.
Co se mi líbilo: počasí, to, že mě nic nebolelo, trasa, 1234 spálených kcal!!!
No, upřímně – těch 1234 spálených kcal, i když se to velmi podobá číslům 12HonzaDe34HonzaBěží, jí v těch kopcích na Žebrák moc nepomůžou. Jo, kdyby to byly absolvované kilometry v tréninku, to by bylo jiná. Ale třeba se k nim taky za rok dopracuje, jako již jí zmiňovaná Lucka, pro kterou ještě před necelým rokem byl běh zakázané slovo a v minulém týdnu hlásila zdolání prvního tisíce zdolaných „běžeckých“ kilometrů.
Ovšem tady mě překvapila, ona do toho krpálu k Seebergu opravdu běžela, sice jen cca 5 vteřin, než jsem stačil zaostřit a zmáčknout spoušť, ale i tak dost dobrý!
Zblbnuta knihou Zrozeni k běhu jsem i přes jisté neúspěchy přesvědčena o tom, že jsme všichni geneticky vybaveni na vytrvalé, lehké, snadné a radostné běhání. Tak mi to hlavně nevymlouvejte a držte mi palce!
A ještě vzkaz pro Jirku B.: Jirko, děkuji ti tímto, že jsi ze sebe dobrovolně na stránkách Běžecké školy udělal pěkného hnusoně a Bruta, abys mě vyprovokoval k akci. Bylo to od tebe šlechetné a mnoho lidí (včetně mé maminky a dcery) se nad tvým dopisem upřímně bavilo, jak jsi mě pěkně „vyšáh´“. Holky mají svou PIM Women´s Challenge, já jsem si udělala svůj ryze soukromý Žebrák´s Challenge. Ten apostrof se s je tam správně, ten (běžecký) Žebrák jsem zatím já sama – to je výzva pro mne, a je úplně jedno, jestli budu běhat kolem opravdického Žebráku, Matternhornu, Řípu… jestli prostě už konečně BUDU BĚHAT!
Vložit komentář
Milá Dano,
nejsem žádný Brutoň, jsem pouhý realista a mám z Tebe smíšené pocity.Na jednu stranu mám radost, že mě máš jako vzor při popisu Tvých treninkových výsledků. Já také ( když se na něco vykašlu a mám černé svědomí) občas popisuji svůj trenik slovy – první fáze byla až k lesíčku,tam jsem lehce zvolnil až k mostu, ten jsem přešel a dále jsem to vzal okolo aleje domů přes vyhlídku na zámek. Ještě nikdy mi to však neprošlo a vždycky následoval pokyn – cituji : " přestaň kecat a řekni mi, kolik jsi toho který den uběhl a v jakém tempu." konec citátu. A proto je radost z Tvého kopírování mého systému kalena faktem, že já nejsem zkušeným závodníkem a už vůbec ne trenérem.Asi by sis měla najít jiný vzor, který si píše treninkový deníček v číslech a ne v nic neříkajících větách.
Pokud už ses rozhodla, že zveřejníš Tvůj 1.treninkový týden, tak napiš kolik km a v jakém tempu jsi urazila který den.
Těším se.
Jirka
Děkuji tímto prvním členům mého větrákového klubu za neutuchající podporu!
Jen díky ní přežívám neustálé slovní útoky vyzyvatele – tedy Brutoně Jirky B., který mimochodem asi můj tréninkový raport vůbec nečetl, neb jinak by věděl, že v týdnu jsem trénovala 5x!!! Ha?!:-)
Dani, taky se na tebe moc těším!
Ahoj Dano,
mám pocit,že dochází k nějakému omylu vzhledem k naší sázce.Ty evidentně trenuješ na chodecký závod Praha – Poděbrady, ale původně to bylo myšleno jinak a sice jako sázka o běhu. Z běžeckého pohledu tudíž Tvůj treninkový týden vypadá následovně :
Po volno
Ut volno
St volno
Ct volno
Pa volno
So volno
Ne – tady byl běh, ale já jsem vlastně nepochopil, jak dlouhý
A nyní jedna rada z mého bohatého repertoáru špatných zkušeností – pokud v sedmitýdenním týdnu budeš trenovat pouze 1 den, tak z toho budeš vždy totálně mrtvá až do dalšího treninku, kdy se to zopakuje. A na Tvojí sportovní formě se to nijak výrazně neprojeví ( tím jsem chtěl diplomaticky naznačit, že tento system je na ......). Nic se však nemá přehánět, alespoň ne na začátku. Přesto Ti však doporučuji alespoň 2 treninkové dny v týdnu.
Co Ty na to ?
Jirka
Ahoj Danuš, držím ti pěsti. Vidím, že jsi to vzala za správný konec :o) No není divu, když ti Miloš nosí láhev :o))))))) To je od něho galantní :o)
Přidávám se k Michalovi – „S úsměvem jde všechno líp“, tak že hodně úsměvů při tvých tréninkových hodinách s NT :o))))
PS.Hlásím se jako další člen tvého větrákového klubu / fan clubu (na tréninku budeš běhat s větrem o závod a na Žebráku to sfoukneš s přehledem Titánky :o)))
Krásný den.
Ahojky Danuš,moc na tebe myslim a držim všechny palce co mám.Doufám,že příští rok na startu 1/2 maratonu v Praze navážem na tradici.Ptáš se asi na jakou :) No přeci Danušky běhají spolu.....
Na velikonoce ve Frantovkách naviděnou.
Danus, to je dobry napad fan klub, ja se prihlasuju jako prvni, vlastne druha, prvni misto ponechame trenerovi:))))
Moji milí přátelé a přívrženci, když si tak čtu vaše komentáře, smsky a mailíky, pohrávám si s myšlenkou, že si založím svůj fan klub:-)
Danielce moc děkuju, že se mnou cítí, Pavlí za důvěru -:), k Péťovi – zrovna zítra mě na HEAT nerudný týpek táhne, k Míšovi – dyk vidíš, že se usmívám (jak debil) vlastně pořád!!! Jsem ráda, že je nás takových víc:-)
Musím uznat,že to Dana myslí upřímně.Bydlím kousek pod Nerudným Týpkem(asi 1m) a potkal jsem Danu hned po příjezdu do tréninkového centra v Komorním Dvoře.Odmítla nabízený urquell ionťák,který užíval N.T. a zvolila přírodnější nápoj v sedmičkové láhvi a při krátkém brífinku opakovaně potvdila svoje odhodlání sázku vyhrát,nebo prohrát.
Neboj, já tě do hor beru. :-) Tak ať to běhá. :-)
Milá, zlatá, kopcovatá! Mám pro tebe zásadní metodickou pomůcku pro souboj s převýšením. I v tom největším krpálu je třeba uchovati sobě zářivý úsměv! S dobromyslí jde všechno snáze. I běží. Pravda, má to takový jeden drobný vedlejší účinek, totiž že uřícený, věčně se šklebící jedinec vypadá tak trochu jako debil. Ale takových je nás spousta. Svahu zdar!
1 . 2
