Na dosah
Ve vzduchu voní jaro a všichni o tom píší. A užívají si to a běhají po lesích. Snaží se spatřit každého sebemenšího posla jara, nějaké ty kytičky a napučené větvičky. Já nemusím daleko, protože na jedné z mých tras je toho k vidění ažaž. Třeba fialky pod keřem, skoro rozkvetlý zlatý déšť na jedné slunečné stráni či drobné sedmikrásky v nové trávě.
Mé jaro má už několik let další rozměr – vydávám se na závod. Letos spolu se mnou dalších 9.499 nadšenců. To je číslo, které je už fakt úctyhodné a skýtá jako vždy naději, že se v davu pěkně ztratím. Je to takové zbabělé, ale nejsem žádný hrdina, žádný superman, který chce být viděn, kór když vím, že neběžím jak ladná laň, ale spíš jako postřelený medvěd. Nerada bych se dostala do Milošovy poradny techniky běhu :o))
Do startu zbývá posledních pár dnů. Snižují se tréninkové kilometry, zvyšuje se adrenalin v krvi. Bojím se. Nepomáhá uklidňování, že o nic nejde, protože to bych tím vlastně shodila veškerou svou přípravu. Přeci to, že jsem se připravovala, znamená, že to neberu na lehkou váhu. Začala jsem se připravovat na cíl, který jsem myslela, že jsem schopná dosáhnout, ale během přípravy jsem se utvrdila v tom, že jsem od něj ještě kus vzdálená. Ještě trochu víc přípravy, ještě trochu víc intervalů a pak se třeba dočkám. Tento týden to ale nebude.
Trochu se však těším, až si připravím na postel vše, co potřebuji. Mám nové bavlněné ponožky, ve kterých se mi běhá nejlépe – tedy v nich jediných nemám po nějaké době pocit, že běžím po řeřavém uhlí. Mám i nové běžecké kalhoty s krásnou kapsičkou, ale na rozdíl od Krtečka si do ní nedám zrcátko, ale něco pro doplnění energie. Koupila jsem si gelové náplasti – preventivně si je lepím na paty. Také už jsem si došla pro Imodium, protože to spolehlivě funguje na ty problémy, které bych na trase nerada řešila. Co na trase, ani před startem bych nechtěla trčet v kadibudce. Těším se na startovní balíček, i když je v něm asi pět kilo letáků. Těším se na nové tričko, se kterým se pak můžu "chlubit". Těším se na první tóny Vltavy. A pak se těším, až proběhnu cílem a dostanu na krk medaili.
Ano. Vlastně je to úplně fuk, že si nesplním sen. Hlavně že jsem se letošní zimou krásně proběhala a netrpěla tak nějakými neduhy či splíny. Bylo to fajn. A ještě bude! Držím pěsti všem, co letos poběží, především ale těm, co poběží poprvé.
Vložit komentář
No nevim... Myslim, ze my chlapi obecne na tom nejsme lip. :) ... Kdyby napriklad me Milos casteji videl, jak se "kocham" (=blbe cumim okolo) a pak se nasledne nekde valim na zemi, tak by mel urcite daleko trefnejsi komentare nez "obloucky"... Nic si z toho nedelej! At se dari! Uzij si 1/2 PIM!
Tak drzim palce, at se ti krasne bezi. Zrovna vcera jsem procitala Milosuv clanek o tom jak behaji zenske:)) No budme radi, ze jeste nemel tu moznost videt nas a nas komentovat:)) Pak by se to tu jmenovalo "Kabaret na bezecke skole":))))Drzim palce a preju krasne pocasi:))
