Dva světy
Tento týden byl pro mě význačný v tom, že jsem měl možnost vidět a slyšet dva muže. Oba jsou uznávanými osobnostmi. Tedy uznávanými. Ten první uznává jedině sebe, toho druhého uznává celý svět. Ten první se snaží uznání druhých dosáhnout tím, že ostatní straší, ten druhý, pro mě však rozhodně první, si vydobyl uznání druhých svým přístupem k životu, svou nezdolnou vůlí, svou otevřeností, svou profesionalitou a to vše přesto, možná ale právě proto, že ve svých jedenácti letech přišel o pravou nohu pod kolenem. Ten první je vicekancléřem prezidenta republiky, ten druhý mnohonásobným mistrem světa v cyklistice handicapovaných. Ten první by se mohl jmenovat pan Mediokracie, ten druhý se jmenuje Jiří Ježek.
Svět toho, který by rád vrtěl vším a každým
Vzpomínáte si, jak jsem psal o tom, že jsem byl pozván na Baštu a byla to bašta? Tentokrát jsem byl na Baštu pozván znovu, ne jako host, ale na besedu s Petrem Hájkem– vicekancléřem prezidenta České republiky. Téma jeho povídání – mediokracie. Téma, které mě osobně velmi zajímá, téma, na nějž mám svůj názor, protože média jsou subjekt, který hýbe světem víc, než si jsme schopni připustit nebo než si vůbec uvědomujeme.
Pan Hájek na toto téma napsal již jednu knihu, nebudu uvádět název, později pochopíte proč, a píše další. Dalo by se říci že, mediokracie je téma, které pana Hájka naplno pohltilo, proto jsem jej také ve svém úvodu pojmenoval panem Mediokracie. Pan Hájek má utkvělou představu, že náš život už toliko řídí hlavně media a to ve všech jeho formách. Tedy přesněji ti, co řídí média, tedy ještě přesněji ti, co řídí ty, co řídí média. A takto bychom mohli jít stále dál a hlouběji, až bychom se dostali k těm nejsilnějším – nejbohatším lidem na planetě, kteří si udělali z médií prostředek ke svému vládnutí a dalšímu bohatství.
Nepopírám, že podobné úvahy mi taky někdy proběhly hlavou, ale protože vím, že je nebezpečné cokoliv si myslet, natož pak to vyslovit, že nejen slovo nevezmete mnoha páry volů zpět, ale ani myšlenku, která vám proběhla hlavou, už nejste schopni polapit a vrátit, takže si pak vesele letí všehomírem a hledá, kde by zakotvila a tam zasela zrníčko do plodné hlíny (hlavy), jež by ji proměnila ve skutek. Takže si na takovéto podvratné myšlenky dávám sakra pozor :). Nikoli pan Hájek, ten se snaží svou teorii o tom, že ne ČLOVĚK jako svébytná bytost, ale nějaký vykuk v pozadí ovlivňuje vše, co se na světě děje – nám děje.
Pan Hájek si říká konzervativec, ano, asi je, pokud toto slovo – jeho význam, chápeme jako něco, co je zakonzervováno natolik, že s tím prostě nehnete. Pan Hájek je prostě skálopevně přesvědčen o své pravdě a i kdybyste jej postavili na hranici jako mistra Jana, a tuto hranici mu pod zadkem zapálili, tak neodvolá. Přesvědčil mě o tom dostatečně, když na všechny otázky a velmi rozumné argumenty odpovídal ano, ale říkejte si, co chcete, stejně mám pravdu já. Proto jsem ani do diskuze nevstupoval, bylo by to naprosto zbytečné.
Jak už jsem napsal výše, myšlenky typu: několik mocných – nejbohatších řídí zpovzdálí chod světa, mě kolikrát napadly. Že k tomu využívají media, je nasnadě, ostatně proč by jinak byly na světě všechny ty pyjár agentury, které mají přímo v popisu práce nás masírovat tím, co je pro nás nejlepší, protože my v tom všeobecném kalupu, který ostatně spouštějí titíž muži v pozadí, nemáme vůbec čas přemýšlet, co je opravdu pro nás nejlepší. Jak už jsem ale řekl, okamžitě si tyto myšlenky zakážu, jednak proto, že se snažím řídit svůj život a pomáhat druhým, aby si dokázali svůj život řídit po svém a pak proto, že znám spousty novinářů, kteří dělají svou práci velmi dobře. Novináře, kteří i v tom všeobecném chvatu, tlaku redakcí a touze po zaručeném hitu a z toho pramenící slávě, zůstávají nohama na zemi a informace si ověřují, než je pustí do světa. Novináře, kteří se nenechají zkorumpovat ani slávou ani vidinou snadného a rychlého zisku. Jsem stejně jako pan Hájek konzervativec, konzervativec v tom, že stále věřím v to lepší v člověku. A také stále věřím, že dobro, pravda a láska nakonec zvítězí nad lží a nenávistí, což je krédem pana prezidenta Václava Havla (pro mě je a bude prezidentem – mým prezidentem – navždy).
Jeho krédo a krédo současné hradní politiky – bacha, všichni se s námi snaží vrtět, nedejme se – oblíbené to téma pana vicekancléře, které má základ ve filmu Vrtěti psem, si nemohou být vzdálenější a zároveň mě trochu uráží, protože nepřímo říká: nejsi natolik inteligentní, chytrý a moudrý jako já, tak poslouchej, co ti říkám a jednej podle toho! Prostě mediokracie jak vyšitá! Myslel jsem si už dříve, že v pozadí současné hradní politiky je někdo, kdo panem prezidentem umně vrtí, ale zase jsem si říkal, že pan prezident je natolik silná osobnost, že by nic takového nestrpěl. Až posléze mi došlo, že pan prezident má jedno velmi slabé místo, které velmi, velmi, velmi koresponduje se slabým místem pana Hájka – ješitnost a touhu zachránit svět. Být tím, kdo to říkal … V podstatě, že oba jsou tak „trošku“ nemocní touhou po moci. Štve je, že my jaksi nechápeme, že oni nám, Evropě, světu chtějí jen pomoci. Všimli jste si, čeho je schopná jen taková malá mezera mezi dvěma slabikami?
Takže pan Hájek našel v panu prezidentovi Klausovi velmi dobrého posluchače a byť si to asi ani neuvědomuje, vrtí panem prezidentem natolik, že ten z toho radostí vrní a vypouští do světa ty své nekontrolovatelné střely, novináři mají o čem psát, oponenti se mohou zcvoknout a lid se baví – taky co s tím jiného :).
Svět toho, kdo ví a zná a tak také ví, že vrtět kýmkoliv je nesmysl, tak raději vrtí pedály
Druhé setkání bylo jako z jiného světa. Byl jsem představen Jirkovi Ježkovi, který mimo jiné také vydal knížku, která byť nese název: Frajer – příběh paralympijského vítěze a mistra světa, není vůbec o namyšleném frajerovi, který by chtěl oslnit svět, ale o velmi vnímavém člověku, který prostě dělá, co ho naplňuje. Ostatně stačí si jen přečíst to, co Jirka sám píše na přebalu této knížky, kterou napsal společně s Michaelou Zindelovou:
Můj příběh, popsaný v knížce FRAJER, není oslavou paralympijských medailí a titulů mistra světa, ale spíš nástinem cesty, kterou jsem k pozdějším vítězstvím musel absolvovat. Je mou výpovědí, jak lze původní neštěstí přetavit v obrovský dar, a také poděkováním všem lidem, kteří na tom měli a stále mají svůj podíl. Přál bych si, aby se knížka dobře četla a aby v ní každý nalezl její skryté poselství...
A pokud by někomu pomohla jako motivace v těžké životní situaci, bude její smysl naplněn!
K tomu není co dodat, neznám, nebo mi v tuto chvíli chybí slova, která by mohla o Jirkovi říci více.
Co mohu však říci, je, že se velmi těším na společné běhání s Jirkou, který se rozhodl běžet Volkswagen Maraton Praha, poběží už i Hervis ½maraton Praha.
Že se těším z možnosti sdílet část své cesty s dalším výjimečným člověkem, nejen výjimečným, co se týče sportovních úspěchů, ale hlavně co se týče LIDSKÝCH vlastností. Člověkem hlubokého vhledu, širokého úsměvu, jasné mysli. Člověku, kterému stačí vrtět pedály, běžet, říci, co si myslí a všichni VĚDÍ. Člověku, který nemusí nikoho o ničem přesvědčovat, protože kdo chce, vidí, slyší a vnímá, co Jirka celým svým konáním sděluje …
A prosím toto neberte nikdo jako reklamu, ale jako holou skutečnost:
Když jsem vloni běžel pro Paraple kolem České republiky a vlivem některých věcí, které se na začátku moc nepovedly, jsem se cítil sám a opuštěný a pak mi došlo … Netušil jsem celou hloubku toho došlo, protože mi to celé dochází až nyní. Tehdy jsem jenom ocenil a doceňuji dodnes, s jakou rychlostí mi pomohl Nutrend, přes nějž jsem se dostal k H.E.A.T. Programu, což mě znovu nakoplo k vlastnímu tréninku, a nyní ke mně přivedl Jirku. Nemám pocit, že by se tím nějak uzavřel kruh, spíš naopak s příchodem Jirky se mi otevírají nové cesty poznání, prostory, do nichž mi zatím nebylo možno nahlédnout. Jak jsem říkal: moc se na to těším.
Třetí svět
A ještě na něco se těším, ale to už patří do třetího světa:) a já chtěl původně psát jen o dvou. Tím třetím je letošní turné po Gigasportech. Je jiné, než ty dvě předchozí, jichž jsem se zúčastnil. Je lepší v organizaci, alespoň to včerejší v Brně bylo super a už nyní mohu slíbit, že někdy v červnu uděláme s brněnským Gigasportem běžecké odpoledne, něco na způsob pojízdné knihovny, tedy Pojízdnou Běžeckou školu nebo: když vy nemůžete přijet za Milošem, Miloš přijede za vámi …, zkrátka a dobře běžecké odpoledne, kdy si společně vyběhneme do polí za brněnským Gigasportem, přitom se podívám na váš běžecký styl, zodpovím vaše případné dotazy a pak se přesuneme do prodejny, řekneme si něco o běžeckých botách, jak je vybrat, oblečení, doplňcích. Prostě takové to: všechno o běhání, na co jste se zatím zapomněli nebo styděli zeptat :) …
Ale to jsem hodně poskočil do budoucnosti, takže hezky šupky zpátky k turné. Letošní turné je pro mě inspirativní tím, že po něm nejezdím sám, ale že se ho účastní i
takže pokud máte problémy se zkrácenými svaly, jste stejné lamy, nebo spíš v tomto případě lemry :), jako většina běžců, protože pravidelně necvičíte a neprotahujete, tak David vám řekne a ukáže, jak na to. Kromě toho je to skvělej kluk a přesto, že je to několikanásobný mistr světa v aerobiku, nebo spíš právě proto, nedělá z ničeho vědu a má radost, když může to, co se naučil, předat. Takže nyní víte vše, i to, že můj život obohatil další výjimečný :) …
Takhle vysmátí budete, když vám v přípravě bude pomáhat Nutrend
Nejbližší budoucnost – co se na vás/pro vás chystá
Sorry, ještě všechno nevíte, nevíte, že s Jirkou i Davidem se určitě na Běžecké škole ještě setkáte, minimálně při příležitosti našeho povídání si, nechci říci rozhovorů, i když to vlastně rozhovory budou, ale takové, které běžně lidé spolu vedou, ne ty, co se jeden ptá a druhý odpovídá. A pak se ještě můžete v příštích dvou týdnech těšit na seznámení s vašimi vodiči na Hervis ½maratonu Praha a na to, jak se dívám já a Robert Štefko na současný běh v České a Slovenské republice, v kontextu, co zde bylo, když jsme byli mladší, a co by se s tím mohlo dělat, abychom se dostali aspoň tam, kde jsme byli …
Vložit komentář
Nechystá se nějaká akce více na východ, jako třeba Ostrava? Tady to není ještě ani Polsko ani Ukrajina, jak si myslí někteří z Čech a je tady krásně :-) Jinak úžasný článek jako vždy.
