Částečná katarze Martina Odložila formou maratonu (v roce 1996)
Jak již všichni jistě dobře víte, před třemi dny zemřela po zákeřné nemoci paní Věra Čáslavská. Nakolik ovlivnila její zdravotní stav rodinná tragédie, ke které došlo před 23 lety, se již nikdy nedovíme. Zajisté však byla po mnoho let pro paní Věru obrovskou psychickou zátěží.
O tom, zdali napsat tento článek, jsem velice dlouho přemýšlel, ale v okamžiku, kdy jsem si na internetu přečetl v „Lidovkách" rozhovor s Martinem Odložilem, kde potvrdil, že hlavním viníkem smrti svého otce byl on, jsem se rozhodl zveřejnit své vzpomínky na Martina, jeho otce Josefa a sestru Radku. Paní Čáslavskou jsem bohužel osobně neznal.
Josef Odložil, stříbrný běžec na patnáctistovce z olympijských her v Tokiu (1964), a dodnes český rekordman na 2 000 m (5:01.2), je po smrti již 23 let. O tom, co se tehdy v Jeseníkách mezi ním a jeho synem odehrálo, vyšlo v médiích spoustu článků, ale osobně se přikláním k verzi, že mezi synem a otcem došlo k nedorozumění. Oba byli povahově bouřliváci, Martin při sporu do pana Odložila strčil, ten spadl nešťastně na zem, uhodil se do hlavy, poté upadl do komatu, a za pár dní nato zemřel. Nevěřím verzi, že by chtěl syn svého otce záměrně zabít, nebo dokonce zmrzačit boxerem.
Celý případ měl pro Martina vyústění v trestu odnětí svobody na 4 roky nepodmíněně. Spolek pro nespravedlivě stíhané (Šalamoun) a mnoho významných osobností z různých oblastí veřejného života tehdy společně požádali Václava Havla o milost, která byla Martinovi v roce 1997 udělena. Paní Věra Čáslavská v celé této věci nefigurovala. Všichni dobře věděli, co všechno pro náš stát v minulosti vykonala, a snažili se pomoci. Pravděpodobně také vycítili, že by si ostatní vězni Martina za mřížemi pořádně „vychutnali“, a možná by jej i zabili.
Z mého pohledu bylo krajně nerozumné, že část příbuzenstva Josefa Odložila (pan Ševčík a spol.) uspořádala na paní Čáslavskou a jejího syna doslova štvanici. Některá média se přidala. O celém případu vydala dokonce paní Ševčíková knihu. Nevím, čemu tím chtěli pomoci. Paní Čáslavská se z celé situace psychicky složila. Martin Odložil si jistě od té doby prožil svoje, v rozhovoru v Lidovkách dokonce vzpomíná, jak jej před pár lety policisté bezdůvodně (nebo kvůli jeho jménu) zastavili, nasadili mu pouta a na zemi jej surově zkopali. Svého činu samozřejmě lituje, snaží se žít jinak, celá situace však bude jistě jeho svědomí zatěžovat již navždy.
Co se týče paní Věry Čáslavské, před 7 lety se stal zázrak. Slavná gymnastka se po více než 10 letech psychického utrpení objevila na veřejnosti plna optimismu, Olga Sommerová o ní natočila skvělý dokument a pan Kosatík přišel se zajímavou knihou. Bohužel však paní Čáslavská záhy onemocněla rakovinou slinivky... se smutným koncem.
Věru Čáslavskou jsem neměl to štěstí poznat osobně, ale jako kluk jsem si s chutí přečetl výbornou knížku o jejím životě s názvem "Cesta na Olymp". O podpisu 2000 slov nepadla v tomto díle samozřejmě ani zmínka. Ani o situaci na OH v Mexiku, kde Věra lehce odvrátila hlavu na opačnou stranu ve chvíli, kdy zněla na počest vítězky sovětská hymna. Byl to takový "malý velký" protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Tehdejší komunističtí hodnostáři gymnastce tato odvážná gesta v následujících letech náležitě "osladili"...
S panem Odložilem jsem se na rozdíl od paní Čáslavské znal velice dobře. Měl jsem zájem u něho trénovat, ale odmítl mě s tím, že ve světě běhají junioři trojku o minutu rychleji než já. S běháním jsem tehdy teprve začínal. Po několika letech jsem se dostal do české špičky (dále už ne) a bylo vidět, že jej jeho tehdejší rozhodnutí mrzí... Jednou jsme se setkali na tramvajové zastávce při cestě ze Zlaté tretry. Gratuloval mi ke slušnému výkonu na české úrovni, výborně jsme si popovídali, dokonce mi sám od sebe vyprávěl, že v době běžecké kariéry při každém čekání na vlak nebo autobus, posiloval lýtka a kotník opakovanými výpony. Mimochodem, pan Odložil trénoval mého nejoblíbenějšího českého běžce – Honzu Kubistu staršího, jehož český rekord na 1500 m (3:34.87) vydržel neskutečných 33 let, než jej v loňském roce překonal Jakub Holuša. O panu Odložilovi vyšla v 60. letech krásná knížka "Josef Odložil vypráví", kterou jsem si koupil v 90. letech v antikvariátu. Je to pro mě poklad.
Dcera slavného páru, Radka Odložilová, byla na sportovním gymnáziu mojí spolužačkou. Ohromně spontánní a hezká holka, která nikdy nezkazila legraci a držela partu. Měli jsme ji všichni rádi, zejména my kluci. Dodnes to asi netuší, protože já byl v té době ohledně ženských ještě takové telátko. Věnovala se podobně jako její máma sportovní gymnastice, ale doba, kdy vládly světové gymnastice vyspělé ženy, byla již nenávratně dávno pryč...
MARATON MARTINA ODLOŽILA – DOKONČENÝ, ALE PLNÝ UTRPENÍ...
V polovině 90. let jsem se domluvil s kamarádem Davidem Bauerem na společném soustředění v Plzni a na Šumavě. V Plzni jsme přespávali na studentské koleji a aniž bych to dopředu tušil, jednoho dne za námi dorazil Davidův kamarád a spolubydlící, Martin Odložil. Byl to pro mě šok, Martin byl ale velice kamarádský, charismatický kluk. Zašli jsme společně na pivo a poté vyrazili s několika slečnami na výlet. O tom, co se stalo mezi ním a jeho tátou, nepadlo ani slovo. Přišlo mi, že byl v té době ještě v pohodě.
Krátký střih v čase. O rok později jsem se přijel na kole podívat na podzimní Pražský maraton ve Stromovce. Projížděl jsem se po trati mezi jednotlivými závodníky a povzbuzoval je... a pak přišel neuvěřitelný okamžik. Blížím se zezadu k jednomu ze závodníků, předjíždím jej, a koho nevidím? Martina Odložila. Do cíle mu zbývalo 15 kilometrů, brečel, bylo vidět, že se trápí, ale běžel dál. A sám sobě nadával: "Já jsem takovej srab, jsem s....a" atd. Hned mi naskočilo, že se tato situace nemusí týkat jen jeho běžeckého výkonu, ale i jeho táty či případného nástupu do vězení. Povzbuzoval jsem jej, že to určitě zvládne a doběhne. Startoval pod cizím jménem. Pokud by běžel pod svým, od běžců by si s jistotou vyslechl své.
Ještě několikrát jsem se k němu na trati vrátil, a pokaždé to bylo stejné, brečel, nadával sám sobě, ale běžel dál. Na trati se v té chvíli pravděpodobně odehrávala jedna z největších katarzí, jakou si kdo dokážeme představit. Martinovi se i přes obrovské trápení podařilo doběhnout do cíle, i když se předtím běhání moc nevěnoval.Možná se ohledně té katarze pletu a Martin si chtěl maraton pouze vyzkoušet, ale přikláněl bych se spíše k té první variantě.
O tom, že si dva ohromní sportovci ke konci svého vztahu i po rozvodu nerozuměli, není pochyb. Slyšel jsem o tom i řadu historek, které však nikdy nezveřejním. Soudit za to pana Odložila nebo paní Čáslavskou nám však nepřísluší, byla to jejich soukromá záležitost. Co se však zveřejnit dá, je fakt, že Věra své děti nekriticky milovala, zatímco Josef Odložil upřednostňoval ve výchově disciplínu. Děti tímto rozdílným způsobem výchovy i jinými spory svých rodičů velmi trpěly. Vyrůstat mezi tak výjimečnými osobnostmi pro ně nebylo dozajista lehké....
Vzpomínka sportovní veřejnosti na úžasné výkony druhého nejslavnějšího českého manželského páru všech dob však rodinnou tragédii za nějaký čas jistě zahladí.
Vložit komentář
21.8. 2020
Sedim na malebnem hrbitove v Cernosicich a vzivam se do zakouti plneho Verky Caslavske. Co jsme jen my Cesi a cim jsme si zaslouzili legendu jakou naveky Verka zustane? JEN ZASNU A DIKY BUDU VZDAVAT CO TU BUDU! ZuzkaPA*
Díky.
Díky za zajímavý článek. Smrt Věry Čáslavské se mnou hodně zacloumala. Byla to vyjímečná žena, Pro mě největší. Věro budu Tě milovat navždy.
Díky za zajímavý článek. Smrt Věry Čáslavské se mnou hodně zacloumala. Byla to vyjímečná žena, Pro mě největší. Věro, navždy.
Dobrý den.Díky za zajímavý článek.Momentálně čtu skvělou knížku od p.Kosatíka,kde je většina věcí týkajících se pana Odložila (z pochopitelných důvodů) podávána jednostranně.Váš pohled mi pripadá věcný a bez zbytečné mediální hysterie.
