Největší počet svatebčanů prchajících ze svatby. Příběh svatby, která uvedla běh do zcela nového světa – světa netušených možností
Po dvou letech a šesti měsících jsme si s Danou řekli, že uzrál čas říci pravdu o tom, jak to bylo s naší svatbou. Kdo za to všechno může a jak to na ní všechno proběhlo. Pokud máte rádi „červenou" knihovnu, tak to ani nečtěte, protože nic nemůže předčít skutečnost.
Ve dvou se to lépe táhne“, stálo na počátku jedné svatby. Ono to ale nejspíš stojí na počátku každé svatby, proč by do toho ostatně ti dva byli tak hr, že? Ta svatba, o níž budu psát, a z níž vzalo do zaječích nejvíce svatebčanů, co kdy prchalo ze svatby, vám byla ale vůbec „trhlá“.
Snoubenci Dana a Miloš se seznámili kvůli běhání. Zprvu to bylo docela nevinné – Dana si prostě usmyslela, že když je uběhnutí maratonu tak snadné, jak o tom Miloš všude píše, tak si ho nadělí k padesátinám. Tedy ten maraton, ne Miloše. Nakonec to dopadlo tak, že si nadělila Miloše a maraton jí někam frnknul. Tím bychom mohli smáznout to, jak došlo k tomu, že se ti dva vzali, a můžeme se vrhnout rovnou do svatebních příprav a svatby jako takové.
Jistě, většinu z vás napadne: fajn, poznali se při běhu, ale to se poznala spousta dvojic, ale ještě kvůli tomu nedělali běžeckou svatbu. Tak jak došlo k tomu, že tihle dva ano? No, je to prosté, tihle dva mají Běžeckou školu a tak většina jejich přátel jsou běžkyně a běžci. To by ale pořád ještě nebyl ten hlavní důvod. Hlavní důvod byl ten, že si Miloš nedovedl tento slavnostní den představit bez běhu, a také to, že si jako místo svatby vybrali Tři křížky – úchvatné místo ve Slavkovském lese, ale trošku hůře přístupné, takže nablížení se k němu nebylo úplně jednoduché. To „nablížení se k němu" byl původní plán, který však vzal zasvé hned za začátku příprav, když Dana prohlásila něco ve smyslu: „Jsi se asi pomát‘, víš, jak pak budu na svatebních fotkách po přiběhnutí zpocená, červená a rozmazaná vypadat?“. Tak bylo rozhodnuto, že na svatbu se nepoběží, zato se poběží z ní.
Poslali jsme pozvánky a začali plánovat, jak to všechno udělat, načež mi přátelé řekli: „Už nic nevymýšlej, my to zařídíme." Tenhle přístup se nám líbil, a tak jsme na něj kývli. Bohužel jsme netušili, čeho všeho jsou naši kamarádi schopní, respektive jak nás mají rádi a touží nám to dát pořádně najevo.
Jak to bylo dál, se musíte zaběhnout zeptat do banky Zuno, respektive na Více barev
Jinou – původní verzi najdete v článku Svatba byla veliká, ví to celá republika, zde objevíte i více fotografii.
Vložit komentář
