Vánoční zamyšlení o poběhání, pobíhání, komunitě, klidu a míru
Lidi, a těmi jsou i běžci a běžkyně, by měli o Vánocích být co nejvíce se svými blízkými. Samozřejmě bychom měli být se svými blízkými co nejvíc i ve dny všední, ale když v těch se nám to nedaří, tak o Vánocích bychom si ten čas udělat měli. Proto v tyto dny mám radost, když je přístupů na stránkách co nejméně, neboť to znamená, že lidi nejsou sami, tudíž nemají potřebu trajdat po netu.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 24.12.2014
Z čeho jsem měl včera radost, byla skutečnost, že tolik lidí vyběhlo ven a ještě víc mě potěšilo, že vyběhlo tolik lidí v různých skupinách, značí to jednu věc, a sice že je to táhne, minimálně v tyto sváteční dny, k sobě. Že mají svátek i z toho, že si mohou jen tak spolu vyběhnout, aniž by měli potřebu si dokazovat, kdo je lepší.
Hodně lidí se přiznalo, že vyběhlo s lahvinkou, aby si společně připili, i to mě velmi potěšilo, protože to znamená, že i když spolu po většinu roku soupeří (v závodech, v tréninku, o holky, o kluky), tak je to zdravé soupeření, ale jinak jsou opravdoví kamarádi, přátelé a mají se rádi.
Prostě bylo toho hodně, co mě včera potěšilo a co mě přesvědčilo, že minimálně komunita, která se vytvořila kolem Běžecké školy, je lidská, nezávidí si, ba co víc, je přející, a to mě a Danu snad těší mnohem víc, než že jsme tolik lidí rozběhali.
Přeji vám krásný Boží hod a teď už rychle zavřete počítače, notebooky, laptopy, nebo na čem všem toto moje zamyšlení čtete, a běžte ven, běžte za svými nejbližšími, prostě si užívejte dnů volna vespolek!
Vložit komentář
