Varování běžeckého narkomana
V poslední době často slýchám, že "běhání je nový golf". Musím se přiznat, že tomu nerozumím. Golf jsem nikdy nehrál, ale vím, že existuje spousta dobrých důvodů, proč se tomuto sportu věnovat. Poznáte díky němu spoustu nových lidí, umožní vám strávit mnoho hodin v přírodě a především… a to považuju za opravdu geniální! … je to asi jediný pánský koníček, který se mužům podařilo svým manželkám prezentovat jako součást jejich práce. Úchvatné!
Nic z toho o běhu neplatí. Neexistuje žádný opravdu dobrý důvod, proč ho provozovat. V přírodě strávíte ve srovnání s golfem zlomek času, a to jen pobíháním, které každá rozumná bytost – jakými jsou například naše manželky – právem považuje za zcela bezpředmětné a zbytečné. Nikoho nového nepoznáte, pokud tedy nepočítáme majitele psů, kteří se vás úspěšně či neúspěšně pokusí pokousat. A pánové, naše ženy by musely být hodně hloupé, kdyby uvěřily tomu, že když se v keckách a triku plížíte k domovním dveřím, že se chystáte dělat něco důležitého pro svou kariéru.
O běhu se nedá zajímavě mluvit na večírcích, běh vám nevylepší společenský status a i když mu budete holdovat opravdu vášnivě, tak tím nepomůžete růstu ekonomiky, protože se za běh a věci kolem něj nedá utratit moc peněz. Ano, zejména firmy vyrábějící obuv se snaží přesvědčit zákazníky, že každý rok přicházejí s novou, ještě lepší podrážkou, vynalezenou obvykle v rámci kosmického výzkumu či štěpení jádra, ale navzdory této až legrační snaze si stejně většina lidí nekoupí víc než jeden pár běžeckých bot ročně. A to sotva rozhýbe HDP, což dá rozum.
Běhání samo o sobě vám nepomůže zhubnout, protože lidskému organismu trvá zhruba čtyřicet minut, než se v něm při běhu začnou spalovat tuky, a to je zhruba tak doba, kdy většina běžců právě dobíhá. Běhání není ani zvlášť zdravé, což vám potvrdí ortopedi i výrobci umělých kloubů. Běháním také nedocílíte sportovní, „vystajlované" postavy. Jen se běžte podívat k trase některého z dnes tak populárních městských maratonů nebo půlmaratonů. Uvidíte vychrtlé, nahrbené postavy s uštvaným výrazem v tváři a špatným držením těla.
Běhání bolí. I když budete deset let běhat den co den, nebude prvních uběhnutých sto metrů nikdy ani o píď snazších. Běhání způsobuje puchýře, odřeniny a další nepříjemné obtíže. A přesto si běhání podmaňuje tělo jako drogová závislost a vystavuje ho riziku nepříjemných abstinenčních příznaků, spojených s podrážděností a nervozitou. Kdo jednou začne seriózně běhat, změní tím jednou provždy svůj život. Už nikdy nebude moci říct, že je neběžcem, ale jen momentálně neběhajícím běžcem. Vždycky bude čelit riziku, že běhání propadne znovu.
Nikomu běhání nedoporučuji. Vím, o čem mluvím. Skoro patnáct let s tímhle šíleným zlozvykem bojuji, každý den s ním prohrávám a bojím se, že ho už nikdy neporazím. Jsem na to příliš velký slaboch. Dejte si pozor, ať nedopadnete jako já.
Článek vyšel v časopise EKONOM a vychází se souhlasem autora i redakce.
Vložit komentář
Mně to přijde naopak zábavné, od prvních řádek sice vidím, že je to text psaný s nadsázkou a pro pobavení, ale to jeho hodnotu nijak nesnižuje. No a jestli autorovi někdo "skočil na špek", tak je to o důvod víc nebrat vše/se tak vážně, ani ten "náš" běh.
Teda to je přesně článek podle mého gusta. Jen aby díky tomu nenapadlo více lidí běhat, protože z toho článku jasně plyne, že by se měl běh zakázat jako škodlivý a absolutně nic nepřinášející Teda až na ten běh ...... A navíc je to droga zaktivizoval bych protidrogovou brigádu a zavřel Čermáka i Miloše, že mu podlehli a šíří tuto nebezpečnou drogu dále. Obě tato individua jsem v poslední době spatřil kolem škol a dokonce školek, kde svou drogu nabízejí.
Zřídkakdy něco kritizuji, ale tohle je opravdu příšerný článek! Je mi autora líto, pokud k běhu takhle přistupuje a takhle s tím žije. Já osobmě běhám cca 5 let, zhruba 60km týdně, běhání mi udělalo parádní postavu a ano, pokud pár dní neběhám, možná mám trochu absťák, ale pak se vždycky na nastávající běhání o to více těším...
Veroniko, je mi jasné, že se Miloš Čermák ve chvíli, kdy čte tvůj komentář potutelně směje, že dostal dalšího člověka, neboť věř, že vše co zde napsal je vrcholný výkon jeho zvráceného smyslu pro humor člověka, který nedokáže být bez běhu, byť jen jediný den a to ne proto, že by běhat musel, ale proto, že si prostě den bez toho, že by ráno vyběhl, neumí vůbec představit a černou můrou pro něj byly dny, kdy běhat nemohl.
...dosti pesimistické. Pod tento článek bych se nepodepsala.
Upřímně jsem se pobavil, díky za článek!
Udělat si srandu sám ze sebe, ironie, parodie, to je třeba umět. A tady se to poněkud nepovedlo ... Upocená křeč ...
Asi nejsem úplně standardní model ženy, ale pokud má můj muž nějaký koníček hraničící s vášní, nebudu z něj tahat důvody, ale budu ho podporovat. Zvlášť když je tou vášní běh. "Muž který něčím žije" mi připadá lepší (zajímavější, zábavnější, opravdovější",...) než "muž pracující na své kariéře".
