Půlmaratonské martyrium aneb oj oj, neskákejte z TOITOI
Malé shrnutí půlmaratonského dne. Těšila jsem se. Můj sen 2:30 se mi zdál natolik reálný, že jsem ani nepočítala s jinou alternativou.
Na startu jsem si našla Miloše s plachetnicí, pozdravili jsme se a nahlásila jsem se do skupinky. Jasně, to dáš... Byla jsem v klidu, posouvali jsme se na start. Začala hrát Vltava a já slzela, tak dojemný to bylo. A pak jsme se rozeběhli. Běželo se výborně, na hodinkách průměrná rychlost 7.02, říkala jsem si, jsi skvělá, dost dobře ti to běží. Pak mě míjel Miloš... asi dobrej vítr do plachet. Profrčel kolem mě... no chvíli jsem se držela a pak míň a míň... stále jsem ho měla na dohled. Rozhodla jsem se, že si pustím mp3, celý pátek jsem stahovala tu správnou muziku. Mp3 se nechtělo, ani nevrzla, pořád něco psala, ale nehrála. Sakra.
Na pátým čekal Vladík, slunce moje jasné. Jak se ti běží? Říkám dobře... nelhala jsem, pořád jsem držela stejné tempo. (P.S. hodinky kecaj‘.) Pomalu stahujeme postavy... trio Vámos (španělský donchuan a dvě kobylky) mě totálně ničili svými nástupy, zastaveními, couváním a opětovným sprintováním. Španělština je pěkná, ale bylo jí dost. Na patnáctém kilometru mi začalo být nějak divně, na šestnáctém jsem musela do Toiky, na tu horší alternativu. Tekuté Magnesium mi nějak nesedlo, ale jako projímadlo dobrý. Svůj náskok jsem doslova „prosr...“.
Při seskoku z Toitoi jsem si brnkla o nerv na levé půlce zadku, občas se mi to stává. No a bylo po běhu... Se slzami v očích jsem táhla za sebou levou nohu a koukala, jak mi všichni mizí z dohledu... až na Vladíka. Tak pojď... Pak mě vzal za ruku a táhl. To už jsem brečela bolestí fakt nahlas. Tak nastoupil Vladík tvrďák: Pojď, vedle mě, v tempu, to rozchodíš, hlavně pojď a nezastavuj!!! Přidej, tempo!!! Hele po kiláku a půl mě to pustilo a mohla jsem se zase rozběhnout a opět sbíhání.
Na osmnáctým tableta Enervitu a šlápla jsem do toho. Na 19. nás staví policajt a sundává nám čipy. Že už to nestihneme do cíle. Zase bulím. A zase je tam můj Vladík... a říká, pojď, doběhneš to, teď teprve závodíš, teď se ukáže, jakej máš morál! Tak běžím... Mezi lidma po chodníku, vyhýbáme se turistům... Vladík mi razí cestu. Pojď, to dáš do limitu! Koukám na zadní světla policajtů, sanitek a doprovodných aut, které uzavírají závodní koridor. A nějak to jde... už je dvacátej... čtyři sta metrů do cíle... davy lidí, mezi kterýma si razíme místo... obíháme sanitky a policajty... těsně před cílem je to fakt tělo na tělo... lidi čučí a neuhnou... nahnali nás do slepý uličky... přeskakujeme ohradník a pak za skandování přihlížejících mažeme ruku v ruce do cíle... mazec! Nakonec jsme to stihli, dokonce za 2:52. Velké díky Vláďovi Šáfrovi, že jsi mě tam nenechal!:-)
Vložit komentář
moc pěkný čtení a napínavé
A ZA ROK TO BUDE JEN LEPŠÍ
moc pěkný čtení a napínavé
A ZA ROK TO BUD JEN LEPŠÍ
Nějak příliš horlivej policajt :-( zvlášť když podle času jsou v oficiální výsledkové listině i běžci s horšími časy .... ( Odkdy ale čipy odebírají policajti ? ? ?! ) Velká poklona Lence i jejímu průvodci !
To k Magnesiu patří (bohužel) – uvolní svaly nejen nohou, ale i třeba hladkou svalovinu střevní, nedejbože svěračů atd. Magnosolv, který užívám po závodech mi předepisuje gynekoložka, ani si ho sama nesmím napsat, je na předčasné kontrakce, tak moc uvolňuje svaly – křeče. A stoprocentně se po něm vždy potento :)
Radku v pohodě, neomlouvej se. Každá přínosná poznámka se počítá. Teď už vím, že stačí před startem...ionťák jsem měla jen na začátku, pak už jen vodu...lepil mi pusu. Houbičkový ráj jsem nevynechala nikde....byla jsem jak vodník ...kapalo mi ze šosu. Díky za houbičky :-) Jasně, byly to nervy.....jak píšeš, ty časem zmizí a já už budu jen plnými doušky vychutnávat každý sportovní zážitek :-)) Díky L.
Jo, tak to je Lenko s tím Magneskem jiná a omlouvám se. Každopádně bych veškerou vinu na Magnesilife neházel. Mohla to být kombinace nervy + jonťák od pořadatelů (pokud jsi neměla svůj), možná trochu jiný jídelníček před startem. Ale ze všeho nejvíce bych asi sázel na ty nervy. A ty se časem (= větším počtem startů) otupí. Hodně štěstí do dalších běhů!
Jasně Radku, já si to magnézium dávám většinou před....třeba Horskou Výzvou. Tentokrát jsem měla jedno navíc sebou...pro strýčka příhodu. Holt nesedlo...třeba tou nervozitou, třeba něčím jiným. Každopádně si ho při závodě už nevezmu. Taky poučení :-) MP3 fungovala zatím vždycky, strčila jsem ji ve frontě na start do podprsenky a asi navlhla.....taky další věc, kterou potřeba do příště vychytat :-) Jo a Vladíka se držet budu......chudák on sám by to dal za hoďku dvacet a přes to se táhnul se mnou. U stánků s občerstvením se domáhal párků v rohlíku...:-))
Ahoj Lenko,
obrovská gratulace, souhlasím s ostatními – hrdinka dne. A určitě se Vládi drž.
Moc mi promiň, ale neodpustím si jednu poznámku – nechť je Tvoje příhoda s ToiToi výstrahou ostatním. Asi jsi totiž neposlouchala/nečetla dobře Milošovy rady – nikdy, nikdy, nikdy neber při závodě něco, co nemáš vyzkoušené z tréninku! Narážím totiž na to magnesium. Vše (oblečení, boty, MP3 :-)) je potřeba řádně otestovat před vlastním závodem.
Tak to jste byli vy? Vy jste měli největší aplaus ze všech! Moderátor málem rozboural zábrany. Užasné, moc gratuluji, že jste zabojovali a nevzdali to. To je to vítězství. :)
Lenko, tomu já říkám bojovnice a souhlasím s názorem přede mnou, že tohle jsou hrdinové půlmaratonu. Při čtení slzím....Také mám za sebou pár půlmaratonů, takže vím, o čem mluvíte,jak Vám asi bylo. A závidím toho rytíře, který Vás podporoval, byl v pravou chvíli na svém místě. Velká gratulace !!
