Všichni máme rádi, když nás někdo povzbudí
Občas se mezi řádky zmiňuji o jednom velmi důležitém momentu, který mne nadchl při mé účasti v regionálním závodě v USA, kterého jsem se měl možnost před několika roky zúčastnit. Tímto momentem bylo něco, co jsem absolutně na závodech u nás postrádal. Nebyl to žádný organizační zádrhel, bylo to povzbuzení těch, kteří bojovali s tratí déle než my.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 15.2.2014
Od té doby už uplynulo pár let a mě těší, že většina účastníků běžeckých závodů, se nechová jak dříve a hned poté co doběhne do cíle:
- co nejdříve maže do šatny, aby na ně ještě zbyla teplá voda ve sprchách,
- se běží pochlubit soupeřům za kolik to dnes běželi,
- maže do fronty na párek a čaj,
- se žene za jinou podobně důležitou činností.
Protože všichni máme rádi povzbuzení. Proto mě obzvlášť těší, že už nezapomínáme na naše souputníky na trati a dokážeme je povzbudit. Protože kdo nikdy nepovzbudil svého pomalejšího soupeře, ochudí se o moc.
- Ochudí se o plamínek v očích člověka, který se rozhoří ve chvíli, kdy vidí, že někomu na něm záleží.
- Ochudil se o nového přítele, který si, byť jen v podvědomí, uchová tuto vzpomínku a ve chvíli, kdy mu bude ouvej, mu vše vrátí. Proč. Jednoduše proto, že tento člověk si bude pamatovat, jak jemu tohle povzbuzení vlilo do žil nové síly a už nikdy nebude myslet po proběhnutí cíle jen na sebe, ale bude se zajímat i o to jak se běží těm, kteří jsou ještě za ním, zatleská jim a přidá povzbudivé slovo.
Není krásnější pocit vidět radost a překvapení v očích člověka, který najednou zjistí, že běh a běhání není jen o měření sil jednoho s druhým ale také o sounáležitosti. Běh jako jeden z fenoménů, které doslova a do písmene hýbou dnešním světem, je sice individuálním sportem, který člověka dokonale prověří, jak po stránce fyzické, tak psychické, ale také sportem lidí, kteří výrazně více než jiní, vnímají co se kolem nich děje. Je to dáno tím, že při běhu se otvíráme, shazujeme obruče a stáváme se velmi otevření. Kdo běhá ví o čem mluvím. Nezapomínejte na to ve chvíli, kdy se z ostatních stávají soupeři a povzbuďte ty, co tentokrát zůstali za vámi.
Vložit komentář
Teda na závodě jsem byl jen jednou, ale byl jsem moc zničený na to abych se ještě honil do nějaké fronty. Pořadatelé dali hned vedle cíle jako první pomoc kýbl ionťáku a nakrájený banány, takže jsem ještě chvíli vydržel poblíž a na střídačku jsem povzbuzoval a drancoval občerstvení:)
Vidíš, teď je mi konečně jasný proč VŠICHNI mají rádi Sáru (která všechny krákáním povzbuzuje) a na mě VŠICHNI kašlou (protože já na ně na trati taky kašlu) :-)).
díky Miloši za tuhle valentýnskou message! myslím že v tom Améru lidi fakt tvrdě pracujou a musej se otáčet a nýst za sebe odpovědnost daleko víc než my v tom našem pečovatelském státě, takže když už nazujou ty svoje najky, chtějí se radovat a běhat na pohodu a protože radost sdílená je vždycky větší a voni jsou zdraví pragmatici, tak se taky rádi povzbuzujou :-)
