Přestala jsem běhat proto, že musím, a začala jsem běhat proto, že chci
Jmenuji se Kamila a je mi 23 let. Na Milošovu nabídku stát se dobrovolníkem, nechat si sestavit tréninkový plán na míru, pravidelně podávat report a zaběhnout hradecký půlmaraton jsem reagovala s nadšením. Třeba se mi podaří nadchnout i další čtenáře.
Moje běžecká story začala loni v dubnu, když jsme se se dvěma kamarádkami přihlásily na štafetu kolem jablonecké přehrady. Každá jsme měla uběhnout 3 300m. Naše příprava spočívala ve dvou 20ti minutových výbězích. Byly jsme přesvědčené, že tak krátkou vzdálenost dáme i bez kondice. Ano uběhly jsme, ale bylo to šílené (alespoň pro mě). Rozeběhla jsem se jako o život, spoustu lidí předběhla a posledních 2,5 km jsem musela dojít. Mezitím samozřejmě všichni předbíhali mě, až do té doby, kdy nezbyl nikdo, kdo by mě předběhnout mohl. Na závěr jsem byla zklamaná, že neuběhnu ani tak „krátkou" vzdálenost.
Naštěstí jsem to nevzdala, chodila běhat a postupně prodlužovala trasu. Dlouho mi trvalo, než jsem si koupila běžecké boty. Pořád mi to připadalo nepatřičné – já, nesportovec, si budu kupovat drahé boty na běhání? Co když toho vzápětí nechám? Naštěstí se tak nestalo. Absolvovala jsem další dva závody na 10 a 21km. Vždy s rozestupem půl roku.
Dříve jsem si připadala spíše jako sportovní antitalent. Chodila jsem sem tam běhat, ale bylo to pro mě spíše utrpením. Pak mi došlo, že když zpomalím, víc toho uběhnu a mám z toho radost. Sport jsem dělala především s jedním cílem – zhubnout. Nyní případnou ztrátu kil beru jako vedlejší bonus, už to není hlavní motivátor. Přestala jsem běhat proto, že musím, a začala jsem běhat proto, že chci. Získala jsem díky tomu i větší sebedůvěru. Uvědomila jsem si, že když si člověk pro něco rozhodne, všechno jde.
Nyní věřím, že se posunu na další level. Pod Milošovým dohledem a dohledem příp. čtenářů budu muset dodržovat tréninkový plán. To jsem nikdy nedělala. Čtu sice Milošovi rady jak běhat a neběhat, ale k srdci si je příliš neberu. Protahování a závěrečné zpomalování je moc velká nuda. Systém fartleků mi přijde šíleně komplikovaný, stejně jako počítání a hlavně dodržování tepovky. Sporttester jsem si koupila, ale po prvním výběhu jsem zjistila, že ta tepovka co Miloš radí, mi dovoluje zařadit rychlost „šnek" a já jsem přitom zvyklá na tempo „pes na vycházce“. Sporttester od té doby používám jen jako stopky.
Uvidíme, co mi Miloš do tréninkového plánu vymyslí. Jenom doufám, že nebude obsahovat složité vzorečky a rovnice. Zatím si nedokáži představit, že moje pobíhání dostane řád.
Vložit komentář
