Jak se stal Emil Mladým mužem
Emilek se nám narodil ve dvaadvacátém na podzim, to znamená, že do školy začal chodit v září 1929. Krach na newyorské burze ho tedy zastihl jako novopečeného prvňáčka.
Určitě o tom ještě neměl žádný pojem, snad zaslechl vzrušené hlasy dospělých, postřehl něco z napětí v jejich tvářích. Možná ani to ne, vždyť Amerika byla daleko. Ale ne až zas tak daleko, konkrétní dopad krize se sice dostavil později, ale s o to větší intenzitou. Naše malá ekonomika byla orientována především na export a okolní země omezily dovoz.
Následuje nutně pokles výroby a z toho vyplývající nezaměstnanost,
na podzim v jedenatřicátém půl milionu, kulminuje na jaře 1933 s téměř milionem nezaměstnaných. Přicházejí protesty, hladové bouře. Frývaldovská stávka v listopadu 1931, osm mrtvých, třináct těžce zraněných. A z Jeseníku je do Kopřivnice už jen co by kamenem dohodil, o tom se muselo v Tatrovce hodně mluvit.
Na pohřbu obětem policejního zásahu přednese během smutečního ceremoniálu projev poslanec KSČ a budoucí prezident republiky Klement Gottwald. Jednou právě jemu podá starosta České obce sokolské Truhlář hlášení o Emilových úspěších na olympiádě v Londýně. Jako správný sokol zahájí svůj report slovy „Bratře presidente…! Pro neznalé: Sokolové se mezi sebou oslovovali/oslovují „bratře“ a „sestro“. Z čehož vyplývá, že Gottwald musel být sokolem, nebo přinejmenším čestným členem. A malý paradox na závěr, jen o málo později bratr „Kléma“ Sokol zakáže.
Gottwald, Truhlář, Zátopek vpravo vzadu
Otec početné rodiny se má v každé době co ohánět. Nechce se ani domýšlet, jak je možné za krize uživit sedm dětí. Ředitel Tatrovky Hans Ledwinka sice ještě stále vysílá své vozy na závody do zahraničí, zároveň ale také zavádí čtyřdenní pracovní týden.
Tatrovka na Rudém náměstí
Zátopek starší si práci udrží. Přestože je komunista, cítí nyní, že musí držet hubu a krok, živí sedm hladových krků. Hlady snad moc netrpěli, ale bídou určitě ano. Jednou na silnici před dvojdomek Zátopkových vyvezou několik fůr škváry. Bystré tatínkovo oko v ní objeví malé kousky nespáleného koksu. Ostatní se jdou koupat na Lubinu, Zátopkovic děti přebírají hromadu škváry. V poledne otce čekají na dvorku jako nastoupená jednotka, každý hrdě třímá nějakou nádobu plnou koksu. Tatínek má radost: „Vysypat do sklepa!“, zavelí. Jenže děti znají dobře svého otce, takže hned jak zajde do domu, všichni si ukryjí uhlí na zítra. Takhle celý týden poctivě sbírají uhlí, než je škvára rozježděna a zašlapána do silnice. Snad z té doby pramení Emilův věčný hlad, na který vzpomínají všichni, kteří ho v těch dobách znali. Pořádně se nají až po válce, a to kdo ví jestli…
„Šel Mikuláš po silnici, zastesklo se mu po slivovici, hej hééj, hej hééj, Mikuláš je vožralej“, zpívá nad sklenicí piva Emil malé holčičce v roztomilé čepičce v německém dokumentu Hanse-Dietra Grabeho z roku 1980. Možná se to zdálo tvůrci filmu vtipné, možná mu to přišlo „schön“. Ono to ale vůbec není hezké, působí to trapně, strojeně a je mi z toho za Emila trochu smutno. Navíc zpívá děsně.
Emil v hospodě
On vůbec asi Emil rád zpíval, ve všech dokumentech, kde je s Danou, se rád připojí, nebo sám zpěv iniciuje, nejlépe lidovky za doprovodu cimbálovky. Přitom mu Dana kdesi vytýká, jak jí to kazí, že zpívá falešně. A ona narozená v rodině slovácké malérečky to musí vědět nejlépe. U nich doma se zpívalo neúnavně, hlavně když se sešla společnost u vína, což bývalo hodně často. Však ji Emil také zkoušel přes zpívání balit, chodíval za ní, aby se mohl naučit zas nějaké nové „pěsničky“.
Zpěv také rozhodl o Emilově dalším osudu. Ve čtrnácti vychodil měšťanku a na otcovo přání se měl stát učitelem, skládal zkoušky na učitelský ústav v Příboře. Kantor musel být tehdy především dobrý zpěvák a muzikant, odmítavá odpověď přišla s odůvodněním, že nemá dostatečný hudební sluch. Ale Emil je jinak chytrý a nadaný žák, tak přijde na škole zvláštní nabídka, pokud prý zopakuje čtvrtou měšťanku, na školu se příští rok určitě dostane. Teď se projeví tatínkova výchova a Emilův smysl pro spravedlnost. Před očima má rudo. Odmítá chápat, proč by měl opakovat on, dobrý student, který absolvoval s vyznamenáním. To přeci není správné. Sám si hledá zaměstnání, nechce po rodičích, aby ho dále vydržovali.
Emil s rodiči
Uvažuje o Tatrovce. Tam by se dostal, ale po vyučení by byl pravděpodobně propuštěn, však ví, jak se táta pořád bojí, když se chystá další propouštění. Až poradí kamarád Zdena Mikulec, který přijel na dovolenou ze Zlína: „ Pojeď se mnou a bude z tebe baťovec!“ Tatínek ho ještě vyprovodí na nádraží. Emil úspěšně složí zkoušky a stane se Mladým mužem v Baťově Zlíně.
Vložit komentář
