Chlapci, ještě mám formu
Zazvonil mi telefon. Byl to můj editor z deníku Sport. „Hašek ukončil kariéru. Potřebujeme o tom sloupek“, řekl šišlavě. Ten chlápek má totiž nové zuby a s protézou se ještě nenaučil pořádně mluvit. Sám mám umělé zuby už pět let a nemůžu si je vynachválit, i když je jasné, že syrový steak jsem musel vyřadit z jídelníčku. Moment… ale proč o tom píšu?
Jo, že mi volal editor. Pamatuju se, jaký to býval klučina, když mě před pětatřiceti lety požádal o první příspěvek do Sportu. Tehdy ještě tyhle noviny vycházely na papíře, mně bylo čerstvě přes čtyřicet a on… no vždyť to píšu, úplný klučina, snad si ještě dodělával školu. Proč jsem si na to zrovna teď vzpomněl, hrome? Stáří je hrozná věc, řeknu vám.
Už vím, editor mi volal kvůli tomu článku o Haškovi. Že už poosmnácté ukončil kariéru a americká média spekulují o tom, jestli se ve svých 79 letech bude spíš věnovat byznysu, anebo se vrátí k rekreačnímu basketbalu. Hrome, jak to mám vědět? Ve svém věku jsem rád, že udržím moč, a největší záhadou pro mě vždycky bylo, že ten démon stojí celou třetinu v bráně a nemusí jít ani jednou čůrat.
Ale o tom psát sloupek nemůžu, to je jasné. Když Hašek skončil kariéru potřetí nebo počtvrté, tak jsem o tom taky psal článek. Něco v tom smyslu, že opravdový sportovec se pozná tak, že pozná, kdy má odejít. A že by neměl škemrat o angažmá jenom proto, že byl kdysi legendou a že je pořád jakžtakž ve formě. Ale kdo mohl tušit, že pár měsíců na to podepíše další smlouvu?
Ono je to fajn, že my starší pořád dostáváme šance. Když v roce… kdo si to má pamatovat? …prostě když byla olympiáda v Londýně, tak se jí zúčastnilo 187 sportovců přes čtyřicet. „Šedí vlci dorazili na sportoviště.“ Ale on to byl začátek. Někdo těm vlkům zapomněl říct, že je čas stáhnout ocas mezi zadní a odebrat se na odpočinek. Vážně nikdo neví, kdy a kde to skončí.
Znám to, taky už tenhle sloupek píšu pětatřicet let a tlačilo se na moje místo pár mladých vlčáků. Ale vždycky jsem jim říkal: „Opatrně, chlapci! Ještě jsem ve formě a diriguju to tady!“ To máte podobné jako v té bráně. Naučíte se pár triků a pak je opakujete tak dlouho, dokud vám za to někdo platí.
Mohl bych napsat, že se díky vědě posouvají hranice lidských možností a že lidstvo vyhrává boj nad přírodou. To zní docela dobře! Anebo bych to mohl napsat opačně, něco v tom smyslu, že se s přírodou bojovat nedá a že se ten Hašek šeredně mýlí, když si myslí, že to uhraje.
No nic. Co jsem to… jasně, musím dopsat tenhle sloupek. O starých lidech ve sportu. Všechno to začalo v jednadvacátém století. Moment… zase mi zvoní telefon. Je to ten můj editor. Měl bych to zvednout, protože asi mi něco chce. Nejspíš už uzávěrka. Ale to si myslí, že jsem dorostenec a už mám sloupek napsanej? Momentík, prosím vás.
Jsem tady. Jo byl to on. Že nemám psát o Haškovi, ale o nějakým chlápkovi, co ve 100 letech vyhrál dostihy. Prej v Pardubicích. Jmenuje se… Váňa? Znáte ho?
Autor je vedoucím serveru REFLEX.cz
Článek vyšel v deníku Sport a vychází se souhlasem autora
Vložit komentář
Já ty Milošovy články muluju. Jako vždy úžasné.
