Čí je Ivana Sekyrová? Naše!
Snad každý, kdo v České republice běhá, hltá v těchto dnech všechny zprávy o Ivaně Sekyrové – běžkyni z lidu. O běžkyni, s níž se může kdokoliv identifikovat, protože žije ve srovnatelných podmínkách jako většina těch, co běhají. Bohužel těch zpráv, hlavně v hromadných sdělovacích prostředcích, zatím moc nebylo. Ale je tu první vlaštovka – Hospodářské noviny, které v dnešním vydání přináší s Ivanou celostránkový rozhovor.
Rozhovor vede s Ivanou Petr Honzejk, který sám amatérsky běhá, takže ví, o čem to je, a jeho otázky jsou opravdu fundované. Pokud jde o Ivaniny odpovědi, tak ty hodnotit nebudu, protože bych vám moc napověděl. Každopádně dnes ráno povedou mé kroky do nejbližšího stánku s novinami, abych si Hospodářské noviny koupil.
Abych vás trošku naladil, tak přináším malou ochutnávku:
HN: Pokud bychom chtěli najít na letošní olympiádě něco z naprosto původní olympijské myšlenky, byl by to nesporně příběh Ivany Sekyrové. Čtyřicetiletá gymnaziální učitelka ze Sokolova se v absolutně amatérských podmínkách dokázala kvalifikovat na start olympijského maratonu a výborným časem 2:37:14 se zařadila přesně doprostřed startovního pole, ve kterém naprostá většina běžkyň měla nesrovnatelně lepší podmínky k tréninku. Aniž bychom podceňovali medailisty, její příběh patří k nejinspirativnějším, které londýnské hry přinesly.
HN: Při svém prvním maratonu v životě jste splnila olympijský limit, v Londýně jste také předvedla výborný výkon... jak se tohle amatérovi přihodí?
Dříve jsem běhala na dráze docela úspěšně 400 metrů překážek. Po mateřské jsem to zkoušela dál, nebylo to sice úplně špatné, ale na špičkové úrovni to už nešlo. Začala jsem běhat na Karlovarsku tamní běžeckou ligu a úplně mě to vtáhlo. Jednou jsem se vsadila, že zkusím uběhnout půlmaraton. Docela se to povedlo, až mi vytrvalci nechtěli věřit, že neběhám dlouhé tratě už dávno. No a nakonec mě lidé kolem mě vyhecovali, abych zkusila maraton. Když jsem kývla, nechtěla jsem ho uběhnout jen tak na půl, chtěla jsem se otestovat a dostat ze sebe maximum. Proto jsme společně s mým trenérem Milanem Kalouskem oslovili zkušeného běžce Miloše Škorpila, ten vymyslel tréninkový plán, já ho splnila a bylo to.
HN: Napadlo vás před rokem, že byste mohla běžet na olympiádě?
Nenapadlo. My jsme se téhle možnosti vždycky spíš smáli. Mysleli jsme si, že si jednou dvakrát zaběhnu maraton, pokusím se o titul mistryně republiky a pak už budu běhat pro radost veteránské závody do vrchu, což mě baví. To, že jsem se dostala do Londýna, je prostě neskutečné. Pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Na startu bylo 118 závodnic, porazila jsem 50 olympioniček z celého světa. Jsem „zlatej střed“. Teď mám olympiádu za sebou a nevím, co budu dělat dál. Vidím před sebou strašný prázdno.
Ivana má v sobě nyní prázdno, ale to opravdu jen pro tuto chvíli. Z dalších jejích odpovědí zjistíte, že byť má nyní v sobě prázdno, tak někde uvnitř dobře ví, jak ho zaplnit – během. Jak jinak. Takže vy si nyní skočte do tý trafiky, aby se vám nestalo, že pak už jen najdete na místech, kde obyčejně leží Hospodářské noviny, prázdno.
Vložit komentář
Byla jsem při tom.
V pátek 24.5.2013 jsem viděla Ivanu Sekyrovou, když na ME v Úpici vyhrála závod na 10 km v silničním běhu.
Tímto ji posilam obdivnou gratulaci.
Ahoj Miloši, mohl by jsi napsat co Ivana dělal ten den po závodě a hlavně další dny. Co jsi jí naordinoval za běhy na regeneraci, a taky můžeš napsat jak jste tam potom pařili.:-)
Ultra? :) Trenér by na to byl.
Už běžíííííííím :)
