Úsměv na život a na smrt
Běhal s úsměvem na tváři. Tak to o něm napsal Christopher McDougall v knížce Zrozeni k běhu, bibli mnoha běžců i v Česku. Je vlastně jejím hlavním hrdinou.
Osmapadesátiletý ultramaratonec Micah True běhal s Indiány, kteří podle něj nalezli v běhu recept na štěstí, zdraví a dlouhověkost. On sám ho však nakonec nenašel. Zemřel letos 27. března. Podle výsledků pitvy, které byly zveřejněny až tento týden, bylo příčinou smrti selhání srdce.
Pro mnoho lidí se to zdá být neuvěřitelné. Micah True byl nejen v mimořádné kondici. Posledních dvacet let běhal prakticky každý den a naběhal přes 1000 kilometrů měsíčně. V zimě trénoval v Mexiku, v létě se vracel do Colorada, kde pracoval. Ale poté, co ho proslavil McDougall, se už celkem dobře uživil jako běžecká celebrita. Média ho řadila mezi nejvíce inspirativní Američany.
Nebýt na ni tak příliš mladý, měl by krásnou smrt. Zemřel při běhu, uprostřed slunečného rána. Přátelům nahlásil, že si naplánoval necelých dvacet kilometrů. Když se ani po několika hodinách nevrátil, vydali se ho hledat. Do pátrání se zapojilo několik záchranných týmů a dvě helikoptéry. Byl nalezen až po čtyřech dnech, částečně ležící v potoce.
Náhlá a nečekaná smrt mnoho lidí zaskočila. Micah True byl ve skvělé kondici, den před smrtí ve výborné formě absolvoval šestihodinový běh. Vrátil se s úsměvem na tváři, jako vždy. Tak jak je možné, že mu selhalo srdce? Přičtěme k tomu další medializované smrti sportovců. Na zástavu srdce zemřel 26letý norský šampion v plavání Dále Oen, ze stejných příčin zkolabovala před cílem běžkyně na maratonu v Londýně. Té bylo něco přes třicet a sport byl její největší koníček.
Jak to, že tito zdraví a na první pohled nezničitelní vytrvalci umírají? Není to nakonec tak, že běh a fyzická aktivita jsou pro lidi nebezpečné? Nemají pravdu ti, kteří před ranním během či večerní vyjížďkou na kole dávají přednost pohodičce na gauči? Nemají! Dlouhodobé studie provedené na velkých vzorcích sportovců (řádově tisíce) prokázaly, že se sportovci (účastníci Tour de France z let 1930 – 1964 či bývalí hráči americké NFL) dožívají vyššího věku a v lepším zdraví. Tečka.
Jak je možné, že výše zmínění sportovci zemřeli? Prostě se to stává. Na infarkt umírá na Zemi jeden člověk každé dvě, tři minuty. Ale když je mezi nimi slavný člověk, či ještě lépe slavný sportovec, jeho smrt bude mít o publicitu postaráno. A berme spíš jako ironii osudu, že někdy zemře ten, který byl se sportem, či konkrétně během, spojen jako ikona, inspirující a získávající ostatní. Platilo to pro zakladatele joggingu Jima Fixxe i Micaha True.
Ale je tu ještě jeden faktor. Kondice a opojení z běhu mohou dávat falešný pocit o nezničitelnosti. Když lékaři pitvali tělo mrtvého ultramaratonce, s úžasem zjistili, že nemá zdravotní záznamy. Ani jeden. Ukázalo se, že za dvacet let asi ani jednou nenavštívil lékaře a neabsolvoval ani tak základní vyšetření jako změření tlaku. A to lékaři dobře vědí, jak je mužská schránka po čtyřicítce křehká. Jen si to my sami nepřipouštíme.
Není však jisté, jestli by mu návštěvy doktorů zachránili život. Jediné, co víme s jistotou, je to, že běhal i zemřel s úsměvem na tváři. Aspoň očití svědci, kteří našli tělo, ho tam prý stále viděli.
Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora
Vložit komentář
