To je toho, to by to moje holky daly taky
… kdyby chtěly, prohlásil jeden známý trenér na adresu úspěchu Ivany Sekyrové poté, co se výkonem 2:34:23 kvalifikovala na olympijský maraton v Londýně. Nebo že by to snad prohlásil na mou adresu?
Když jsem to slyšel, zasmál jsem jak už dlouho ne. Nic proti jeho holkám, možná, kdyby chtěly, tak by to daly. Asi ale nechtějí, protože se o nich jako o možných adeptkách alespoň se o limit poprat vůbec nemluvilo. Ale to je jejich věc, tady jde spíš o toho pana trenéra.
Ale chápu jej, o jednom jeho svěřenci se již pár let píše jako o spasiteli českého běhu, tedy vždy na jaře, pak už o něm není moc neslyšet. Ten kluk běhá opravdu dobře a rozhodně by mohl běhat ještě lépe, kdyby. Kdyby ten, kdo jej trénuje, nebyl ještě jeho manažerem. To je totiž smrtelná kombinace pro možný rozvoj jeho talentu, i pro dotyčného trenéra. Musí totiž řešit jednu zapeklitou otázku: Máme jet na další závod a vydělat nějaký tintili – vantili, nebo se „odpovědně“ připravovat, aby kluk dostál tomu, co si od něj všichni slibují.
Smrtelná kombinace je to i z toho důvodu, že kluk nevydělává jen na své živobytí, ale i na živobytí svého manažera. Ne každý je Milan Kalousek, který to dělá prakticky zadarmo, protože mu jde o věc a o to, aby Ivana běhala stále lépe.
Takže se vracíme zase k těm holkám. Možná, že by to ty holky daly, kdyby nebyly „nuceny“ vydělávat. Taky to může být ale tím, že pan trenér je dobrý trenér, ale bohužel velmi slabý kouč – motivátor. Nebo je ale naopak dobrý motivátor, jen holt motiv, který volí, není tím motivem, který by někoho z jeho svěřenců dovedl na olympiádu, i když jej často zavede na nejvyšší stupeň vítězů v regionálních bězích.
Že jsem se dobře rozvášnil? Máte pravdu, rozvášnil. Ta hláška neuráží mě a ani Ivanu, ona leccos odhaluje ze zákulisí českého běhu – a sice že: „Košile je bližší než kabát“, tedy abych to přeložil: „Kde je malých cílů, nemůžou být velké výkony!“
Ivana dokázala celým svým sportovním životem, že jí rozhodně velké cíle nejsou cizí, proto se dokázala na olympijský maraton v Londýně dostat. A taky měla ohromné štěstí, že potkala Milana Kalouska, který je srdcařem a ne mamonářem. A pak znáte to: „Štěstí přeje připraveným,“ a Ivana byla dobře připravená – dobře namotivovaná, a to i pomocí podobných výšplechtů, protože na ně nemá cenu reagovat jinak, než činy, takže jakou jinou odpověď by mohla Ivana poslat, než že se včera stala mistryní České republiky v běhu na 10 kilometrů na dráze, časem 35:12!
Jo, život je šprýmař a mně se líbí jeho šprýmy komentovat.
Vložit komentář
Ale takovych potenciálních světových rekordmanů, olympijských, světových, evropských a jiných mistrů bylo, je a bude vždy mnohonásobně více než těch kteří se o to alespoň pokusili. Když jsem byl dorostenčík tak jsem možná také trousil takové nesmysly: "kdybych já chtěl ...". Alespoň je se čemu zasmát a každý člověk s trochou nadhledu ví, že ještě před pár měsíci se všude brečelo jak jsou ty OH limity na mar. kruté a nikdo je nemůže splnit a vono je tady A-čková limitářka... Z nebe Ivana nespadla a ten limit také ne. Zdá se že ona opravdu chtěla, ale bez toho podmíňovacího způsobu. Nezbývá než smeknout.
Milan S.
Miloši, věřím, že výkon Ivany bude motivovat i další české ženy, aby se ještě o olympiádu nebo později o MS porvaly. Ivana si nyní může svou slávu vychutnat, na Petru K. či Petru P. toto třeba ještě čeká. Držím všem palce!
Taky by mě to zajímalo, ale divil bych se, ze by si někdo dovolil tohle veřejně publikovat.
Pánové, bylo to publikováno pouze per huba, takže na webu nikde, jak píše Milan (a divil bych se též, kdyby to dotyčný napsal), nenaleznete, proto jsem jej také nejmenoval.
Mohu se zeptat, na jaký komentář tento článek navazuje? Jestli jde o nějaký na webu zveřejněný rozhovor...
