logotype Archiv - Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Prodejte halu Hušákovi

Prodejte halu Hušákovi

Zůstane mužem, který českému sportu dal „čuchnout" k miliardám, pak je vrazil do vzdušných zámků v Libni a nakonec ho o ně definitivně připravil. Teď ve stručnosti příběh Aleše Hušáka ve vedení firmy Sazka.

Bývalý boss o sobě dal nedávno vědět, když poskytl rozhovor deníku MF Dnes. V něm si stejně jako jiní zkrachovalí byznysmeni takzvaně cintal pentli (že se snaží odpočívat, cestuje po světě, věnuje se rodině a chce studovat), aby se nakonec svěřil i s tím, že by z pozůstalosti Sazky měl zájem o dvě položky: vinařství a bývalou Sazka Arénu.

Hušák má, nijak překvapivě – dobrý vkus. Víno z vinařství Kolby je vyhlášené a hala je něčím, co nepochybně přežije současnost. Byla předražená o miliardy, namastili si na ni kapsu divní lidé i divné firmy a potopila „nepotopitelnou" společnost. Je to pravda? Ano, ano, ano.

Ale spousty slavných baráků provázely v jejich historii nejasnosti, skandály i šméčka. Po čase se už nikdo neptá, jak to na začátku bylo. Troufám si tvrdit, že podobný bude i příběh libeňské arény. Byť se dnes může zdát, že jde o naddimenzovaný projekt bez ekonomického využití.

Jenže hala zásadně změnila k lepšímu sousedství. Kdo tu čtvrť pamatuje předtím, tak ví, o čem je řeč. V zaplivaném okolí zkrachovalých továren vyrostly moderní bytové projekty, kancelářské budovy i obchodní centrum. Bez haly by nic z toho nebylo.

S pobaveným zájmem jsem si před pár týdny přečetl, že nový management Sazky odstranil sochu Lavička neřesti, jež stála před sídlem Sazky od roku 2001. Sochařka českého původu Lea Vivot znázornila muže sedícího na lavičce, který v ruce drží papírové noviny (no není tento fakt sám o sobě důvodem, proč tu sochu milovat?), vedle sebe má několik svazků bankovek a před ním klečí žena s hlavou v jeho klíně.

Nejzajímavějším faktem je oblečení dotyčné ženy. Stručně řečeno je jí vidět pod sukni… a protože nemá kalhotky, je to pohled jako z pornografického magazínu. Sochařka prý plnila zadání tehdejšího ředitele Hušáka, který chtěl, aby znázornila Sazku coby firmu poskytující štěstí. Bulvár tehdy spekuloval i o tom, že se muž na lavičce údajně velmi podobá mladému Václavu Havlovi.

Lavička neřesti

Samoúčelná provokace, nebo umění? Těžko rozhodnout. Ale možná je to bronzová píčička opravdu vyjádřením umělecké svobody dotyčné sochařky. Každopádně vzniklo dílo, které může přežít současnost. Bez ironie. Že ho současné vedení Sazky odstraňuje coby „nemravné" beru jako špatnou zprávu.

Tím se obloukem vracím ke skomírající hale. Nemyslím si, že vedení firmy, které nemá „koule" na to, aby si nechalo sochu s odhaleným rozkrokem, je schopné zachránit megalomanskou arénu. To si žádá opravdu někoho šíleného.

A tak bych byl pro, aby ji získal Hušák. Je mi jedno ,jestli do ní bude lít peníze svoje, nebo investorů, které sežene. On je dle všeho dnes tím jediným člověkem, který pro halu udělá první i poslední. Kdo si za sto let vzpomene na nějakého Hušáka? Ale ta hala tam bude stát.

Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora

Nerudný týpek Při čtení Milošova článku mě napadl jiný název a sice: Dejte halu ušákovi, tedy někomu, kdo má za ušima – Králiku, co ty na to, měl bys na to koule?:)

Miloš Čermák foto
  • přečteno: 22456/22008×
Prodejte halu Hušákovi

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků