Bobr Cup 2011 – koupání k létu zkrátka patří
Nikdy neříkej nikdy! Znovu jsem se poučila, a přesto, že jsem přesně před rokem prohlásila, že dvakrát do stejné řeky rozhodně nevstoupím, slib jsem opět porušila a postavila jsem se na start letošního ročníku extrémního závodu tříčlenných štafet. Pořadatelé si v úvodu sice trochu postěžovali, že si bobří počasí představují trochu jinak, já jsem byla ale maximálně spokojena. Celou sobotu padaly teplotní rekordy.
Letos jsme do týmu získali novou bikerku, Kristýnu Obručovou, bylo to na poslední chvíli, nakonec se nenechala dlouho přemlouvat:-) a do Litovle dorazila společně se mnou. Na vodáckém zastoupení naší štafety se nic nezměnilo, Martina si s nástrahami řeky Moravy poradila bez nejmenšího zaváhání. Dalším členem našeho týmu pak byl ještě Saša, který zajistil potřebnou fotodokumentaci:-).
Startovalo se v pravé poledne a na trať se vydalo rekordních 263 běžců, startovní výstřel se sice trochu předběhl v průběhu odpočítávání, ale to je jen moucha. První ochlazení nás čekalo hned v úvodu běžecké části, naštěstí vody opravdu nebylo moc a se suchou horní polovinou těla jsme se bez větších potíží dostávali na protější břeh řeky. Druhá koupel přišla vzápětí, cca po 300 metrech jsme se vraceli do areálu litovelského koupaliště. Početná divácká kulisa, která lemovala břehy, vytvořila skvělou atmosféru:-).
Jak je pro mě obvyklé, chvilku to trvá, než se trochu rozběhnu, proto jsem si kontrolovala pozici na konci startovního pole. Už jsem se naučila, že v prvních kilometrech se takový závod nerozhoduje. Tady navíc se cesta poměrně rychle zužuje do pěšinky pro jednoho, proto nějaké předbíhání je možné pouze s vypětím sil a velkou opatrností, protože se noha může kdekoli zvrtnout a malér by byl na světě. Už před rokem jsem psala, že se mi tato trať hodně líbí a ani po letošku se na tomto nic nezměnilo, a jestli ano, tak jen k tomu, že se mi líbí ještě více. Loni se kvůli velké vodě provizorně upravovala, a pokud si dobře pamatuji, tak se běžel i krátký úsek po silnici, což letos nebylo a byl to čistý kros se vším všudy, skrz krásný lužní les, řeku Moravu, pole a louky, které vodu lemují z obou stran. Prostě paráda!!!
Sílu jsem začínala cítit až kolem šestého kilometru, kdy jsem začala postupně předbíhat, někteří, převážně mužští, účastníci měli výhrady k mému hrbolu za kalhotami:-), kde jsem úspěšně maskovala bidon s marťanským nápojem. A jak se mi hodil! V teplu, které panovalo, kolem 26 – 27° nebyla na 15 km trati jediná občerstvovací stanice, což si myslím, že v těchto podmínkách by bylo velmi vhodné a vidím to jako asi jedinou černou tečku na celé sobotní akci. V předposledním kilometru jsem totiž míjela běžce, evidentně dehydratovaného, motal se kolem cesty, nabízené pití ale odmítl, a nakonec, myslím, že nedokončil. Škoda.
Štafetu ohlodanou od bobra jsem předávala Kristýně za 1:15:04 z desátého místa v ženských týmech. Kristýna rozjela opravdu moc dobře a její čas 1:12:58 na 25 km znamenal 7. místo mezi ženami v biku. Poslední v řadě startovala Martina, a časem 0:30:38 se zařadila na 5. pozici v naší kategorii. 2:58:39 – tak to je náš celkový čas, který nám přinesl celkově 8. příčku mezi ženskými štafetami!!!
Co říct závěrem? Uplynulá sobota zkrátka stála za to! Perfektní závod, hromada lidí, bezchybné počasí, neskutečné, aby 1. října bylo bezmála třicet stupňů, skvělý doprovodný program. Za rok se budeme těšit:-).
Vložit komentář
Gratuluju a moc hezky napsaný :-)
A jsem ráda, že sis to dala znova :-)
Ahoj, taky jsem to běžel a napsal bych to stejně jako ty – prostě paráda.
Jenom jedna věc byla odlišná – začal jsem cítit sílu od začátku a na sedmým jsem ji začal ztrácet :-)) Jinak gratuluji ke skvělému času. Ať to běhá.....
