Běh jako pouť a cesta
Nejspíš to začínáte pociťovat sami na sobě, ostatně jinak byste nezavítali na stránky Běžecké školy, či se nezajímali o věci spojené s během a běháním. O čem mluvím? Nabízelo se přidat ještě – když mluvím o běhání, ale to už použil Haruki Murakami jako název pro svou knihu, která je spíš o něm, o jeho běhání, já mám nyní na mysli běhání jako:
Tento článek vyšel na Běžecké škole 15.9.2011
- životní pouť,
- vyjádření životního postoje,
- vyjádření životního názoru,
- společenskou událost,
- životní pouť – nalézání sebe sama
- představení sebe sama světu – druhým
Možná byste našli ještě další rozměry toho, co v životě člověka představuje ten krásný a ladný pohyb, při němž se člověk vznáší pár centimetrů nad zemí a jenž člověk nazývá běh, run, Laufen…
Jistě, je zde i ten rozměr sportovní, v jehož rámci se jeden člověk snaží zvítězit nad druhým, nechci přímo psát: porazit druhého, i když „bohužel" tento rozměr v běžeckých kláních také je obsažen. Ale neměl by být. Vždyť při běhu jde hlavně o to nalézt sebe sama, svou lidskou podstatu, svou životní cestu, nezřídka i svého životního partnera či partnerku. Boj, ten nemá v běhu co dělat, a to ani v podobě boje se sebou samým, vždyť kde bychom se měli lépe naučit spolupracovat, než při spolupráci svého těla se svou myslí, se svou duší?
Vložit komentář
Běh jako životní styl, běh jako způsob putování, běh pro zdraví duše i těla, běh s přáteli, to vše je základ a skvělé.
Proč ale skoro všichni chceme uběhnout 1 km, 5 km, 10 km, půlmaraton, maraton, pak mít desítku pod hodinu, 50 minut, 40 minut, maraton pod 4 hodiny, či 3 hodiny, či vyhrát závod nebo aspoň porazit Frantu, když všechno toto je pomíjivé a vesměs jen relativní? Není to přece jen v naší přirozenosti, podobně jako u zvířat, kde uspějí hlavně rychlejší a/či šikovnější? Nevím, dost o tom v poslední době přemýšlím, v posledních dnech obzvlášť. Dospěl jsem ale třeba k tomu, že na každém závodě bude někdo první, někdo uprostřed a někdo poslední, a kdyby nebylo těch posledních, nebylo by ani prvních. Jenže, když je člověk prvni, tak ho většina obdivuje, když je poslední, tak se mu většina vysmívá. A když zaběhne rychleji či dál, tak se vesměs cítí lépe, než když zaběhne pomaleji či blíž, což opět souvisí i s tlakem společnosti na stálý růst výkonu, v čemkoliv, i v běhu ...
Petře, máš pravdu, že člověk i v běhu podléhá často tlaku doby, tlaku společnosti na výkon, ale oproti normálnímu životu, kdy ten tlak působí zvenčí, při běhu si ho v uvedených případech, vytváříme sami (zevnitř) a to máme, nebo bychom měli mít pod kontrolou. Ostatně běh je sport a to znamená relax, takže bychom měli při něm relaxovat a zbavovat se stresu, který do našeho života přináší běžný život.
Běh jako životní styl, běh jako způsob putování, běh pro zdraví duše i těla, běh s přáteli, to vše je základ a skvělé.
Proč ale skoro všichni chceme uběhnout 1 km, 5 km, 10 km, půlmaraton, maraton, pak mít desítku pod hodinu, 50 minut, 40 minut, maraton pod 4 hodiny, či 3 hodiny, či vyhrát závod nebo aspoň porazit Frantu, když všechno toto je pomíjivé a vesměs jen relativní? Není to přece jen v naší přirozenosti, podobně jako u zvířat, kde uspějí hlavně rychlejší a/či šikovnější? Nevím, dost o tom v poslední době přemýšlím, v posledních dnech obzvlášť. Dospěl jsem ale třeba k tomu, že na každém závodě bude někdo první, někdo uprostřed a někdo poslední, a kdyby nebylo těch posledních, nebylo by ani prvních. Jenže, když je člověk prvni, tak ho většina obdivuje, když je poslední, tak se mu většina vysmívá. A když zaběhne rychleji či dál, tak se vesměs cítí lépe, než když zaběhne pomaleji či blíž, což opět souvisí i s tlakem společnosti na stálý růst výkonu, v čemkoliv, i v běhu ...
Petře, máš pravdu, že člověk i v běhu podléhá často tlaku doby, tlaku společnosti na výkon, ale oproti normálnímu životu, kdy ten tlak působí zvenčí, při běhu si ho v uvedených případech, vytváříme sami (zevnitř) a to máme, nebo bychom měli mít pod kontrolou. Ostatně běh je sport a to znamená relax, takže bychom měli při něm relaxovat a zbavovat se stresu, který do našeho života přináší běžný život.
