Vzít do Zaječí(ch)
Ve čtvrtek a v pátek jsem zavítal do moravské vísky – do Zaječí. Co tady? Term – tedy značky Mizuno, Teva a Merrell zde představovaly své kolekce na jaro roku 2010. Před tím mě nikdy ani nenapadlo, že pokud chci jít s dobou, tedy být v obraze, možná bych měl ale říci, pokud chci být napřed – musím vzít do Zaječí. Doba je však divná – to víte, je ta krize :).
Celá předváděčka se odehrávala ve Vinařství u Kapličky. Nutno předeslat, že stavba, v níž naleznete vinařství, vinárnu, vinotéku, sklep a penzion, byla postavena nedávno na zelené louce, ale s takovým citem, jako by zde stála od nepaměti. Objekt je položen pod zeleným hájkem a z ostatních stran se prostírají vinice. Pro člověka, majícího estetické cítění, je to prostě ráj pro oči a pohlazení pro duši.
Jen s tím názvem měl pan majitel trošku problém, protože pocestní, kteří sem dříve zavítali, hledali tu kapličku. Takže aby nemusel odpovídat na neustále se opakující dotazy po kapličce, nechal jí nad penzionem v háji postavit :).
Víno tu mají rozhodně výborné, koštování se protáhlo, barvy svítání oznamovaly příchod rána, když jsme v pět hodin odcházeli do postelí.
Ale to nebylo to hlavní, proč jsem sem přijel. Jak už v úvodu naznačeno, probíhala zde předváděčka. Já byl pozván na tu od Mizuna. Jednak, abych řekl prodejcům něco o svých aktivitách – Školním maratonu, Vyslancích pro Paraple, Běhu Charit, Odpolednech na prodejně, představil Běžeckou školu, co společně s Mizunem pro ně a hlavně pro běžce chystáme a také proto, abych si s těmi, co budou chtít, zaběhal.
Hlavně to poslední mě nadchlo. V půl sedmé večer, na kdy byl ohlášen výběh, se sešlo před vinárnou více jak dvacet lidí.
Tohle je velmi dobrá informace pro vás, pro běžce, protože to znamená, že lidé, kteří prodávají ve svých obchodech Mizuno, nejsou jen obchodníci, ale také běhají, což znamená, že to, co vám prodávají, mají také sami vyzkoušeno. Běželi jsme cca dva a půl kilometru k pískovně.
Cestou jsme mohli pozorovat tři čápy, kteří okupovali pole, po němž jezdily kombajny sklízející obilí, což bylo sice dobré pro ně, ale pro nás už tak ne. My jsme totiž dostali slušnou nadílku prachu, který sice také obsahoval vlákninu v podobě obilných plev, na čemž si možná pochutnají vegani, ale řeknu vám, nic moc, to si dám raději ty roztodivné součásti zabijačky, prdelačkou počínaje a jitrničkou konče, která na nás čekala k večeři poté, co jsme doběhli.
Zpátky jsme to chtěli vzít taky zvolna, ale někteří masožravci se tak těšili na výše uvedené laskominy, že to nevydrželi a vzali to sprintem.
Druhá část prodejců, kupodivu menší, šla v době, kdy my běhali, po vinařské stezce. Než se stačili vrátit, tak už jsme jim z moravského stolu pěknou část sežrali. Z toho plyne poučení: „Chceš-li se mít dobře – běhej, nejlépe v botách a oblečení Mizuno.“
Večer jsme okoštovali, co vinařství plodí za fajnovosti, dál se věnovali moravskému stolu, zazpívali si, ještě štěstí, že celý objekt je dosti vzdálen od dalších budov. A nad ránem, jak výše uvedeno, zapadli do pelechů.
Po desáté už jsme ale zase pilně vymýšleli, co a jak dělat, aby běhalo čím dál tím víc lidí, co jim nabídnout kromě věcí na běhání. Napadlo nás toho dost a dost, protože ale konkurence nespí, tak se o všem dozvíte ve chvíli, až to bude aktuální.
Vložit komentář