Dočkáme se někdy maratonu pod dvě hodiny?
Zatímco se tisíce běžců připravují na Londýnský maraton, ti nejlepší z nich stojí před překážkou, která ve sportovním světě vzbuzuje možná největší respekt – maraton pod dvě hodiny. Je vůbec možné tuto hranici pokořit? ptá se Chris Dennis.
Maraton – 42,2 km (26.2 mil) za 120 minut – už tato pouhá myšlenka člověku bere dech. Názory expertů na to, zda je to možné, se pozoruhodně rozcházejí. Pro některé to je pouze další velká výzva – překážka, kterou je ve sportu třeba překonat, pro ostatní to bude navždy ležet za hranicemi nejen uvažování, ale i vytrvalosti. Mohlo by k tomu dojít na Olympijských hrách v roce 2012?
Současný držitel světového rekordu, Etiopan Haile Gebrselassie, který zaběhl maraton v Berlíně 2008 v čase 2:03:59, je přesvědčen, že to možné je, ovšem nikoli v několika následujících letech, tedy včetně dalších Olympijských her. Osmatřicetiletý běžec tvrdí: „Bezpochyby. Na první maraton pod dvě hodiny si sice musíme počkat ještě tak 20-25 let, ale určitě to přijde.“ Nejlepší běžkyně Velké Británie a držitelka ženského světového rekordu Paula Radcliffová souhlasí. „Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly, a lidé se o to budou pokoušet, ale ten, kdo chce pokořit tuto hranici, bude muset opravdu tvrdě dřít. A to je potřeba mít neustále na paměti.“
Maratonské rekordy od r. 1908 do současnosti (obr.)
Už jenom myšlenka, že by bylo možné tento rekord zlomit v rámci jedné generace, je velmi vzrušující. „Je mi 60. Pokud počítám správně, budu žít ještě minimálně 20 let, věřím tedy, že během následujících 20 let uvidíme první maraton pod dvě hodiny,“ říká ředitel Londýnského maratonského závodu Dave Bedford.
Úřadující olympijský šampion, 24-letý Keňan Sammy Wanjiru, který maraton uběhl v Pekingu v čase 2:06:32, je ovšem přesvědčen, že je to nad jeho schopnosti. „Pro mě je nemožné běžet dvě hodiny, ale dvě hodiny a dvě minuty, to už by možné bylo. Možná další generace – to by mohli být výkonní sportovci. Ale v této generaci není možné o dvou hodinách vůbec hovořit.“
Dalším skeptikem je Glenn Latimer, jedna z vůdčích autorit v USA, pokud jde o maratonské běhy. Nevěří, že by k tomu mohlo dojít za jeho života. „Možná je to proto, že jsem starý, ale představa, že k tomu dojde, je velmi, velmi daleko.“
„Vidíte všechny ty skvělé atlety, jak se posouvají blíž a blíž, třeba skvělý Haile Gebrselassie... a stejně vidíte, jak dře, vypadá skvěle na 32., 34. i 35. kilometru, a pak to přijde, pak jeho tělo začne slábnout a udržet tempo už vyžaduje obrovské úsilí,“ říká.
Oba věří, že se podaří rekord dotáhnout až ke dvěma hodinám a dvěma minutám, kde dojde ke stagnaci. Totéž však tvrdili před šedesáti lety lidé o míli (1,61km) za čtyři minuty – než se objevil Roger Bannister.
Vytrvalostní běh je z vědeckého hlediska velmi komplexní, ale pokud jde o fyziologii, existují prakticky tři hlavní faktory, které určují, jak rychle může člověk běžet:
- maximální míra spotřeby kyslíku, tj. VO2
- běžecký výkon – jak rychle jsou schopni překonat určitou vzdálenost
- vytrvalostní možnosti – jaké procento své VO2 max je běžec schopen udržet po delší dobu
Názory sportovních expertů na to, kde přesně leží hranice lidské vytrvalosti, se různí. Podle některých se jí současný rekord Haileho Gebrselassieho velmi blíží, někteří jsou přesvědčeni, že je stále možné jít dál.
Pohled na vývoj světového maratonského rekordu je neuvěřitelný. Snížení z 2:16 na 2:12 trvalo 7 let, 2:12 na 2:08 19 let a srazit ho z 2:08 na současné 2:03:59 trvalo 24 let. Analýzou konkrétních výsledků a extrapolací došel Francois Peronnet, profesor na Univerzitě v Montrealu k výpočtu, že první maraton pod dvě hodiny se podaří zaběhnout v roce 2028.
Ať k tomu dojde kdykoli, bude to znamenat tempo 4miuty 35 sekund na 1 míli (2 minuty 51 sekund na 1 km). Pro srovnání, schopný maratonský závodník je schopen držet tempo 7 minut na míli (4:22/ km), amatérský běžec pak 9 nebo 10 minut (5:37 – 6 min./km).
Sám jsem zažil, jaké by bylo těžké běžet tempem potřebným na maraton pod dvě hodiny. Jenom na zlomku maratonské trati.
Na nejmodernějšímu běžeckému pásu v Anglickém institutu sportu na Loughboroughské univerzitě v Leicestershiru, pod vedením dvou nejlepších fyziologů v zemi, jsem běžel tempem 4:35 na míli (2:51/ km) po dobu 10 sekund. Bylo to drsné – a představa, že to vydržím přes 42 kilometrů po dobu 2 hodin byla zcela šokující.
‚Dokonalá směs‘
To, na čem se nejvíce experti shodují, je že pro první maraton pod dvě hodiny bude nutné, aby se sešlo několik faktorů v jeden – v jednom dokonalém „koktejlu“.
Už vůbec nepřemýšlíte – prostě běžíte... všechno je jen druhá přirozenost – Paula RadcliffeWomen's world record holder
„Pokud vám v den závodu uteče jedna věc, uteče vám všechno,“ tvrdí Gebrselassie.
- Prvním předpokladem k pokoření této hranice bude elitní atlet ve vrcholové kondici, pravděpodobně někdo z východní Afriky.
- Druhým předpokladem bude rychlá a plochá trať , jako např. v Berlíně, Londýně nebo Rotterdamu. Berlín je znám jako jeden z nejrychlejších, a za posledních 10 let přinesl 4 nové světové rekordy.
- Třetí podmínkou bude dokonalé počasí. Bezvětří a 10-15°C.
- Čtvrtou podmínkou bude mít dobré vodiče, kteří špičkové běžce udrží ve správném tempu..
- Poslední podmínka sice nesouvisí přímo s výkonem, i když pro konečný výkon bude jistě nezanedbatelná a touto podmínkou jsou peníze – motivace.
Čím více se maraton posouvá stále blíže magické hranici, tím více budou ředitelé závodu cinkat měšci s penězi, aby běžce k zlomení rekordu motivovali. První člověk, který se podívá pod hranici dvou hodin, se do knihy rekordů zapíše jako veliký boháč.
Radcliffová ví, jaké to je, zažít tento dokonalý „koktejl“. V roce 2003 v Londýně úplně vypálila ženský světový rekord (který sama v předchozím roce vytvořila), když nastavila novou laťku na 2:15:25.
„Je to tak, že cítíte, jako by všechno plynulo kolem vás. Nebylo to vynucené. Nic nebolelo. Už ani nepřemýšlíte – jenom běžíte. Je to prostě jako druhá přirozenost. Trénovali jste na to tvrdě a v den závodu se zdá to zdá být najednou snadnější než trénink, který jste absolvovali,“ vysvětluje, když popisuje, jaký je to pocit „být v zóně“.
V běžeckých kruzích panuje obecná shoda v tom, že první, kdo zaběhne maraton pod dvě hodiny, bude z Etiopie, Eritrey nebo Keni. Ale proč?
Strávil jsem v Etiopii několik dní společně s nejlepšími běžci a trenéry v zemi. Etiopie je možná jednou z nejchudších zemí světa, má však úctyhodný podíl v počtu rekordů. Běžci jako Abebe Bikila, Mamo Wolde, Miruts Yifter, Kenenis Bekele a muž, kterému říkají Malý císař, Haile Gebrselassie, jako by po léta sjížděli z pásu výrobní linky. Většina z nich začala běhat krátce poté, co se naučili chodit. Ti, kteří se narodili na venkově, jako Gebrselassie, běhávali každý den 10km (6.2 mil) i více do školy a zpátky. Nebyla jiná možnost, jak se tam dostat. Přidejte k tomu převýšení (hl. město Addis Abeba leží 2500 m n. m.), prostou stravu z převážně ekologických potravin, dobré počasí a výjimečnou pracovní kázeň, a pochopíte, proč jsou etiopští běžci tak úspěšní.
Elitní etiopští běžci vedou téměř klášterní život – běh, jídlo, spánek. Potom běh, jídlo, spánek. Na cokoli jiného zbývá jen velmi málo času. Dostal jsem příležitost připojit se k běžeckému tréninku jedné z skupin při východu slunce na okraji Addis Abeby. Už 5km běh v mírném tempu mi bral dech, ale pro elitní běžce to bylo sotva zahřátí.
Setkal jsem se také s mládeží z další generace etiopských maratonců – mohl by někdo z nich být další Haile Gebrselassie a možná i první světový maratonec pod dvě hodiny? Jejich úsilí a sebekázeň zahanbují a vzbuzují úctu zároveň. Mnozí z nich považují udržení pozice Etiopie na čele tabulky zemí dálkových běžců za svou národní povinnost. Pokud někdo za 20 let posune maratonský rekord na 1:59:59, nedivte se, pokud bude z Etiopie.
Článek byl otištěn v BBC News Magazine a pro Běžeckou školu jej přeložila, za což jí velmi děkujeme, Niky.
Vložit komentář
Tak tohle byl vynikající článek! Nikie, zdravím a především pro nás, jazykové patrioty, sem s dalšími překlady! Jenom si neodpustím malou poznámku vůči Francois Peronnetovi a jeho analýzy plus extranevímcotoznamená. Údajně se svět dočká nové mety až v roce 2028. Nevím, nevím, ale v padesáti už se mi takhle rychle chtít běhat nebude. Takže se mnou raději nepočítejte. To už si vyklusnu 2:15 a půjdu na klobásu.
Já pevně věřím, že to bude dřív než za 20 let. Možná se objeví nějaký "vytrvalecký Bolt".
Kdo by byl před rokem 2008 tipoval takové ohromně zlepšení světového rekordu na 100 a 200m?
